Doc. Jaroslav Weigel: / Ano, to je dotaz, který se úzce týká naší hry. V roce 1912 opouští Cimrman své liptákovské útočiště a vydává se na cestu do Traunu u Linze. Toto nevelké město vynikalo v Rakousku pouze ve dvou směrech: byla tu největší továrna na dynamit a největší sirotčinec. Cimrman byl vedením tohoto sociálního ústavu požádán, aby aplikoval své proslulé pedagogické zásady na sirotky. / Náhoda tomu…

Více
  • 16. 12. 2024

Prof. Smoljak: Sami vidíte, že si profesor Fiedler s rekonstrukcí Cimrmanovy hry mnoho problémů nedělal… /   / (Otevře se krátce opona. Proběhne chlapec s obručí.) Sám ostatně v divadelním programu píše, že ho práce strhla natolik, že s ní byl hotov – jak doslova říká – „ein, zwei“. / Ještě bych vás chtěl upozornit na jednu inscenační zvláštnost: v dramatu Němý Bobeš vystupuje celkem 15 postav. Do… / …

Více
  • 16. 12. 2024

My kluci jsme na nádraží nesměli. Ale ráno jsme se v lukách proplížili ke trati a nedočkavě jsme vlak vyhlíželi. Generál Ota měl tolik odvahy, že dal několikrát ucho na kolejnici. Ale pokaždé hlásil, že nic nejede. Asi po hodině čekání se nad nádražím vyvalil dým a ozvalo se táhlé zahoukání lokomotivy. A pak se objevil. / Mašině se po obou stranách kotle třepetaly československé vlajky a na tendru byl bílý…

Více
  • 16. 12. 2024

Doc. Jaroslav Vozáb: / Vážení přátelé, / zahajme dnešní představení poslechem vzácného autentického snímku. / (Z magnetofonového záznamu zazní znělka místního rozhlasu, do níž vpadne hlášení: „Láhve s propan-butanem vyměňují se dnes ve 13 hodin před hospodou U Sirotků. Opakuji: Láhve s propan-butanem vyměňují se dnes…“) / To, co jste slyšeli, byla autentická nahrávka znělky místního rozhlasu obce Liptákov.…

Více
  • 16. 12. 2024

„Musíte si uvědomit jednu důležitou věc,“ vybafl na ně Horác, „a tou je, že tohle místo nesmíte nikdy opustit! Kdyby existovala možnost, že odejdete, byli bychom nuceni vás zabít!“ / „Horác je děsně urputný,“ upozornila je Enid. „Slušnost je mu cizí! Je jako slon v porcelánu! Všechno zkazí! Měl vám říci: je mi líto, že nemůžete odejít, ale ujišťujeme vás, že nás vaše přítomnost těší!“ / …

Více
  • 16. 12. 2024

Ráno, když Knight vyšel z domu, narazil venku na šerifa. Klobouk měl naražený přes obličej, opíral se o plot a snažil se nějak zabít čas. / „Dobré ráno, Gordie,“ řekl šerif. „Čekám tu na vás.“ / „Dobré ráno, šerife.“ / „Dělám to nerad, Gordie, ale patří to už k mé práci. Mám tady pro vás nějaké lejstro.“ / „Čekal jsem ho,“ odpověděl Knight rezignovaně. / Vzal si papír, který mu šerif podával. / …

Více
  • 16. 12. 2024

  / Harlow Sharp vypadal velice vyčerpaně. / „Promiň, že jsem tě nechal tak dlouho čekat,“ omlouval se Maxwellovi. „Byl to hrozný den.“ / „Jsem rád, že mě sem vůbec pustili,“ poznamenal Maxwell. „Ta tvoje sekretářka, co si hraje na hlídacího psa, mě chtěla napřed vyhodit.“ / „Čekal jsem tě,“ vysvětlil mu Sharp. „Podle mých předpokladů ses tu musel dřív nebo později objevit. Donesly se ke mně velice podivné…

Více
  • 16. 12. 2024

Vůbec venkov je zajímavé místo, jelikož je tam plno vůní a smradů. Vůně jsou třeba v lese a smrady zase v chlévech, i když maminka tvrdí, že ty smrady, to jsou taky vůně, jenže jiné. Já to nechápu a také si myslím, že by těžko někdy použila místo kolínské třeba močůvku. / Což jsem řekl a dostal jsem od tatínka pohlavek. Smála se jen pekelecká babička, ale té je stejně všechno k smíchu, což je k smíchu…

Více
  • 29. 10. 2024

Jelikož nejsme vůbec pověrčiví, tak nám nevadilo, že zrovna dneska je pátek a ještě ke všemu třináctého. Třináctka je přece číslo jako každý jiný a pátek má navíc tu výhodu, že po něm následují dva dny zaslouženého volna. / A když říkám zaslouženého, tak to myslím spíš obráceně. Totiž spravedlivější by bylo, kdyby jen dva dny v týdnu byla škola a těch zbývajících pět dnů jsme měli na to,…

Více
  • 29. 10. 2024

Všichni čtyři jsme se odpoledne loudali k Trojskému ostrovu a udíleli Čendovi poslední cenné rady. / „Hlavně nenápadně.“ / „Lstivě a obratně.“ / „Nesmíš se prokecnout.“ / „Jděte do háje,“ řekl otráveně Čenda. „Víte, jak už dlouho to do mě hučíte? Radši mi řekněte, kde vás najdu, až se budu z kurtů vracet.“ / Máme ve Stromovce takové místo, kde se občas scházíme. Je u rybníka a my jsme ho nazvali Tři…

Více
  • 29. 10. 2024

RODIČE PŘEJOU VĚTŠINOU ČLOVĚKU TO nejlepší, jelikož člověk je jejich jediná radost. Tak to alespoň říkají, když člověka vychovávají a zakazují mu všechno nejlepší, poněvadž si myslí, že kdyby nezakazovali, tak by z člověka nic nebylo a ještě by člověk špatně skončil, což rodiče často zdůrazňují, když čtou noviny. / To je jistá nevýhoda, ale zase je výhoda, že si můžu…

Více
  • 29. 10. 2024

Volavky / KDYŽ NASTANE DUSNO, tak obvykle bouřka na sebe nenechá dlouho čekat. Ale to by mezi námi nesměl být šaman, který i bouřky dokáže dokonale a elegantně zvládat. Mám pochopitelně na mysli Aleše. / „Vítejte na palubě,“ přivítal spolužačky bodře, „je libo taky doutníček?“ / Dámy se nervózně zahihňaly. / „Ty ses snad zbláznil, ne?“ zeptala se Palhounka. / „Nikoliv,“ galantně odvětil Aleš. „Možná si…

Více
  • 29. 10. 2024

Kdyby Šteky zase jen zdrhnul, těžko by to vzbudilo větší pozornost. Ale jelikož zdrhnul policejním autem a ještě ke všemu sebral dva policajty jako rukojmí, dostal se jeho útěk na titulní stránky novin. Naši školu začali obléhat novináři a pan ředitel byl nucen svolat tiskovou konferenci. / Konference se odehrávala v tělocvičně a publikum tvořili žáci a žákyně z naší třídy, Hamáček a novináři. Novinářů…

Více
  • 29. 10. 2024

V snack baru Plaváček se nachylovala zavírací hodina a Váně se Šťastným právě končili s večeří. / „Nebylo to špatný, ne?“ / „No,“ řekl suše Váně, „amirstanskej beránek to nebyl.“ / „Co to je?“ zeptal se zdvořile Šťastný, „jehněčí já stejně nerad.“ / „Literatura,“ informoval Váně, „horror. Mimochodem, zjistils heslo tý vkladní knížky?“ / „Jo. Řeckej zázrak!“ pokrčil Šťastný rameny,…

Více
  • 29. 10. 2024

NÁVRAT /   / Julius Mráček byl důchodce. Nikdo by mu, pravda, nehádal třiašedesát, ale nicméně už třetím rokem byl na zaslouženém odpočinku. Tak se alespoň píše nebo soudí. Julius Mráček měl však o tom odlišné mínění. Svět a život v něm je jedna velká křivda. Skutečné zásluhy zůstávají neoceněny a v dětech se člověk taky vděku nedočká. Taková byla životní filozofie důchodce Mráčka. Když…

Více
  • 29. 10. 2024