Jak vytrhnout velrybě stoličku (Marie Poledňáková)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

13

Ráno v půl sedmé Luboš vstal, dojel pro rohlíky a pro vejce, zašel na poštu, odeslal expres dopis do Prahy na adresu ČSTV (pět členů Horské služby se přihlásilo na soustředění po sezóně), podal balíček s dvěma detektivkami na tátovu adresu (od té doby, co odešla Blaženka, nevešel táta ani jednou po šichtě do hospody a vrhnul se na čtení) a na zpáteční cestě se zastavil v půjčovně sportovních potřeb. Spánek měl ještě zavřeno, a tak ho Luboš vytáhl z postele, dal mu Vaškovu šněrovací botu, a nakonec to vzdal a vybral Vaškovi pevné boty s přezkami sám.

Když se vracel po zledovatělé cestě na skútru s ruksakem na zádech, uviděl už z dálky, jak se z chalupy valí otevřenými okny bílý kouř k obloze. Okamžitě uhádl, co se stalo. „Krucinál! Šmudla jeden zatracenej. Já z něj nadělám sedm malejch trpaslíků!“ zařval a vletěl dovnitř.

V kuchyni nebylo vidět na krok.

Luboš myslel, že kluka nachytá se sirkami v ruce u kamen, ale Vašek stál v pyžamu na stoličce vedle regálu s konzervami.

V náručí držel pětilitrovou láhev s naloženými buřty a s plnou pusou prohlásil: „Chtěl jsem ti upéct topinky.“ A když sousto spolkl, dodal: „Už to chytlo. Na mne se můžeš spolehnout.“ Luboš klečel u kamen, papírovým víkem od krabice rozháněl kouř a zahromoval:

„Na mě taky! Tady budeš mít vojnu jako řemen!“

Vašek se polekal a dalšího buřta, kterého svíral v dlani, pustil zpátky do lahve.

Konečně se Lubošovi podařilo rozdělat oheň. Stará kamna v kuchyni měla svoje vrtochy a bez vyschlých třísek a březové kůry nevydala ani trochu tepla.

„Luboši?“ osmělil se Vašek, když už v kuchyni bylo vyvětráno. „Jak se stane člověk opravdickým horolezcem?“

„Když vyleze na první kopec.“

Vašek klečel před starou oprýskanou kredencí a hledal pánev. „Na kterej?“

Luboš se zasmál. „To je přece jedno,“ řekl, přitáhl si hrnek s vřelou vodou a nasypal do něj čaj. Do kastrůlku vložil šest vajec a pokračoval. „Když tě to chytne, tak je z tebe horolezec na celej život. Musíš mít železnou vůli a hlavně se musíš umět správně rozhodnout.“

Vašek horlivě přikyvoval a položil zčernalou pánev na plotnu. „Jak rozhodnout?“

„Kam dát ruce, kde se opřít nohama, jak se zahřát. Je to docela jednoduchý. Když uděláš chybu, můžeš se zabít.“

„To teda nevím!“ protestoval Vašek a sáhl za sebe do regálu pro litrovou sklenici se sádlem. „Táta chybu určitě neudělal!“

„Myslel jsem to jinak,“ opravil se Luboš. Pohladil Vaška po hlavě, ale kluk se naježil a jediným trhnutím hlavy setřásl Lubošovu ruku.

„Pro pořádnýho chlapa,“ pokračoval, jako by se nic nestalo, „je největší štěstí překonávat překážky.“

„Táta byl pořádnej!“ skočil mu do řeči Vašek. „Silnej! O hlavu větší než ty!“ rozčileně šermoval lžicí proti Lubošovi a pak vztekle kecnul sádlo na pánev.

„Jasně,“ připustil Luboš a zakrojil krajíc z velkého bochníku. „Poslední v traverzu jde vždycky ten nejlepší.“

 

 

Za chvíli kuchyně voněla zase česnekem, topinkami a bílou kávou. Luboš si stáhl svetr a Vašek si honem vytáhl z batohu kšandy, když viděl, že Luboš přes košili nosí připnuté šle. Seděli proti sobě u bílého kuchyňského stolu a loupali vajíčka. Do oken se opřely první paprsky slunce. „Ty ses nikdy nebál?“ zeptal se Vašek. „Když chceš vyhrát, když chceš porazit takovou osmitisícovku, která je tady odjakživa, milióny let, tak musíš mít dost sebevědomí, ne?“

„Tak ses nebál,“ horlivě napovídal Vašek.

„Bál,“ přiznal se Luboš. „Vítr v Himálaji, to je řev, jako když se na tebe řítí vlak. Jednou mne úplně rozbrečel.“

„Táta byl taky v Himálaji,“ chlubil se Vašek a zakousl se do krajíce.

Luboš se pátravě podíval na kluka a přestal jíst.

„A když ses bál, proč jste se nevrátili do tábora?“ pokračoval Vašek.

„V noci? Nebylo vidět na krok.“

„A ráno?“

„Začali jsme výstup k vrcholu.“

„Dokázali jste to?“ šeptnul Vašek a s úžasným napětím visel Lubošovi na rtech.

„Byl to nejkrásnější den v mém životě.“ Luboš se usmál očima a ztišil důvěrně hlas. „Ticho jako v pohádce. Jenom skály a led. Stojíš tam a připadáš si jako Bůh.“ Vaše…

Informace

  • 29. 10. 2024