Celá e-kniha Tyrolské elegie ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Autobiografické vyprávění o internaci v Brixenu zpracované formou veršované elegicky laděné satiry.
Autor v první části rozmlouvá s měsíčkem, začne mu vyprávět, co se mu přihodilo. Ve druhém zpěvu popisuje, jak proběhlo jeho noční zatčení, kdy byl ve tři hodiny ráno vyburcován tzv. říšskou komisí, která mu přinesla od rakouské vlády dopis schvalující jeho zatčení a internaci. Havlíček zatčení pojal jako ironický vtip („přátelský Bachův čin X projev zvůle). Dopisu je věnována celá třetí část. Čtvrtý zpěv nás seznamuje s radami, které dal před cestou Havlíčkovi hlavní dráb Debera. Autor opět jakoby zlehčeně ironicky konstatuje. Část pátá zachycuje Havlíčkovo loučení s rodinou, které proběhlo pod policejním dohledem. Šestá část už popisuje samotnou cestu. Jedou kolem borovského kostela a Havlíček zavzpomíná na své dětství a mládí. Cesta pokračuje i ve zpěvu sedmém, Havlíček si stěžuje, že museli stále mazat a přepřahat, ale na druhé straně ocenil, že mu stráž koupila víno. V předposlední části se splaší koně, kočí i stráže vyskočí z kočáru ven, Havlíček zůstane a koně usměrní. Dojede s nimi do nejbližší hospody a tam na četníky, kteří se cestou nastydli, počká. (= vláda, policie není schopna ukočírovat kočár, natož pak zemi) V posledním zpěvu už Havlíček jen konstatuje, že je v Brixenu v podstatě vězněn a hlídán.
Skladba zachycující autorovo zatčení, cestu do Brixenu a život ve vyhnanství není jen obrazem tragédie lidské, osobní, ale i národní, protože pod rakouským dohledem a vedením byl celý náš národ. Autor se výsměšným, ironickým elegickým tónem trefně ( i když ne věcně, ale alegoricky) vzpouzí a vysmívá státu, policii, pokrytectví, církvi (8. zpěv…..temná noc jak naše svatá církev…) a nepřímo tak poukazuje na jejich chyby a kritizuje je. Pro dílo je příznačná situační a jazyková komika, srozumitelnost a jednoduchost sdělení.
— 1 —
V Tyrolských elegiích zesměšňuje autor zbabělé četníky a hejtmany: líčí v nich vlastní životní příhody i svůj osud. Tyrolské elegie jsou jednou ze tří satirických brixenských básní (spolu s Králem Lávrou a Křestem svatého Vladimíra), které vznikly v době Havlíčkovy internace v tyrolském Brixenu. Výrazně autobiografická báseň obsahuje útočnou satiru na rakouskou vládu a na státní policii.
Báseň vypráví v devíti zpěvech o Havlíčkově zatčení v Německém Brodu (současný Havlíčkův Brod) a jeho deportaci do Brixenu. Havlíček je zatčen uprostřed noci, musí se narychlo rozloučit s rodinou a za doprovodu policejního komisaře Dedery a policejní stráže je odvezen do Brixenu. V osmém zpěvu je líčen vrcholný dobrodružný zážitek z přejezdu Alp - koně se splašili, kočár se na prudké horské cestě řítí bez vozky a policejní doprovod ve strachu o svůj život vyskáče z vozu. V kočáře zůstane jediný Havlíček, jenž kočár bezpečně dopraví k poště a počká u večeře na svůj doprovod, který se k němu přikulhá celý dolámaný. Tento zážitek autor patřičně satiricky okomentuje:
Ach ty světe, obrácený světe!
Vzhůru nohami ve škarpě leží stráž,
ale s panem delikventem samým
kluše ekypáž!
Ach ty vládo, převrácená vládo!
Národy na šňůrce vozit chceš,
ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš!
Nakonec se do Brixenu i přes tuto nehodu dostane a stráví tam tři roky v nucené emigraci.
Havlíčkovy Tyrolské elegie mají podle názvu souvislost s Žalozpěvy (žalozpěv = elegie) starořímského básníka Ovidia, který své dílo sepsal taktéž ve vyhnanství (v Tomidě). Díky užití hovorového jazyka a nadsázky však nevyznívají tak vážně.
— 2 —
Odloučen od vlasti a milované rodiny nepřestává Havlíček bojovat. Používá zbraně z nejúčinnějších, satiry. Ve vyhnanství vznikly tři jeho poemy: Křest sv. Vladimíra, Tyrolské elegie a Král Lávra.
Tyrolské elegie byly napsány jako bezprostřední básnický popis prožité skutečnosti a zachycují deportaci Havlíčkovu od okamžiku nočního přepadení žandáry (četníky) až po příjezd do Brixenu. Politický psanec pranýřuje perem místy až sarkastickým tupost bachovského absolutismu, "kněžourství" a reakce vůbec. Elegie jsou sice písněmi smutku, ne však poddávajícího se, nýbrž naopak plného vzdoru a nenávisti k utlačovatelům. Rychlému proniknutí do nejširších vrstev napomáhal jejich jazyk, napojený lidovou poesií, jadrně a jasně vyslovující každou Havlíčkovu myšlenku.
Havlíček si povídá s měsíčkem.
Havlíček popisuje svoji cestu do Brixenu, jak pro něj ve dvě hodiny ráno přišli se psaním od pana Bacha; Bach mu psal jako doktor, že mu nesvědčí být v Čechách a potřebuje změnu povětří a mají ho tak dlouho nutit, dokud to nepřijme. Pan Dedera ho tak dlouho vábil, až se oblékl a šel se rozloučit s rodinou. Nemůže dostat z hlavy myšlenky, kam asi jede. Dedera mu koupil v Budějovicích lahvice. Na cestě z Reichenhallu do Waidringu jeli z prudkého kopce, kočí spadne a policie se hrůzou třese, a Havlíček pravil: "Mezi námi musí někdo velký hříšník být a ten k usmíření nebes musí z vozu vyskočit." Policajti vyskákali. Sám dojel k poště a počkal na přikulhané vojáky. On spal dobře, ale policajti oka nezamhouřili, dosvědčit to může poštmistr Dahlrupp. V Brixenu ho drží v klepetech a místo něj vrátili do Čech kus papíru. Ve všem se odráží ironie proti Bachovi.
— 3 —
Útlý svazeček hořké satiry, napsané při příležitosti autorovy deportace do tyrolského Brixenu roku 1851.
Skladba Tyrolské elegie je rozdělena do devíti částí. Podává příběh, samozřejmě satiricky, o autorově zatčení v Německém Brodu, cestě směrem k Jihlavě, kolem básníkovy rodné Borové, přes rakouský Linec, Reichenhall či Waidring až do italského Brixenu.
O tom, že to autor měl těžké, svědčí i následující verše:
Temná noc jak naše svatá církev
a my jedem s kopce jako mžik;
darmo křičí Dedera: "Drž koně!" -
prázdný je kozlík.
Nebo:
Ach! ty vládo, převrácená vládo!
národy na šňůrce vodit chceš,
ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš! - -
— 4 —
Charakteristika hlavního hrdiny
Karel Havlíček Borovský - ironický, odvážný, vzpurný, výsměšný, rezignovaný
Obsah
Hlavní hrdina kritizuje Bachův absolutismus a ostře dává najevo svůj nesouhlas. Je deportován do italského Brixenu. Bach pro něj poslal vojáky (policisty). Havlíček se rozloučí se ženou a dcerou a odjíždí. Míjí borovský kostel a vzpomíná na to, co ho poutá k tomuto místu. Při cestě se koně splašili a policisté se chovali zbaběle. Havlíček mohl uprchnout, ale zůstal v kočáře a dojel s nimi do Brixenu. Celý tento příběh vypráví měsíci.
Citát z knihy
Ach, ty světe, obrácený světe!
Vzhůru nohami ve škarpě leží stráž,
ale s panem delikventem samým
kluše ekipáž!
Ach, ty vládo, převrácená vládo!
Národy na šňůře vodit chceš,
ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš!
— 5 —
Toto dílo začíná rozmluvou samotného autora s měsíčkem na nebi, který byl ve vězení jeho jediným přítelem. V celém díle je popsána cesta Karla Havlíčka Borovského k soudu v Brixenu. V noci k autorovi přišla policie a odvedla ho od jeho ženy a malé dcery, se kterými se manžel a otec nejprve rozloučil. Cestou do Brixenu se jim splašili koně a všichni policajti vyskákali z vozu. Zůstal tam Karel sám, tudíž můžeme říci, že sám sebe kus cesty vezl do vyhnanství. V cíli pak čekal na "polámané" policisty, než se dobelhají pěšky. Po soudu v Brixenu je uvězněn.
Ukázka
"Bach mi píše jako doktor,
že mi nesvědčí
v Čechách zdraví, že prej potřebuju
změnu povětří."
Co můžeme považovat za skutečně elegické je Havlíčkovo loučení se svou manželkou a se svou dcerou, kdy i on sám měl "zkalený zrak".
Skladba je zaměřena hlavně proti rakouské a tajné policii a proti rakouské vládě. Je zde zmínka i o církvi a o vládě. Kritizováno je malinko i ovzduší v Čechách.
Toto dílo mne nijak zvlášť nezaujalo. Neobjevují se zde téměř žádné umělecké prostředky. Je psáno pravidelným veršem i rýmem a jsou zde použita běžná slova (jen výjimečně německá či počeštělá z němčiny).
Autorovi šlo hlavně o to, aby jeho textu porozuměli především obyčejní lidé, na uměleckosti si rozhodně nezakládal, což by mi v jiných případech vůbec nevadilo, ale v tomto díle mi to připadalo opravdu takové až možná - když to malinko přeženu - "amatérské". Je to však pouze jednoduchá lidová forma, která v sobě zahrnuje stručné vyjadřování, přímou řeč, tudíž i rychlejší spád.
— 6 —
