Dítě, které odmítne jít v otcových šlépějích, to je symbol jedinečné schopnosti člověka. "Nemusím být tím, čím byl můj otec. Nemusím uposlechnout pravidel svého otce ani věřit ve všechno, v co věřil on. Moje lidská síla spočívá v tom, že si mohu sám vybrat, v co věřit a v co nevěřit, nebo čím být a čím nebýt."
HÁRK AL-ADA: ŽIVOTOPIS LETA ATREIDA II.
Poutnice tančily za zvuků bubnu a píšťaly na náměstí před chrámem, na kotnících měly šperky, jejich šaty byly lehké a odhalující. Dlouhé černé vlasy odhazovaly dozadu a pak zase do tváře, jak se točily.
Alia se dívala na tu scénu z výšky Chrámu. Přitahovalo ji to a zároveň odpuzovalo. Bylo dopoledne, hodina, kdy se náměstím začala šířit vůně melanžové kávy od stánků obchodníků v podloubích. Brzo bude muset vyjít ven a přivítat Farad'na, předat mu oficiální dary a dohlížet na jeho první setkání s Ghanimou.
Všechno šlo podle plánu. Ghani ho zabije a v následném otřesu bude jen jediná osoba připravena posbírat střepy. Loutky tancovaly, když se zatahalo za nitky. Stilgar zabil Agarvese, přesně jak v to doufala. A Agarves dovedl únosce do džedídy, aniž to tušil, tajnou vysílačkou schovanou v nových botách, které mu darovala. Stilgar a Irulán teď vězeli v kobkách Chrámu. Možná zemřou, ale možná se pro ně najde jiné použití. Neuškodí počkat.
Všimla si, že městští fremeni se dívají na tančící poutnice pod ní zaujatým pohledem. Základní rovnost pohlaví přišla z pouště do fremenských měst a přetrvala tam, ale rozdíly v postavení muže a ženy už začínaly být patrné. To bylo také součástí jejího plánu. Rozděluj a oslabuj. Alia vycítila tu jemnou změnu způsobu, jakým ti dva fremeni hleděli na exotické tanečnice.
Jen ať se dívají! Jen ať jejich mysl naplní ghafla.
Alia měla otevřené okenice a cítila teď prudký vzrůst žáru, který v tuhle roční dobu začínal s úsvitem a vrcholil v časném odpoledni. Teplota tam dole na náměstí bude ještě mnohem vyšší. Pro tanečnice to nemohlo být nic příjemného, ale stále vířily a prohýbaly se, mávaly rukama a vlasy v horečnatém odevzdání. Zasvětily svůj tanec Alie, Lůnu nebes. Jeden poradce to přišel pošeptat Alie a ušklíbal se přitom nad těmi cizími ženami a jejich zvyky. Vysvětlil také, že poutnice jsou z Iksu, planety, kde ještě zůstaly zbytky technologie.
Alia nakrčila nos. Ty ženy byly stejně nevědomé, pověrčivé a zpátečnické jako pouštní fremeni… přesně jak to říkal ten poradce, který se snažil udělat si dobré oko tím, že jí přišel říci o věnování tance. A ani poradce, ani Iksanky nevěděli, že Iks je jen číslo v zapomenutém jazyce.
Alia se zlehka zasmála a pomyslela si: Jen ať tančí. Tanec odčerpává energii, která by mohla být vynaložena na mnohem ničivější účely. A hudba byla příjemná, tenké kvílení nad monotónním rytmem bubnů a tleskajících dlaní.
Hudbu náhle přehlušil řev mnoha hlasů ze vzdáleného konce náměstí. Tanečnice spletly krok, chvilku nastal zmatek, pak se vzpamatovaly, ale v jejich pohybech už nebyla ta smyslná jednota a i jejich pohledy zabloudily k vzdálené bráně náměstí, kudy dovnitř proudil dav jako voda z otevřené propusti kanátu.
Alia se dívala na tu valící se vlnu.
Teď slyšela i slova, a z nich nejvíc jedno: "Kazatel! Kazatel!"
Pak ho uviděla, jak kráčí v prvních řadách té lidské vlny, ruku na rameni svého mladého průvodce.
Poutnice přestaly vířit, ustoupily na schody pod Alií. Připojilo se k nim i jejich publikum a Alia vycítila v přihlížejících posvátnou úctu. Ona sama pociťovala jen strach.
Jak se opovažuje!
Napůl se otočila, aby zavolala stráže, ale pak si to rozmyslela. Náměstí už bylo plné lidí. Kdyby jim bylo odepřeno to, po čem zjevně toužili, totiž vyslechnout si slepého misionáře, mohlo by to být moc ošklivé.
Alia zaťala pěsti.
Kazatel! Proč to Paul dělá? Pro polovinu lidí to byl "šílenec z pouště", a to znamenalo, že je posvátný. Ostatní si na bazarech a v obchodech šeptali, že to musí být Muad'Dib. Proč by ho jinak mahdínát nechal vykládat taková zjevná kacířství?
Alia viděla v davu uprchlíky, pozůs…
