POSTAVA KUGELMASSE
Kugelmass, profesor filozofie na Newyorské městské univerzitě, byl již podruhé ženat. Daphne Kugelmassová byla slepice. Kugelmass měl také dva připitomělé syny se svou první ženou Flo a vězel až po uši v alimentech.
"Copak jsem mohl vědět, že to dopadne tak špatně?" naříkal Kugelmass jednoho dne svému psychoanalytikovi. "Daphne nebyla zlá. Kdo mohl vědět, že o sebe přestane pečovat a nafoukne se jako balón? Navíc měla i nějaké peníze, což samo o sobě není zdravý důvod si někoho brát, ale nemůže to uškodit, zvlášť při těch výdajích, co mám. Chápete, co myslím?"
Kugelmass byl plešatý a chlupatý jako medvěd, ale měl duši.
"Potřebuji poznat novou ženu," pokračoval. "Potřebuji milostný románek. Možná na to nevypadáni, ale jsem člověk, který potřebuje lásku. Potřebuju něhu, potřebuju flirtovat. Nejsem už nejmladší, a tak se chci milovat v Benátkách, vtipkovat v módních barech a vyměňovat si plaché pohledy had červeným vínem při světle svíček, než bude pozdě. Rozumíte mi?"
Doktor Mandel poposedl v křesle a řekl: "Milostný románek nic nevyřeší. Nesmíte být tak nerealistický. Vaše problémy leží mnohem hlouběji."
"A ten románek musí proběhnout v naprosté tajnosti," pokračoval Kugelmass. "Druhý rozvod si nemůžu dovolit. Daphne by se mnou pořádně vymetla."
"Pane Kugelmassi -"
"Ale nesmi to být nikdo z univerzity, protože Daphne tam pracuje taky Ne že by v profesorském sboru byly nějaké velké krásky, ale některé studentky..."
"Pane Kugelmassi -"
"Pomozte mí. Měl jsem včera sen. Přecházel jsem louku s piknikovým košíkem, na kterém byl nápis ‚Velké vyhlídky'. A pak jsem si najednou všiml, že ten košík je vespod děravý."
"Pane Kugelmassi, to nejhorší, co byste mohl udělat, je začít vyvádět. Musíte tady prostě vyjádřit své pocity a pak je společně zanalyzujeme. Léčíte se už dost dlouho, abyste věděl, že žádná zázračná léčba neexistuje. Jsem koneckonců psychoanalytik a žádný kouzelník."
"Tak možná potřebuju kouzelníka," řekl Kugelmass a zvedl se z pohovky. Těmito slovy ukončil svou terapii.
Asi za dva týdny, když do sebe Kugelmass a Daphne jako obvykle naráželi po celém bytě jako dva kusy starého nábytku, zazvonil telefon.
"Já to zvednu," řekl Kugelmass. "Haló."
"Kugelmass?" ozval se hlas. "Kugelmassi, tady Persky."
"Kdo?"
"Persky. Anebo snad spíš Velký Persky?"
"Pardon?"
"Slyšel jsem, že hledaj po celém městě kouzelníka, který by jim vnesl do života trochu exotiky. Ano nebo ne?"
"Pst," zašeptal Kugelmass. "Nezavěšujou. Odkud volaj, Persky?"
Druhý den po obědě Kugelmass vyšplhal tři patra polorozpadlého činžáku v nejhorší části Brooklynu. Pomalu si zvykal na temnotu chodby, pak konečně našel hledané dveře a zazvonil. Tohle olituju, pomyslel si v duchu.
Za pár vteřin mu otevřel malý, hubený mužik, který vypadal jako vosková figurína.
"Oni že jsou Persky Veliký?" řekl Kugelmass.
"Velký Persky. Chtěj čaj?"
"Ne, já chci romantiku. Chci hudbu. Chci lásku a krásu."
"Ale čaj nechtěj, co? Podivuhodné. Fajn, posaděj se."
Persky odešel do zadní místnosti a Kugelmass slyšel zvuky přesunovaných krabic a nábytku. Persky se vrátil a tlačil před sebou velký předmět na rozvrzaných kolečkových bruslích. Sňal svrchu několik starých hedvábných kapesníků a odfoukl vrstvičku prachu. Byla to levně vyhlížející a mizerně nalakovaná čínská skříňka.
"Persky," řekl Kugelmass, "co to má být za trik?"
"Dávaj pozor," řekl Persky. "Tohle je opravdu báječný efekt. Sestrojil jsem ho minulý rok pro sjezd Rytířů Pýthie, ale ten se nakonec nekonal. Vlezou si do té skříňky."
"Proč, aby ji mohli celou propíchat meči nebo něco takového?"
"Viděj nějaké meče?"
Kugelmass se zašklebil a s velkým supěním vlezl do skříňky. Nemohl si nevšimnout několika ošklivých falešných drahokamů, které byly nalepené na drsnou lepenku přímo před jeho obličejem. "Jestli je to nějaký vtip," řekl.
"To se povedlo, vtip. Teď jim povím, o co jde. Když za nima do té skříňky vhodím jakýkoli román, zavřu dvířka a třikrát zaklepám, ocitnou se najednou př…
