Otázka sociální IV

Oddíl B: Marxismus a parlamentarismus
154. Marxismus se stává socialismem státním. Přeceňování činnosti politické. Strana sociálnědemokratická jako sociální strana reformní v moderní demokracii. Radikalismus negativní a pozitivní

Už v kritice Marxova–Engelsova učení o státu (srovnej § 109, III shora) ukázali jsme na zvláštní spojení anarchismu a státního socialismu. Podle starších revolučních názorů Marxových a Engelsových byla by činnost politická a parlamentní při nejmenším zbytečná: Stát – tak to tenkrát znělo – nedovede odstranit pauperismu, hlavního zla sociálního proto, že příčina zla tkví v podstatě státu samého; „existence státu a existence otroctví jsou nerozlučné“.^[63]

Lze pochopit, že mladší radikálové, vzpomínajíce na takové a podobné výroky a nauky, nemohou lehce strávit Engelsova návodu k činnosti parlamentární. Ale Marx sám požaduje už v Kapitále regulování pracovní doby státem; Engels ho v tom následuje. Za vůdci jdou žáci, mnozí je dokonce předbíhají. Vollmar redukoval marxismus na socialismus státní, dříve než se revoluce výslovně vzdal Engels. Ještě roku 1894 Engels se v knize proti Dühringovi utěšoval,^[64] že státní socialismus vystoupí jen jednou a naposled. O rok později se Engels revoluce vzdává.^[65]

Účast na činnosti parlamentární vede od faktického uznání státu k uznání principiálnímu. Strana bude v opozici, ale socialistický poslanec bude chtěj nechtěj existující parlamentní režim zdokonalovat, konstituční stát posilovat, třebaže jen svou kritikou. Po Vollmarově hlasování pro rozpočet přišly pokusy z…