Fénix a Hrdlička (William Shakespeare)

Fénix a hrdlička je metaforický příběh ze světa ptáků, který snad můžeme nazvat i bajkou. William Shakespeare, excelentní autor poezie, prózy i dramatu se v něm soustředí na harmonii a hlubší filozofické problémy jako neustálé znovuzrozování, realitu tohoto světa nebo nevědomí. Fénix je mýtický pták, který se zrodí ze svého popela. Podle mě to může vyjadřovat buď neustálý koloběh života, nebo schopnost vytěžit úspěch i ze své porážky. Zvěstuje smrt a zničení ohněm a tak není mezi ostatními ptáky moc přijímán. Pouze orel, král říše ptáků má výsadu s Fénixem mluvit. Fénix vzplane láskou k hrdličce. Ostatní ji považují za předem mrtvou a pějí pohřební písně. Je tomu tak však? To se již hrdlička zajímá o Fénixe. Stávají se jeden druhému pokladem, neoddělitelnou součástí jejich života. Fénix s hrdličkou splývají v jediném plameni. Není tu již vědomí jednoho z nich, pohybují se na úrovni nevědomí.

Celistvost a přec oddělenost a jednotlivost oklamávají rozum a na povrch vystupují čisté city. Oheň dohořívá a Fénix i hrdlička se snášejí na zem v drobných částečkách promíseného prachu. I zde se ukazuje dualita - přestože jsou rozneseni po celé zemi, jsou stále spolu, stále spojeni v jedno.

Rozum a Láska, zpersonifikovány v hlasy, pronášejí své hodnocení ukazující opět na harmonii. Láska skládá truchlozpěv na vzácnou krásu a věrnost, která zmizela v popelu, znovu se z něj zrodí.

— 1 —

Hlavní postavy:

Fénix

Mýtický pták, který je vystrčen mimo společnost běžných ptáků je samozřejmě jen metaforou. Ukazuje zničující a přesto harmonickou sílu lásky.

Hrdlička

Dílo není příliš rozsáhlé, takže některé charakterové vlastnosti můžeme pouze odhadovat. Hrdlička je symbol lásky a její bílá barva zároveň symbolizuje čistotu. V čistém ohni pak splyne s Fénixem a spálena láskou umírá.

— 2 —