Alkoholy (Guillaume Apollinaire)

Soubor 42 básní různého druhu, tvorba z let 1898 – 1913. Mezi jednotlivými skladbami je tematická nejednotnost – bez spojitosti. Různorodost tematická, žánrová i prozodická. Jediným společným tematickým motivem je hledání sebe jako lyrického hrdiny, vyjádření smutku, radosti, okouzlení i údivu.

Vliv kubismu (mnohopohlednost, rozklad jednotného proudu básníkovy výpovědi na samostatné obrazy) a futurismu (uvolněné grafické podoby verše, osvobození vět, skládání slov bez interpunkce do veršů a seskupení, každý verš je ucelené téma).

Úvodní báseň Pásmo

• -polytematická báseň, volný, spontánní proud představ, dojmů, pocitů, vzpomínek a každodenních zážitků
• -metoda volné asociace nesouvislých představ, pásmo obrazů, v němž se střídá a prolíná staré s novým, veselé s vážným, všední se svátečním…..(„Ikarus….Kol prvního letadla krouží u nebeské brány“)
• -prolínání časových rovin, motivy židovské a křesťanské vedle sebe
• -volná hra fantazie
• -porušeno dosud obvyklé logické rozvíjení představ a pocitů, odstraněna interpunkce, osamostatnění verše
• -dějištěm je celý svět (i Praha, která ho okouzlila)
• -jazyk : nový básnický jazyk = využívá hovorového jazyka, lidových výrazů, technických a topografických názvů, archaismů, neologismů, časté motivy ohně

— 1 —

Ukázka z básně Pásmo

„Tím starým světem přec jsi znaven na konec
Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes
Řecký i římský starověk se ti už přežily
Zde antické se zdají být už i ty automobily
Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono
Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů
Jediné neantické v Evropě křesťanství je
Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie

………………

Zrána tu třikrát tovární píšťala plačky zní
Chrpativý zvon tu zaštěká k poledni
Nápisy na zubech a tabulích štíty a vyhlášky
Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky
Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle
Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont – Theiville
Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě
Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě
Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj nejstarší kamarád
Má církevní obřady jako ty nade vše rád

………………

Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži
Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří
Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti
Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati
Kdybys žil v dávné době do kláštera šel bys bez prodlení
Rdíte se studem když se sami chytnete při modlení
Sobě se vysmíváš a smích tvůj plá výhní pekelnou

………………

— 2 —

Pásmo

Tím starým světem přec jsi znaven na konec 
Pastýřko Eiffelko jak bečí stádo mostů dnes 
Řecký i římský starověk se ti už přežily 
Zde antické se zdají být už i ty automobily 
Jen náboženství zůstalo docela nové jenom ono 
Zůstalo prosté jak hangáry v přístavu avionů 
Jediné neantické v Evropě křesťanství je 
Evropan nejmodernější jste vy ó papeži Pie 
A tobě brání stud když okna na tebe hledí 
Vstoupiti do kostela a jít tam ke zpovědi 
Čteš letáky ceníky plakáty jež zpívají hlasitě 
Toť dnešní poesie zatím co prosou žurnály sytí tě 
Jsou krváky po šestáku samé detektivní případy 
Portréty velkých osob a sterá různá záhlaví 

Viděl jsem dnes a jméno už nevím pěknou ulici 
Novou a čistou byla to sluneční polnice 
Šéfové dělnice a krásné písařky z bureau 
Z pondělí do soboty čtyřikrát denně tudy se berou 
Zrána tu třikrát tovární píšťala plačky zní 

Chraptivý zvon tu zaštěká k poledni 
Nápisy na zdech a tabulích štíty a vyhlášky 
Vřeští a štěbetají jak o závod s papoušky 
Mám rád tu pěknou ulici průmyslu a píle 
Ležící v Paříži mezi třídou des Ternes a ulicí Aumont-Thiéville. 
Hle mladá ulice a ty sám jsi jen malé dítě 
Tvá matka jinak než modře a bíle nešatí tě 
Jsi velmi zbožný a René Dalize tvůj nejstarší kamarád 
Má církevní obřady jako ty nade vše rád 
Je devět večer plyn stažen do modra tajně se kradete z ložnice 

Po celou noc se v kolejní kapli modlíte 
Zatím co věčná spanilá hlubina ametystná 
Oblévá navždy planoucí glorii Krista 
Toť krásná lilie již všichni pěstíme 
Toť rusovlasá pochodeň jež větrem nehasne 
Toť bledý a nachový syn bolestiplné ženy 
Toť strom vždy modlitbami všemi přetížený 
Toť dvojmocnina cti a věčnosti 
Toť hvězda o cípech šesti 
Toť Bůh jenž v pátek mře a v neděli vzkříšen jesti 
Toť Kristus který k nebi lépe než letci vzlétá 
Jemu náleží podnes výškový rekord světa 
Kristus panenka oka 
Dvacátá panenka věků v té on se vyzná 
A změněn v ptáka náš věk jak Ježíš nahoru letí 
Ďáblové v propastech zvedají hlavu by mohli naň pohleděti 
Praví že napodobí co uměl už Šimon kouzelník 
Křičí že zná-li létat má slouti záletník 
Andělé létají lehce kolem hezkého letce 
Ikarus Enoch a Eliáš Apollonius z Thyany 
Kol prvního letadla krouží u nebeské brány 
Uctivě pouštějí ty jež unáší Svatá Eucharistie 
Ty kněze kteří věčně stoupají pozvedajíce hostie 
Avion snáší se posléz aniž křídla složil 
Tu vlaštovek miliony nebeský prostor ožil 
Letmo se blíží havrani sovy sokoli naši ptáci 
Z Afriky přicházejí ibisi marabuti plameňáci 
Pták Noh jejž básníci a pohádkáři slaví 
V pařátech nese leb Adamovu kostru první hlavy 
Z obzoru letí orel a vyráží velký křik 
A z Ameriky došel malý kolibřík 
Z Číny sem přišli pihi pružní a nohatí 
Co mají po jednom křídle a mohou jen v páru létati 
Pak ejhle holubice duch neposkvrněný sám 
Jejž provází lýrovec a tisícioký páv 
A fénix hranice jež sama se zapálí 
V svém žhavém popelu vše na chvíli zahalí 
Sirény opustily své nebezpečné úskaliny 
A chvátají krásně zpívajíce všecky tři 
A všichni orel fénix i pihi z Číny 

Se s létacím strojem svorně pobratří 
Nyní ty kráčíš sám davem po Paříži 
Kol tebe stáda autobusů řvou řičí a víří 
Bolestná úzkost lásky hrdlo svírá ti 
Jako bys nikdy už se neměl lásky dočkati 
Kdybys žil v dávné době do kláštera šel bys bez prodlení 
Rdíte se studem když se sami chytnete při modlení 
Sobě se vysmíváš a smích tvůj plá výhní pekelnou 
Jiskřičky jeho zlatí života tvého dno 
Toť obraz visící ve stínu musea 
A občas přijdu na něj se zblízka podívat 

Dnes jdeš po Paříži ženy jsou krví znamenány 
Bylo to na sklonku krásy jen nerad toho vzpomínám 

Z koruny žhavých plamenů pozřela na mne Panna v Chartres 
Krev vašeho Svatého Srdce mne zalila na Montmartru 
Jsem z toho nemocen když slyším ta slova požehnaná 
Láska jíž trpím je má choroba tajná 
A obraz který tě posedl ti pomůže přežít úzkost a bdění 
Vždy u tebe dlí ten obraz jenž prchá k nevrácení 
U Středozemního moře jsi nyní na pobřeží 
Pod citroníky jež celý rok kvetou svěží 
S přáteli svými se projíždíš ve člunu 
Jeden je z Nizzy dva z Turbie jeden z Mentonu 
Sepií hlubinných se děsí oči naše 
A v chaluhách plují ryby obrazy Mesiáše 

Jsi v zahradě hospůdky v okolí Prahy 
Cítíš se zcela šťasten na stůl růži ti dali 
A místo abys psal svou povídku lenošíš pohříchu 
Hledě na mandelinku spící v růžovém kalichu 
V achátech Svatovítských zříš zděšen své vlastní rysy 
Na smrt jsi smuten byl v ten den kdy sebe v nich objevil jsi 
Podoben Lazaru kterého světlo drtí 
Pozpátku točí se ručičky hodin v židovské čtvrti 
A ty couváš ve vlastním životě pomalu 
Jda na Hradčany nahoru a poslouchaje k večeru 
Jak v hospodách české písně zpívají 

Hle jsi uprostřed melounů v Marseilli 
Hle jsi v Koblenci v hotelu s obrem na vývěsní tabuli 

Hle sedíš v Římě pod japonskou mišpulí 
Hle jsi v Amsterodamu s dívkou jež je ošklivá a tobě hezká se zdá 

Říká že se brzo se svým studentem v Leydech sezdá 
Tam najímají pokoje Cubicula locanda v latině 
Vzpomínám toho byl jsem tam tři dny a v Goudě neméně 

Jsi v Paříži od soudce vyslýchán 
Jak zločinec zatčen a do vězení dán 

V bolestných cestách i šťastných jsi proběhl kus světa 
Dřív než jsi postřehl lež a svoje leta 
V dvaceti láskou trpěl jsi a ve třiceti zas 
Jak blázen žil jsem a ztratil jsem svůj čas 

Na své ruce se už netroufáš podívat a stále chce se mi zaplakat 
Nad tebou nade vším co zděsilo tě nad ní kterou mám rád 
Uslzen vidíš chudáky emigranty odjížděti 
Věří v Boha modlí se ženy kojí své děti 
Jich zápach plní síň nádraží Saint Lazar 
Jako tři králové věří ve svou hvězdu v budoucí zdar 
Myslí že v Argentině se jejich osud změní 
A že se vrátí domů až nadělají jmění 
Jedna ta rodina si nese praporek červený jako vy srdce své 
Ten praporek a naše sny jsou stejně přízračné 
Někteří z emigrantů se zdrží a pobývají tu 
V brlozích ulice des Rosiers nebo des Écouffes 
Často jsem viděl je večer jdou se ven nadýchat vzduchu 
Zřídka se pohnou s místa jako figurky v šachu 
Nejvíce jsou to Židé a ženy jich s parukami 
Sedí bezkrevné a hlídají temné krámy 

Stojíš nad zinkovým plechem ve výčepu ochlastů 
Popíjíš mezi nešťastníky kávu za dva sous 

Jsi pozdě k ránu ve velikém restaurantu 
Zpívá se tančí pije se šampaňské 

Ty dívky nejsou zlé a mají své starosti přec 
I od té nejošklivější dost vytrpěl milenec 

Je to dcera městského strážníka prý z Cannes 
Nevím jaké má ruce jsou tvrdé a rozprýskané 

Mám nesmírnou soustrast se švy jejího břicha 
Pokorně dávám svá ústa ubohé dívce se strašným smíchem 

Jsi sám jitro přichází 
Mlékaři zvoní bandaskami v ulicích 

Noc se vzdaluje jako míšenka přesličná 
Toť Léa pozorná či Ferdina falešná 

A ty piješ ten líh palčivý jako života bol 
Tvého života jejž piješ jako alkohol 
Chceš domů pěšky jít a míříš stranou Auteuile 
Spát mezi svými modlami z Oceanie a Guineje 
Jsou to Kristové jiné víry a jiných bohoslužeb 
Nižší Kristové temných nadějí a tužeb 

Sbohem sbohem jsi ospalý 
Slunce uťatá hlava 
Se kuku kutálí 

— 1 —

Ocúny

Podzimní pastviny jsou krásné napohled
Krávy co pasou se
Spásají zvolna jed
 
To ocún kvete tam – má zbarvení tvých víček
Pod tvýma očima je tmavý půlměsíček
I ten je zbarvený jak ocúnový květ
I já z tvých očí spásám celý život jed
 
Hle školáci sem jdou jdou v rámusu a křiku
Jdou v dlouhých zimnících foukají harmoniku
A ocún trhají který se podobá
Všem ženám na světě a je jak víčka tvá
Do nichž jak do lístků zběsilý vichr duje
 
Pastevec písničku si něžně pobrukuje
Zatímco krávy už navždycky opouštějí
Tu velkou pastavinu i zhoubné květy její

— 2 —

Vinař z Champagne

Pluk právě dorazil
Vesnice dřímá v provoněném světle
Kněz má na hlavě přilbu
Láhev šampaňského zde je či není dělem
Keře vinné révy jako hermelín na erbu
Dobrý den vojáci
Viděl jsem je pobíhat sem a tam
Dobrý den vojáci vy láhve šampaňského ve kterých kvasí krev
Za pár dnů půjdete do přední linie nahoře
V postupných rojnicích jak vinou se vinné keře
Rozhazuji své láhve jako granáty švarného dělostřelectva

Noc plavá je ó víno plavé
Vinař si zpíval sehnutý nad vinicí
Vinař bezústý hluboko v dálavě
Vinař jenž sám byl živou lahví
Vinař jenž ví že válka je divná věc
Vinař ze Champagne který je dělostřelec
A teď je večer a hraje se mariáš
Pak odtáhnou vojáci nahoru
Kde dělostřelectvo odzátkuje své láhve šumivého
Do toho Sbohem pánové a hleďte se vrátit!
Nikdo však neví co se může státi

— 3 —

Zvony

Můj drahý švarný cikáne
Slyšíš co zvonů z věží bije
Když láska lidem uhrane
Věří že nikdo nevidí je

Náš úkryt byl však tuze zlý
Zvonům co je jich v celém kraji
Oči div z důlků nelezly
A všem to na nás vycinkají

Kde budu se svou kuráží
Až Marie mě zítra potká
Pekařka s tím svým pod paží
Sestřenka Trůda Hans a Lotka

Už vidím jak se otáčí
Každý z nich po mně s ironií
Ty budeš pryč Já zapláči
A snad to nepřežiji

— 4 —