Ukázky

  / Pikolík v Atletickém klubu byl za tři minuty zpátky a kývl na mě, abych šel s ním. Vyjeli jsme do čtvrtého poschodí, zahnuli jsme za roh a pikolík ukázal na pootevřené dveře. / „Tudy a vlevo, pane. A pokud možno co nejtišeji. Někteří členové spí.“ / Vešel jsem do klubovní knihovny. Za skleněnými dveřmi tam byly knihy, na dlouhém stole uprostřed časopisy a na stěně osvětlený portrét zakladatele klubu. Ale…

Služebná s mírnýma očima a s koňskou tváří mě uvedla do dlouhého šedobílého salónu v prvním poschodí. Závěsy slonovinové barvy výstředně splývaly na podlahu a na bílý koberec, natažený od zdi ke zdi. Budoár filmové hvězdy, místo okouzlující a svůdné, umělé jak dřevěná noha. / V této chvíli tam bylo prázdno. Dveře se za mnou zavřely nepřirozeně tiše, jako dveře v nemocnici. U dlouhého křesla s…

Cesta z Tijuany se hrozně vleče, je to jedna z nejotravnějších tras ve státě. Tijuana sama je díra, kde se každý stará jen o to, jak na bližních trhnout dolar. K autu se vám přiloudi děcko, upře na vás velké lačné oči, zaškemrá: „Desetníček prosím, pane,“ a vzápětí se vám pokusí prodat sestru. Tijuana není Mexiko. Hraniční město není nikdy nic jiného než hraniční město, tak jako přístavní čtvrť…

  / Stará hudrmanice vystrčila nos na coul z domovních dveří, pozorně začenichala, nejspíš jestli tam někde nerozkvetla nějaká raná fialinka, rozhlédla se slídivě na obě strany ulice a pokývala bílou hlavou. Randall i já jsme smekli. V tomhle sousedství vás taková zdvořilost staví naroveň nejmíň Valentinovi. Babka si mě zřejmě zapamatovala. / „Dobré jitro, paní Mormonová,“ řekl jsem. „Můžeme jít na…

  / Pokoj číslo 332 byl v zadním traktu budovy vedle dveří k požárnímu žebříku. Chodba, která k němu vedla, páchla starým kobercem a politurou na nábytek a pustou anonymitou tisíce nuzáckých životů. Vědro s pískem pod zavěšenou hasičskou hadicí bylo plné oharků od cigaret a doutníků, které se tam musely shromažďovat několik dní. Z jednoho otevřeného okýnka nad dveřmi vyřvávala břeskná muzika z…

Celý týždeň som sledoval dom Muffy Valentinovej. Sedel som v aute so zapnutou klimatizáciou a motorom na voľnobeh a hromadil vrstvu uhlíka vo valcoch. Každé ráno vyšla von Muffy oblečená v svetlom plášti do dažďa, poď ktorým mala modrastý trikot, a zamierila na hodinu telocviku. O dve minúty neskôr vyšiel z domu japonský sluha s dvoma trpasličími pudlami, ktoré ťahali vodidlo a štekali, zišiel dolu na cestu a…