21
Nechala se předtím přemluvit a přijela do Vancouveru s Billem Baudelairem. Bill si odkašlal a jako by přemáhal smích.
„Paní Quentinová,“ řekl zřetelně, „je připravena proti vám svědčit…“
„To se vsaďte, že jsem,“ skočila mu Daffodil do řeči.
„…Dosvědčí, že jste jí vyhrožoval žalobou za zabití jednoho z jejíchvlastních koní, pokud vám nedá… opakuji, pokud vám nedá… tedy nedaruje zbývající podíl na Laurentide Ice.“
„Vy jste mě zneužil,“ syčela Daffodil vztekle. „Všechny jste uplatil, abyste se vecpal do vlaku, pak jste byl na všechny strany roztomilý a okouzlující a přitom vám nešlo o nic jiného, než abyste se zalíbil Merceru Lorrimorovi a mohl se mu potom posmívat, způsobovat mu bolest a připravovat ho o koně. Dělá se mi z vás nanic.“
„Tyhle řeči poslouchat nemusím,“ prohlásil Filmer.
„Ale jo, musíte. Je nejvyšší čas, aby vám někdo řekl, jak odporný smrdutý hnůj jste a aby vám vrátil trochu toho jedu, co kolem sebedštíte.“
„Hm,“ přerušil ji Bill. „Máme tu dopis od pojišťovny paní Quentinové, se včerejším datem, kde pojišťovna udává, že po úhynu koně paní Quentinové provedli všechny možné zkoušky a že došli k závěru, že nárok na plnění byl oprávněný. Máme tu také zpověď stájníka Lennyho Higgse, a sice v tom smyslu, že jste se při jedné ze svých prvních návštěv ve vagóně, kde byli koně ustájeni, dozvěděl o případu s kolikou a o tom, že Laurentide Ice dostává číslované dávky s krmením. Lenny Higgs přísahá, že jste ho potom tak vystrašil, až řekl, že paní Quentinová dala svému koni něco žrát předtím, než zašel na koliku.“ Bill si odkašlal. „Jak jste teď právě slyšel, pojišťovna stvrzuje, že ať paní Quentinová dala svému koni cokoli, v žádném případě to nezpůsobilo jeho smrt. Lenny Higgs dále stvrzuje, že člověk, který ho tak vyděsil, když mu vyhrožoval, že ho pošle do vězení, kde dostane AIDS a umře, že ten člověk je někdejší zřízenec ze zavazadlového vagónu, kdysi zaměstnanec společnosti VIA jménem Alex Mitchell McLachlan.“
„Cože?“ Ve Filmerově hlase poprvé zazněl podtón strachu.
Radost to slyšet.
„Lenny Higgs ho na této fotografii jednoznačně poznává.“
Chvíli bylo ticho, fotografie zřejmě kolovala. „Tento muž cestoval s dostihovými diváky v přední části vlaku pod jménem Johnson. Během včerejšího dne jsme fotografii nechali ukázat řadě zaměstnanců společnosti VIA v Torontu i v Montrealu a několik jich jasně muže na fotografii identifikovalo jako Alexe McLachlana.“
Filmer mlčel.
„Byl jste viděn, jak s McLachlanem mluvíte…“
„To teda určitě,“ skočila mu do řeči Daffodil. „Nejenže jste se s ním bavil, vy jste se s ním hádal… V Thunder Bayi, a ten člověk se mipranic nelíbil. To je on na tom obrázku! Já ho taky poznávám. Toho jste použil, aby strašil Lennyho a pak jste mi řekl, že Lenny bude proti mně vypovídat. Netušila jsem, že jste ho tak vyděsil. Takovou strašnou výhrůžkou! Mně jste tvrdil, že mě Lenny nenávidí a že bude s potěšením o mně říkat lži.“ Daffodil se až zajíkala nad tou neslýchaností. „Nechápu, jak sám se sebou vydržíte. Nechápu, jak někdo může být tak hříšný.“
Hlas jí duněl pravým, nejhlubším významem toho slova: hříšný, hřešící proti Bohu. Silné slovo, pomyslel jsem si.
Po krátkém tichu se opět ozval plukovník. „Možná že se vám to bude zdát méně zajímavé, ale rád bych teď přešel ke zcela jiné věci. Je to věc, která bude předmětem řádného řízení vyšetřovací komise Jockey Clubu na Portland Square, a to v nejbližší budoucnosti. Jedná se o vlastnictví parcely zanesené v pozemkové knize jako SF 90155.“
Plukovník mi potom řekl, že Filmer v tu chvíli zezelenal a začal se potit.
„Tento pozemek,“ pokračoval energický vojenský hlas, „je obecně znám pod jménem Stáje Hillside v Newmarketu. Tyto stáje vlastnil Ivor Horfitz a provozoval jeho soukromý trenér, a to takovým způsobem a tak nepoctivě, že Ivoru Horfitzovi doživotně zakázali přístup na dostihová závodiště a do stájí. Dostal pokyn, aby stáje Hillside prodal, což patrně učinil. Nový majitel nicméně nyní chtěl sám stáje prodat a našel si kupce. Je…
