Včera Janek přišel a zůstal celou noc. Bylo to bezva. Fuj, říkám bezva, jako bych chodila na základku. Asi dětinštím. Za chvíli budu vypouštět z pusy výrazy jako žůžo a suprový. Kam se to řítím? Netuším. Ale kam jsem se řítila včera v noci, v tom mám jasno. Byla to cesta extra třídou do ráje. Jedli jsme v posteli vlašák z jednoho talířku a zapíjeli ho pivem z láhve. Měla jsem na sobě Jankovo tričko a cítila jsem jeho vůni. Vážně, ten kluk voní jak batole. A má úplně hladkou pokožku. Překvapilo mě, že si vyholuje podpaždí, doteď jsem si myslela, že to dělají jenom ženský. Jo, a na prsou skoro žádné chloupky nemá, prý mu tam nerostou. Z fleku by mohl hrát nějakého mladého krásného indiána v americké kovbojce. I když je zima, je snědý. Povídal, že na solárko nechodí, prý je to dar přírody. Ta příroda je ale pěkná mrcha nespravedlivá. Na Jankovi si dala záležet, těmi klady klidně mohla podělit hned několik lidí. Ale to ona ne, jednomu přeje a druhému se vysmívá. I když Janek tvrdí, že jsem taky hezká. Upřímně, nic moc, ale to mu věšet na nos nebudu, ještě by si mě mohl líp prohlídnout a tradá k nějaké mladší a povedenější. Kdepak. Když mi chválí vlasy, oči anebo prsa, tvářím se, jako bych měla stejný názor a tím ho jen utvrzuju v přesvědčení, že hezká opravdu jsem. Dobrej tah, ne? Dneska jdeme na flám k nějakýmu kamarádovi. Je to spolužák z vejšky, chodí s Jankem do kruhu. Připadá mi naprosto zvrhlé, že se tahám se studentem a přitom jsem učitelka. Kdybych prodávala v trafice, určitě by to neznělo tak nemorálně. Z toho mejdanu mám strach. S dvacetiletými nemám šanci splynout, ani kdybych nasadila mimikry. A to bych se pak asi musela taky hihňat jak potroublá, vyvalovat oči a špulit zadek v upnutých džínách, jinak by mládež to mé ochranné zbarvení prokoukla. Ach jo, očekávám, že to bude průšvih, ale na druhou stranu oceňuju, že se rozhodl mě s sebou vzít. Myslím si, že ani pro něho to není jednoduché. Musím se snažit, abych mu dělala co nejmenší možnou ostudu. Taky bych měla pořádně zvážit, co na sebe. A možná bych se měla odpoledne na chvíli natáhnout. Ta probdělá noc mé třicetileté pleti právě nesvědčí. A piv jsem měla včera asi šest a cigaret snad vagón. To taky není to pravé ořechové.
Sakra! Sakra! Usnula jsem. Ne na chvíli, jak jsem si plánovala, ale na celé tři hodiny. A teď už mi zbývá na přípravu sotva dvacet minut. To se stihnu tak akorát vyčůrat, zapálit si a vyčistit zuby. Chtěla jsem si umýt vlasy, decentně se nalíčit, vyzkoušet pár kousků ze svého ubohého šatníku a kdo ví co ještě. Prostě jsem chtěla vypadat mladě a svěže. Zatímco teď budu ráda, když mi do osmi zmizí z tváře ten otlak od polštáře.
Doprčic! Proč já musím všechno zvorat?
Janek odešel před chvílí. Je jedenáct dopoledne, neděle. Vzala jsem si tabletku proti bolení hlavy, litr citronády, blok a zalezla jsem zpět do postele. Píšu. Vlastně ani nevím proč tak tvrdošíjně sepisuju ty svoje bláboly. To si vážně myslím, že by to mohlo někoho zajímat? Iluze, že takovou snůšku nesmyslů nějaký dobrodruh vydá knižně mě už stejně pomalu opouští, jen malý červík občas zahlodá a já si říkám: „Co kdyby?". A pak si v duchu opakuju něco v tom smyslu, jako slítni na zem, káčo pitomá, seš učitelka na národce a zůstaneš učitelkou na národce, dokud se nezcvokneš úplně, a nešoupnou tě do raplárny. A že to nebude dlouho trvat jsem si potvrdila včera. Jak už jsem předeslala, nestihla jsem se sice hodit do gala, ale Janek přesto prohlašoval, že mi to sluší. Jelikož zatím nikdy neřekl, že mi něco nesluší, nebrala jsem ho moc vážně. Měla jsem na sobě černé džíny (díky bohu, už je zase dopnu) a černý rolák. Mám černou ráda, i když máma tvrdí, že mě dělá starší. Moc tomu nevěřím, ale musím si teď dávat setsakramentsky bacha, abych na sebe neoblékala něco, co mě dělá starší, byť by to bylo jen o čtrnáct dní, a tak jsem se tu černou pro jistotu pokusila odlehčit světlounce šedou zimní bundou, přestože nosím mnohem raději dlouhý černý kabát. Ale to je teď jedno.
Jeli jsme tram…
