Kapitola 25 (Ušikawa)
V zimách či nezimách, Bůh bude přítomen
„Takhle jednoduše o život nepřijdeš,“ pronesl mužský hlas za jeho zády. Dočista jako by Ušikawovi četl myšlenky. „Jenom jsi na chvíli ztratil vědomí. I když ti chybělo opravdu už jen málo.“
Byl to naprosto neznámý hlas. Neutrální hlas bez jakéhokoli výrazu. Nebyl ani silný, ani slabý. Ani moc tvrdý, ani příliš jemný. Byl to hlas, jaké obvykle ohlašují přílety a odlety letadel a informují o situaci na akciových trzích.
Co máme vlastně dneska za den? uvažoval Ušikawa naprosto bez souvislosti. Určitě bude pondělí pozdě v noci. I když, upřímně řečeno, už může klidně být i úterý po ránu.
„Pane Ušikawo,“ dodal ten muž. „Můžu ti tak říkat, že ano?“
Ušikawa mlčel. Ticho trvalo nějakých dvacet vteřin. Potom muž bez předchozího varování vyslal krátký úder k Ušikawově levé ledvině. Byla to neslyšná, ale brutálně silná rána zezadu. Celým tělem mu projela krutá bolest. Všechny orgány se v něm stáhly a dokud bolest trochu neopadla, nemohl téměř popadnout dech. Nakonec z Ušikawových úst uniklo suché zasípání.
„Zatím jsem položil zdvořilou otázku. A očekávám odpověď. Pokud ještě nezvládáš promluvit, stačí, když přikývneš anebo zavrtíš hlavou. Tomu se říká slušné způsoby,“ řekl muž. „Takže – můžu ti tak říkat, že ano?“
Ušikawa několikrát přikývl.
„Tak, pane Ušikawo. To tvoje jméno se snadno pamatuje. Trochu jsem si prohlédl peněženku, co jsi měl v kapse u kalhot. Byl v ní řidičský průkaz a vizitky. Tak tedy řádný předseda nadace Společnost Nové Japonsko pro podporu věd a umění, že? To je mi tedy ale náramný titul, pane Ušikawo. Mě by ovšem moc zajímalo, copak nám to tu pan předseda Společnosti Nové Japonsko pro podporu věd a umění provozuje na místě, jako je tohle, za kejkle se skrytou kamerou?“
Ušikawa mlčel. Stále ještě nebyl pořádně schopen slova.
„Měl bys mi radši odpovědět,“ řekl muž. „Varuju tě. Taková rozdrcená ledvina pak člověka bolí po celý život.“
„Sledoval jsem jednu osobu odsud z domu,“ vysoukal ze sebe konečně Ušikawa. Hlas mu přeskakoval, místy i zadrhával. Takhle se zavázanýma očima mu ani nepřipadal jako jeho vlastní.
„A to konkrétně Tenga Kawanu, že ano?“
Ušikawa přikývl.
„Tenga Kawanu, co tajně přepsal Kukly ze vzduchu.“ Ušikawa znovu přikývl a dostal krátký záchvat kašle. Ten chlap to tedy ví.
„Pro koho pracuješ?“ zeptal se muž. „Pro Předvoj.“
„Tolik si umím domyslet i sám, pane Ušikawo“ řekl muž. „Jenomže k čemu ta náboženská skupina potřebuje zrovna teď tak nutně sledovat právě Tenga Kawanu? Ten pro ně přece nemůže zas až tolik znamenat.“
Ušikawa bleskově uvažoval, pro koho ten člověk asi dělá a kolik toho ví. Není jisté, o koho vlastně jde, přinejmenším ho ale neposílá Předvoj. Ani sám Ušikawa ovšem netušil, jestli to znamená výhodu, anebo naopak mínus.
„Na něco jsem se ptal,“ řekl muž. A prstem píchl Ušikawu do levé ledviny. A to velice silně.
„Od něj totiž vede stopa k jedné ženě,“ zasténal Ušikawa.
„Předpokládám, že má i nějaké jméno?“
„Jmenuje se Aomame.“
„Proč pátráš po Aomame?“ chtěl vědět muž.
„Protože provedla něco zlého Lídrovi Předvoje.“
„Provedla něco zlého,“ opakoval po něm muž, jako by si něco prověřoval. „Řečeno na rovinu, prostě ho zabila, ne?“
„Ano,“ hlesl Ušikawa. Pochopil, že tomuhle člověku nezvládne utajit vůbec nic. Dřív nebo později bude přinucen mluvit.
„To ovšem rozhodně není veřejně známý fakt.“
„Jde o vnitřní důvěrné tajemství.“
„A kolik lidí uvnitř Předvoje to tajemství asi tak zná?“
„Jen hrstka.“
„A jedním z té hrstky jsi i ty.“ Ušikawa přikývl.
„Pak musíš zřejmě zaujímat v Předvoji opravdu důležité postavení,“ řekl muž.
„Ne,“ řekl Ušikawa a zavrtěl hlavou. Jak to udělal, rozbolela ho zasažená ledvina. „Já jsem jen obyčejný poslíček pro všechno. Vím o tom jen shodou náhod.“
„Octnul ses zkrátka ve špatnou dobu na špatném místě. To jsi chtěl asi říct.“
„Tak nějak to je.“
„Mimochodem, pane Ušikawo. Tohle celé je teď tvá sólová akce?“
Ušikawa přikývl.
„Jenže víš, to je právě zvláštní. Taková…
