Kapitola 30
„Alexi, tady je Ben Abajian. Volám ve čtvrtek v půl druhé mého času v Seattlu. Obávám se, že mám špatné zprávy.
Zdá se, že Christinin právník změnil datum konečného slyšení ve sporu o svěření do péče. Nejsem si jistý, jestli proti tomu budeme moci zasáhnout ani jestli bychom vůbec měli. Je toho víc, ale o tom až osobně. Zavolejte mi prosím co nejdřív.“
Srdce se mi rozbušilo rychleji. Ben Abajian byl právník v Seattlu. Najal jsem ho krátce poté, co si Christine malého Alexe odvezla. Od té doby jsme spolu mluvili asi desetkrát samozřejmě na můj účet.
Byl to skvělý právník a dobrý chlap, ale tenhle vzkaz byl špatné znamení. Usoudil jsem, že si Christine to, co se stalo v Kalifornii, vyložila po svém a běžela s tím rovnou za svým právníkem.
Vzhledem k časovému rozdílu jsem mohl Bena Abajiana zastihnout ještě v kanceláři. Snažil se klást důraz na to pozitivní, ale jeho tón naznačoval, že optimismus není na místě.
„Alexi, je to jen dočasné, ale podali také návrh ex parte na výhradní poručnictví, dokud neskončí závěrečné slyšení. Soudce souhlasil. Je mi to líto.“
Pevně jsem sevřel sluchátko. Bylo těžké odpovědět nebo vůbec přijmout to, co mi Ben řekl. Takhle agresivní Christine ještě nikdy nebyla. Teď se podle všeho snažila, abych se s malým Alexem nemohl ani vídat. A uspěla, přinejmenším dočasně.
„Alexi, jste tam?“
„Jo, Bene, jsem tady. Promiňte. Dejte mi jenom vteřinu.“
Odložil jsem sluchátko a zhluboka se nadechl. Nejhorší, co bych mohl udělat, bylo upadnout do deprese nebo začít řvát do telefonu. Ben za to nemohl.
Přiložil jsem sluchátko znovu k uchu. „Čím ten návrh podložili?“ zeptal jsem se. Ne že bych to nevěděl nebo aspoň netušil.
„Starostí o Alexovo bezpečí. V návrhu se mluvilo o nebezpečné policejní práci, kterou jste vykonával, když jste s ním byl v Kalifornii. Tvrdilo se tam, že jste zneužil svá privilegia, když byl ve vaší péči.“
„Bene, to je nesmysl. Naprosto překrucují fakta. Jenom jsem konzultoval jeden případ s losangeleskou policií.“
„To předpokládám,“ řekl. „Christine zastupuje Anne Billingsleyová. Potrpí si na podobné podrazy. Moc si to neberte, ano?“
Ben pokračoval: „Kromě toho mám i nějaké dobré zprávy, věřte nebo ne. Dřívější termín procesu dává Christine méně času ustanovit status quo v novém uspořádání. Soudce by tohle dočasné nařízení neměl brát v úvahu, ale víte, jak to chodí. Čím dříve tím lépe, opravdu.“
„Skvělé,“ řekl jsem. „To máme štěstí.“
Ben mě požádal, abych sepsal, co se přesně v Kalifornii přihodilo. Ode dne, co jsem ho najal, jsem si na jeho radu psal deník. Obsahoval popis chvil strávených s Alexem, postřehy o pokrocích, které dělal, rodinné fotografie, a možná to nejdůležitější, a sice starosti, které mi dělala Christine. Její náhlé změny nálad mě hluboce znepokojovaly. Měly na svědomí i tenhle nejnovější vývoj?
„Je tu ještě něco,“ pokračoval Ben, „i když se vám to asi nebude líbit.“
„Poslechněte, když na tomhle všem najdete jedinou věc, která se mi líbit bude, zdvojnásobím vám gáži.“
„Jedním z našich nejsilnějších argumentů by měl být Alexův vztah se sourozenci.“
„Jannie a Damon svědčit nebudou,“ prohlásil jsem rezolutně. „To v žádném případě nedovolím.“
Kolikrát jsem už viděl, jak schopní dospělí svědci odcházeli zhroucení ze svědecké lavice? Věděl jsem, že svým dětem tohle nemohu udělat.
„Ne, o tom nemůže být řeč,“ ujistil mě Ben. „V žádném případě. Ale určitě by mělo pozitivní účinek, kdyby se s vámi dostavili na přelíčení. Chcete snad Alexe zpátky, ne? Je to náš cíl? Jestli se mýlím, nechci ztrácet s tímhle případem čas.“
Rozhlédl jsem se po kanceláři, jako bych čekal na nějaké zázračné znamení. „Budu si to muset rozmyslet,“ řekl jsem nakonec. „Ozvu se vám.“
„Musíte to chápat v souvislostech, Alexi. Nebude to nic příjemného, to ani náhodou, ale v konečném důsledku se to vyplatí. Takhle to můžeme vyhrát. Vyhrajeme to.“
Byl tak klidný a rozvážný. Ne že bych od něj čekal nějaké emoce jenom jsem neměl náladu na racionální debatu se svým právníke…
