Druhého dne po návratu ze Singina odjel Koševoj do Věšenské, aby zjistil, kdy bude schůze komunistické buňky. On, Ivan Alexejevič, Jemeljan, Davydka a Filka se rozhodli vstoupit do strany. / Miška vezl s sebou poslední část zbraní odevzdaných kozáky, pak kulomet, který nalezli ve škole na dvoře, a Štokmanův dopis předsedovi okresního revolučního výboru. Cestou do Věšenské vyplašili na louce zajíce. Za války se…

Více
  • 2. 3. 2025

Té noci se u chutoru Malý Gromčenok dostal přes Don na prámech sbitých z prken a klád krasnoarmejský pluk. / Úplně překvapil gromkovskou setninu, neboť většina kozáků té noci hýřila. K večeru přišly do pozic setniny ženy kozáků. Přinesly jídlo a ve džbánech a vědrech domácí pálenku. K půlnoci byli všichni opilí. Ze zemljanek se ozýval zpěv, opilé ženské výskání, mužský smích a hvízdání… Dvacet…

Více
  • 2. 3. 2025

Když se žena zeptala trestance, zdali má nůž, stál tam v šatech ze sypkoviny, z kterých crčela voda a kvůli kterým na něho stříleli, podruhé dokonce kulometem, v těch dvou případech, kdy od chvíle, co před čtyřmi dny opustil hráz, spatřil vůbec nějakou lidskou činnost, a bylo mu právě tak, jak mu bylo v ujíždějící pramičce, když žena radila, aby si raději pospíšili. Pocítil stejnou neslýchanou urážku…

Více
  • 2. 3. 2025

OSMÉHO DUBNA 1928 /   / Den se probouzel pochmurný a mrazivý, postupující stěna šedivého světla od severovýchodu jako by se nerozpouštěla ve vlhkost, nýbrž rozpadala do malinkých, vzteklých částiček podobných zrníčkům prachu, která se Dilsey, když otevřela dveře a objevila se na prahu své chatrče, zabodávala ze strany do masa jako jehličky, a dorážela na ni jako nějaká substance, jež má spíš charakter ne…

Více
  • 2. 3. 2025

  / Paluba byla opuštěná. Fairchild s majorem Ayersem se zarazili a rozhlíželi se kolem sebe v bolestném úžasu. Gramofon byl přikrytý a němý, samolibě záhadný. Svolali spěšnou poradu, a pak se vydali přepadnout opozdilce. Nikde žádní opozdilci nebyli. / „Dejte hrát desku,“ navrhl nakonec Fairchild. „To je sem možná přitáhne. Určitě si mysleli, že jsme si šli lehnout.“ / Semita znovu…

Více
  • 2. 3. 2025

Jeden muž zanechal všeho, odjel za velikou vodu, přišel do Ameriky a stal se boháčem. – To by myslím stačilo o mém dědečkovi, ať už si říkal po polsku Goljaczek, po kašubsku Koljaiczek anebo po americku Joe Colchic. / Je to potíž, na obyčejném plechovém bubínku, jaký dostanete v každém hračkářství i obchodním domě, odbubnovat dřevěné vory, uplývající s řekou skoro až k obzoru. Přesto se mi to podařilo,…

Více
  • 2. 3. 2025

  / Komisař a jeho hosté seděli po celé minuty a nevypravili ze sebe ani slovo. Hleděli na sebe strnule, naprosto bezradně, tak byli ochromeni leknutím. / Jako první byl opět schopen řeči komisař. „To je tedy kopie? Docela jistě se nemýlíte, pane Steinhövele?“ / „Nemýlím se,“ odpověděl sběratel. „V celé Evropě, a to nepřeháním, není člověk, který by se v tomto případě mohl méně mýlit než já!“ Uložil…

Více
  • 21. 2. 2025

Následujícího dne jsem se v kanceláři přehraboval v odpadkových koších ve snaze najít ztracený dopis a narazil jsem na zmuchlaný list, který tam zřejmě znechuceně odhodil šéf odboru. Rukopis byl drobný a roztřesený, jako by patřil nějakému starci. Byl však dobře čitelný i přes četné vyumělkované kličky a kudrlinky, ve kterých si pisatel zjevně liboval. Zběžně jsem si jej prohlédl, načež jsem ho strčil…

Více
  • 6. 2. 2025

Paříž je jako kurva. Zdálky vypadá svůdně, nemůžete se dočkat, kdy ji sevřete v náruči. A pět minut nato máte pocit prázdnoty, znechucení nad sebou samým. Máte dojem, že vás vzali na hůl. / Vrátil jsem se do Paříže s penězi v kapse, s několika stovkami franků, které mi při nástupu do vlaku strčil Collins do kapsy. Stačilo to na zaplacení pokoje a slušný příděl jídla na týden. Už hezkých pár roků jsem…

Více
  • 6. 2. 2025

Zpátky na rodné hroudě, nebo řečeno jinak – zpátky na ulici raných smutků. Mona žije u své rodiny, já u své. Jiným způsobem momentálně nebylo možno naše ekonomické problémy vyřešit. Jakmile se mi podaří udat pár povídek, zase si najdeme nějaké to hnízdečko jen pro sebe. / Od okamžiku, kdy otec odejde ráno do svého krejčovství, až do doby, kdy se vrací k večeři, makám jako divý – každý den. S Monou…

Více
  • 6. 2. 2025

S Francii v kalhotech / Takže je to pravda. Táňa je holá jak ptáčátko, holá jako vejce. Jediné, podle čeho lze poznat, že tam dole mezi nohama mívala mladý a rašící růžový keřík, je několik jemných štětinek na místě, po kterém přejela nesprávným směrem. A není to jenom kundička, kde je oholená… oholila si také prdelku, nebo si ji dala oholit… i když je třeba poznamenat, že tam toho nikdy zas tak moc…

Více
  • 6. 2. 2025

Bronx! Bylo nám slíbeno celé jedno křídlo domu – krocaní křídlo, plné peří a husí kůže – Kronského představa útulnosti. / Bylo to sebevražedné období, které začalo šváby a teplými sendviči a skončilo à la Newburg v kurníku na Riverside Drive, kde paní Kronská II. zahájila svou nevděčnou úlohu znázorňování rozsáhlých panoramatických doplňků k šílenství. / Na Kronského popud si Mara změnila své…

Více
  • 6. 2. 2025

  / Pokoj číslo 332 byl v zadním traktu budovy vedle dveří k požárnímu žebříku. Chodba, která k němu vedla, páchla starým kobercem a politurou na nábytek a pustou anonymitou tisíce nuzáckých životů. Vědro s pískem pod zavěšenou hasičskou hadicí bylo plné oharků od cigaret a doutníků, které se tam musely shromažďovat několik dní. Z jednoho otevřeného okýnka nad dveřmi vyřvávala břeskná muzika z…

Více
  • 4. 2. 2025

Celý týždeň som sledoval dom Muffy Valentinovej. Sedel som v aute so zapnutou klimatizáciou a motorom na voľnobeh a hromadil vrstvu uhlíka vo valcoch. Každé ráno vyšla von Muffy oblečená v svetlom plášti do dažďa, poď ktorým mala modrastý trikot, a zamierila na hodinu telocviku. O dve minúty neskôr vyšiel z domu japonský sluha s dvoma trpasličími pudlami, ktoré ťahali vodidlo a štekali, zišiel dolu na cestu a…

Více
  • 4. 2. 2025

  / Pikolík v Atletickém klubu byl za tři minuty zpátky a kývl na mě, abych šel s ním. Vyjeli jsme do čtvrtého poschodí, zahnuli jsme za roh a pikolík ukázal na pootevřené dveře. / „Tudy a vlevo, pane. A pokud možno co nejtišeji. Někteří členové spí.“ / Vešel jsem do klubovní knihovny. Za skleněnými dveřmi tam byly knihy, na dlouhém stole uprostřed časopisy a na stěně osvětlený portrét zakladatele klubu. Ale…

Více
  • 4. 2. 2025