/ 1 / Když se Ratliff, cestující se šicími stroji, zase jednou blížil k vesnici, na voze v oné bedně podobající se psí boudě tentokrát starší hrací skříňku a sadu zbrusu nových zubů k bránám, ještě z továrny svázaných drátem, uviděl u kůlu plotu podřimovat starého bělouše, stojícího na třech nohou, a za okamžik nato samotného Willa Varnera, jak sedí na úpatí kostrbatého trávníku v přerostlé…

Více
  • 2. 3. 2025

CHARLES MALLISON /   / Ať už to, co podle Ratliffa pan Snopes chtěl, bylo cokoliv, to, s čím začal strejček Gavin, ničemu, trvám moc nepomohlo. A tentokrát to maminka nemohla ani svíst na slečnu Melisandru Backusovou, poněvadž slečna Melisandra už byla vdaná, za jednoho chlapíka, který nepocházel od nás, ale o kterém všichni kromě madame Melisandry věděli (i když jsme nikdy nezjistili, jestli to věděl i její otec,…

Více
  • 2. 3. 2025

V. K. RATLIFF /   / A tak byl volnej. Splel se nejenom svý sirény, ale dokonce se zbavil i svý schovanky, co mu, jak zjistil, Eula odkázala. Zeptal jsem se ho tehdy: „Grinnich Village?“ a on odpověděl: / „Ano. Koutek, který nemá žádné faktické hranice a kam mladí lidi každého stáří do devadesáti let jezdí hledat své sny, je pro ni v New Yorku.“ Ale já jsem odpověděl: / „Takovej koutek by byla mohla najít i v Missippi,…

Více
  • 2. 3. 2025

Neuběhlo ani pět minut od okamžiku, kdy venkovan zpozoroval požár, a už se začali scházet lidé. Někteří jeli ve svých povozech jako on strávit sobotu ve městě a také zastavili. Někteří přicházeli pěšky z nejbližšího okolí. Byla to oblast černošských chatrčí a zpustošených, vyčerpaných luk a úhorů, kde by i četa detektivů vyslídila dohromady sotva deset lidí, ať mužů, žen nebo dětí, a přece se…

Více
  • 2. 3. 2025

Štepán přistoupil ke Grigorijovi, chytil se za třmen a pevně se přitiskl ke koňovu zpocenému boku. / „Tak jak se máš, Grigoriji?” / „Dobře.” / „Co si vlastně myslíš? Co?” / „Co bych si měl myslit?” / „Cizí ženu jsi svedl a… žiješ si s ní?” / „Pusť ten třmen!” / „Neboj se… nebudu se prát.” / „Já se nebojím, pusť!” Grigorij zvýšil hlas a pod očima mu vyskočil ruměnec. / „Dneska se s tebou rvát nebudu,…

Více
  • 2. 3. 2025

Jeden muž zanechal všeho, odjel za velikou vodu, přišel do Ameriky a stal se boháčem. – To by myslím stačilo o mém dědečkovi, ať už si říkal po polsku Goljaczek, po kašubsku Koljaiczek anebo po americku Joe Colchic. / Je to potíž, na obyčejném plechovém bubínku, jaký dostanete v každém hračkářství i obchodním domě, odbubnovat dřevěné vory, uplývající s řekou skoro až k obzoru. Přesto se mi to podařilo,…

Více
  • 2. 3. 2025

  / Komisař a jeho hosté seděli po celé minuty a nevypravili ze sebe ani slovo. Hleděli na sebe strnule, naprosto bezradně, tak byli ochromeni leknutím. / Jako první byl opět schopen řeči komisař. „To je tedy kopie? Docela jistě se nemýlíte, pane Steinhövele?“ / „Nemýlím se,“ odpověděl sběratel. „V celé Evropě, a to nepřeháním, není člověk, který by se v tomto případě mohl méně mýlit než já!“ Uložil…

Více
  • 21. 2. 2025

Následujícího dne jsem se v kanceláři přehraboval v odpadkových koších ve snaze najít ztracený dopis a narazil jsem na zmuchlaný list, který tam zřejmě znechuceně odhodil šéf odboru. Rukopis byl drobný a roztřesený, jako by patřil nějakému starci. Byl však dobře čitelný i přes četné vyumělkované kličky a kudrlinky, ve kterých si pisatel zjevně liboval. Zběžně jsem si jej prohlédl, načež jsem ho strčil…

Více
  • 6. 2. 2025

Paříž je jako kurva. Zdálky vypadá svůdně, nemůžete se dočkat, kdy ji sevřete v náruči. A pět minut nato máte pocit prázdnoty, znechucení nad sebou samým. Máte dojem, že vás vzali na hůl. / Vrátil jsem se do Paříže s penězi v kapse, s několika stovkami franků, které mi při nástupu do vlaku strčil Collins do kapsy. Stačilo to na zaplacení pokoje a slušný příděl jídla na týden. Už hezkých pár roků jsem…

Více
  • 6. 2. 2025

Zpátky na rodné hroudě, nebo řečeno jinak – zpátky na ulici raných smutků. Mona žije u své rodiny, já u své. Jiným způsobem momentálně nebylo možno naše ekonomické problémy vyřešit. Jakmile se mi podaří udat pár povídek, zase si najdeme nějaké to hnízdečko jen pro sebe. / Od okamžiku, kdy otec odejde ráno do svého krejčovství, až do doby, kdy se vrací k večeři, makám jako divý – každý den. S Monou…

Více
  • 6. 2. 2025

S Francii v kalhotech / Takže je to pravda. Táňa je holá jak ptáčátko, holá jako vejce. Jediné, podle čeho lze poznat, že tam dole mezi nohama mívala mladý a rašící růžový keřík, je několik jemných štětinek na místě, po kterém přejela nesprávným směrem. A není to jenom kundička, kde je oholená… oholila si také prdelku, nebo si ji dala oholit… i když je třeba poznamenat, že tam toho nikdy zas tak moc…

Více
  • 6. 2. 2025

Bronx! Bylo nám slíbeno celé jedno křídlo domu – krocaní křídlo, plné peří a husí kůže – Kronského představa útulnosti. / Bylo to sebevražedné období, které začalo šváby a teplými sendviči a skončilo à la Newburg v kurníku na Riverside Drive, kde paní Kronská II. zahájila svou nevděčnou úlohu znázorňování rozsáhlých panoramatických doplňků k šílenství. / Na Kronského popud si Mara změnila své…

Více
  • 6. 2. 2025

  / Pikolík v Atletickém klubu byl za tři minuty zpátky a kývl na mě, abych šel s ním. Vyjeli jsme do čtvrtého poschodí, zahnuli jsme za roh a pikolík ukázal na pootevřené dveře. / „Tudy a vlevo, pane. A pokud možno co nejtišeji. Někteří členové spí.“ / Vešel jsem do klubovní knihovny. Za skleněnými dveřmi tam byly knihy, na dlouhém stole uprostřed časopisy a na stěně osvětlený portrét zakladatele klubu. Ale…

Více
  • 4. 2. 2025

Služebná s mírnýma očima a s koňskou tváří mě uvedla do dlouhého šedobílého salónu v prvním poschodí. Závěsy slonovinové barvy výstředně splývaly na podlahu a na bílý koberec, natažený od zdi ke zdi. Budoár filmové hvězdy, místo okouzlující a svůdné, umělé jak dřevěná noha. / V této chvíli tam bylo prázdno. Dveře se za mnou zavřely nepřirozeně tiše, jako dveře v nemocnici. U dlouhého křesla s…

Více
  • 4. 2. 2025

Cesta z Tijuany se hrozně vleče, je to jedna z nejotravnějších tras ve státě. Tijuana sama je díra, kde se každý stará jen o to, jak na bližních trhnout dolar. K autu se vám přiloudi děcko, upře na vás velké lačné oči, zaškemrá: „Desetníček prosím, pane,“ a vzápětí se vám pokusí prodat sestru. Tijuana není Mexiko. Hraniční město není nikdy nic jiného než hraniční město, tak jako přístavní čtvrť…

Více
  • 4. 2. 2025