64
Rapp se řítil po půlicí čáře Constitution Avenue stodesítkou a protijedoucí auta mu v poslední chvíli uhýbala z cesty. Aby je varoval, blikal dálkovými světly a neustále troubil. Ridley se neklidně přidržoval dveří. Na Tennessee Avenue svítila červená. Rapp zpomalil na padesát kilometrů v hodině, rozhlédl se na obě strany a šlápl na plyn. Silný motor Herni V8 v jeho dodgi charger Ridleyho vmáčkl do sedadla. O několik bloků dál charger proletěl křižovatkou s 15. ulicí stodvacítkou.
„Nechtěl bys trochu zpomalit?“ zeptal se Ridley nervózně. „Takhle se na nás pověsí policajti.“
„Na to kašlu.“ Rapp dupl na brzdu a trhl volantem doprava. Pneumatiky zaskřípěly a sklouzly po vozovce. Hnali se na jih po 16. ulici.
„Mitchi, vážně by ses měl uklidnit,“ pokračoval Ridley s jednou rukou na palubní desce a druhou na dveřích.
„Robe, až tam dojedeme, budu nejklidnější člověk na světě, jenže tohle není žádné tajné sledování. Půjdeme rovnou dovnitř a možná pár lidem zabrnkáme na nervy.“ Ridley sebou trhl. „Neměli bychom zavolat Irene?“ Rapp se na něj podíval a zavrčel: „Jestli chceš vystoupit, hned ti zastavím.“
Ridley zavrtěl hlavou a řekl: „Jdu do toho s tebou. Jenom bych uvítal, kdybys zpomalil. Nechápu, proč se tam musíme přiřítit a upozornit na sebe.“
„Uděláme něco, o co se měl někdo jiný postarat už před několika měsíci.“ Rapp sevřel volant a vypustil dlouhý příval nadávek. „Hlavně nikoho nemlať.“
Rapp na Ridleyho vrhl pohled, který naznačoval, že tohle téma je pro něj uzavřené.
„Pokud si o to sám neřekne,“ doplnil pro jistotu Ridley. „Zkontroluj komunikátor. Podívej se, jestli Nash poslal ty fotky.“ Po chvíli Ridley ohlásil: „Mám je. Je jich šest.“
„Je to těch šest, které jsem chtěl?“
„Ano.“
„Tak si je dobře prohlédni.“ Rapp se podíval na hodiny na palubní desce. „Bude tam narváno. Mají teď večerní modlitbu.“
„Výborně,“ poznamenal Ridley optimisticky, „aspoň tam budou všichni.“
O dva bloky dál Rapp sundal nohu z plynu. Rozhlížel se po ulici a zeptal se: „Byl jsi tady už někdy?“
„Sem se nehodím. Navíc by nevypadalo moc dobře, kdyby se zástupce ředitele Národní tajné služby nechal chytit, jak se motá kolem washingtonské mešity. Teď mě napadá… Co tam budeme dělat?“
„Nechceme instalovat odposlech, jenom se tam projdeme a rozhlédneme.“
„Dva chlápci ze CIA?“ podivil se Ridley a představil si, jak by se to vyjímalo v Postu. „To nebude vypadat dobře.“
„Klid. Nejedu tam poprvé.“
„Cože?“ zeptal se Ridley překvapeně.
„Už jsem tam byl dvakrát.“
Ridley to zpočátku pokládal za vtip, ale pak pochopil, že Rapp nežertuje. „Opravdu?“
„Jasně. Šel jsem tam jednou v pátek asi před půl rokem. Nevěřil bys, o čem ten imám mluvil. Připadal by sis jako v Mekce na kázání nějakého bláznivého wahhábovce.“
Před vchodem do mešity Rapp zpomalil ještě víc. Dojel za roh a zastavil přímo před požárním hydrantem. Otevřel kufr a vystoupil. Ridley došel za auto a viděl, že Rapp odemyká nedobytnou schránku. Uvnitř byla v pěnových výřezech puška M-4, dvě pistole a několik náhradních zásobníků.
„Ty máš pistoli?“ zeptal se Rapp.
„Jo.“
„Kolik zásobníků navíc?“
„Dva.“
„Dobře.“ Rapp do pouzdra na levém boku zasunul pistoli Glock 19 ráže 9 mm a dva zásobníky na sedmnáct ran. Tlumič schoval do levé kapsy a pak si vzal ještě Glock 21 ráže .45 pro případ, že by potřeboval větší palebnou sílu.
„Panebože, Mitchi. Myslel jsem, že se tam jenom rozhlédneme.“
Rapp z batohu vytáhl pouzdro na pětačtyřicítku. V něm už byl náhradní zásobník se třinácti náboji. „Chris Johnson nebyl žádná padavka.“ Zkontroloval, jestli je v komoře pětačtyřicítky náboj, připevnil pouzdro na opasek a zakryl zbraň košilí. „Nechci skončit v kufru, spálený na uhel.“ Z další schránky Rapp vyndal dvě vysílačky a dvě bezdrátová sluchátka. Jednu sadu podal Ridleymu a řekl: „Ty zůstaneš venku a budeš dávat pozor.“
„Já ale… do prdele,“ vykoktal Ridley překvapeně.
Rapp se zadíval stejným směrem jako Ridley a spatřil na ulici čtyři muže, kteří bočními dveřmi vyšli z mešity a směřov…
