DVANÁCTÁ KAPITOLA
Příšerně nervózní A. J. bedlivě sledovala, jak najatý personál rozmisťuje skládací židle v zahradě její matky. Znovu je přepočítala a pak šla zkontrolovat stoly, zastíněné deštníky. Zaměstnanci cateringové firmy pilně pracovali v kuchyni, květinářka spolu se dvěma pomocnicemi ještě naposledy upravovaly květinová aranžmá. Velké vázy plné lilií a růží byly strategicky rozmístěny podél terasy, takže se jejich vůně mísila s vůní květin z Clarissiny zahrady. Vonělo to tu jak v pohádce.
Všechno probíhalo bez problémů. A. J. stála uprostřed všeho dění s rukama v kapsách, užívala si dopoledního sluníčka a ze srdce si přála, aby něco prasklo a ona to musela napravovat. Nebylo jí však přáno.
Její matka si měla vzít muže, kterého milovala, počasí bylo skvělé a pečlivé plánování A. J. teď sklízelo své ovoce. Přesto si nepamatovala, kdy se naposledy cítila tak mizerně. Chtěla být doma, ve svém bytě. Toužila se tam zamknout, zatáhnout záclony a zalézt do nejtmavšího kouta. Neřekl jí kdysi David, že sebelítost se nenosí?
David však z jejího života odešel. Už to bylo skoro dva týdny, co se neozval. Je to tak nejlepší, říkala si A. J. Nikdo mě alespoň nenutí k citovým výlevům, na které nejsem připravená. Můžu se lépe soustředit na práci. Byla to na jedné straně pravda. Agentura byla tak zahlcená, že A. J. vážně uvažovala o tom, že přibere další zaměstnance. Došlo to dokonce tak daleko, že se kvůli časové zaneprázdněnosti chystala zrušit svou dovolenou v SaintCroix. Čekalo ji vyjednávání ohledně dvou smluv v hodnotě několika milionů. Jeden chybný krok a může o ně přijít.
Na druhé straně jí David nepředstavitelně chyběl. Přemítala, jestli přijde.
Proklínala se, že na něj nedokáže zapomenout. Vypochodoval z jejího bytu i života. Zanechal ji zmatenou, vykolejenou. Choval se nerozumně a navíc byl pěkně rozčilený. Ani se neobtěžoval, aby jí zavolal a ona mu volat rozhodně nemínila.
Vlastně mu jednou volala, ale nebyl doma. Nebylo příliš pravděpodobné, že David Brady obchází kolem a truchlí. A. J. Fieldsová byla příliš nezávislá a zaměstnaná na to, aby to udělala za něj.
Ale zdálo se jí o něm. Uprostřed noci se probouzela ze snu, ve kterém vystupoval on. Věděla lépe než kdokoliv jiný, že sny mohou bolet.
Skončila jsem s ním, připomínala si pořád dokola. Byla to jen krátká epizoda mého života. Epizody obyčejně nekončí květinami a hezkými slůvky. Zahlédla, jak jakýsi muž, kterého najala spolu s ostatními, zápasí s rozkládací židlí. Vděčná za vyrušení z chmurných myšlenek mu šla pomoct.
Když se vracela do domu, zaměstnanci cateringové firmy se právě dohadovali nad plněným koláčem z neslazeného těsta, zatímco Clarissa seděla spokojeně u stolu ve svém županu a pečlivě si zapisovala recept.
„Mami, neměla by ses už připravovat?“
Clarissa vzhlédla s chabým úsměvem na rtech a podrbala na hřbetě kočku, která jí seděla na klíně. „Ach, myslím, že máme ještě spoustu času, drahoušku.“
„Žádná žena nemá dost času na to, aby se připravila na svůj svatební den.“
„Že je venku nádherně? Vím, že je pošetilé přičítat tomu nějaký význam, ale já to považuji za znamení.“
„Cokoliv chceš, mami.“ A. J. šla ke sporáku nalít si kávu, ale pak si to náhle rozmyslela. Otevřela lednici a vytáhla z ní láhev šampaňského. Nepřihodí se každý den, aby dcera vdávala svou matku. „Pojď,“ řekla Clarisse, „pomůžu ti.“ Pak vběhla do obývacího pokoje a přinesla odtamtud dvě sklenice.
„Nevím, jestli bych měla pít,“ namítla Clarissa. „Nerada bych měla zamlženou mysl.“
„Proč? To by přece nebylo vůbec špatné,“ namítla A. J. Vešla do matčina pokoje a sedla si na postel, jako to dělávala v dětství. „Bylo by to dobré pro nás obě. Koneckonců, je to lepší než být nervózní.“
Clarissa se široce usmála. „Já nejsem nervózní.“
A. J. s bouchnutím vypustila korkovou zátku ke stropu. „Nevěsty by měly být nervózní. Já nervózní jsem, a nemůžu dělat nic jiného než sedět a koukat.“
„Auroro,“ začala Clarissa a vzala jí z rukou sklenici se šampaňským, „neměla by sis o m…
