Úžasná Zeměplocha – Faust Erik (Terry Pratchett)

Zavazadlo stanulo před Děsivou branou.

Nelze popsat zuřivost toho, kdo musel dvakrát proběhnout nekonečnem vesmíru, a Zavazadlo, abychom to vyjádřili vlidských rozměrech, bylo přinejmenším dotčeno. Podívalo se na závěsy. Podívalo se na závory. Podívalo sena zámky. Pak couvlo a přečetlo si nový nápis nad branou.

Možná že ho ten nápis ještě více popudil, i když se Zavazadlem se nedalo nikdy předvídat co a jak, protože strávilo většinu času mimo lidské rozměry, tedy přesně řečeno za nepřátelským obzorem.

Brána do pekla byla prastará. Nebyl to jen čas a žár, co speklo její dřevo vhmotu, vněco, co se podobalo černé žule. Nasála do sebe i strach a tupé zlo. Bylo to něco víc než obyčejná díra ve zdi. Ta brána si začínala matně uvědomovat, co ji očekává vbudoucnosti.

Brána pozorovala, jak Zavazadlo pomalu couvá, přešlapuje na písku, protahuje si nohy a přikrčuje se.

Zámek cvakl. Závory se rychle odsunuly. Mohutné bezpečnostní tyče vyjely ze svých ložisek. Obě křídla brány se otevřela a přitiskla se ke stěnám.

Zavazadlo se uklidnilo. Narovnalo se. Vykročilo kupředu. Téměř se nafukovalo. Prošlo mezi závěsy, a když bylo skoro za nimi, obrátilo se a bližšímu křídlu uštědřilo mocný kopanec.