Červený obraz (Jiří Orten)

Milostný dopis

Zrosená sklenička ta jež se časem pyšní
nazlátlým vínem kterés pila
s mými rty nemluví jako ty nepovíš mi
jaká je vzdálenost která tě má má milá

zda umí milovat a zda tě pevně stiská
když z okna vykloněna hledíš na ni
zda dobře líbá tě ty vzdálená ty blízká
v mém nepřejícném zadívání

V samotě bodláků rozbolestněných sladce
jen málo klidu přáno je mi
v samotě bodláků se toulám po zahrádce
a chci tě obejmouti celou zemí
tak aby ruce mé (ty temné lesy vzadu)
tě nepustily již i kdybys chtěla
a ústa má (jaká čest pro zahradu!)
aby tě celou provoněla

abys už nemohla mi nikdy odejíti
tak na dlouho tak sama do daleka
a abych stále viděl jak se třpytí
tvá malá náruč (krásná čistá řeka)