V šachu (Dick Francis)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

11

Leslie Brownová rozhodně prohlásila, že s vodou nebo krmením nikdo nic provést nemohl.

„Kdy si stájníci naposledy brali vodu?“ zeptal jsem se.

Prý během celého dopoledne. Každý stájník si bere pro svého svěřence vodu, kdy chce. Byli tam prý všichni. Starali se o své koně.

Vodu do cisterny doplnili z městského vodovodu, hned jak jsme přijeli do Thunder Baye, během prvních dvaceti minut, sama na to dohlížela.

George přikývl a řekl, že tehdy doplnili vodu pro celý vlak.

„A co před Thunder Bayem?“ zeptal jsem se, „Mohl někdo něco do vody nasypat nebo nalít?“

„Zaručeně ne. Přece vám pořád říkám, že se odsud nehnu.“

„A jak moc byste důvěřovala stájníkům?“

Otevřela a zase zavřela ústa a ostře se na mě podívala.

„Jsem tady od toho, abych na ně dohlížela,“ řekla. „Znám je teprve od včerejška. Jestli by se někdo z nich dal podplatit, aby vodu otrávil, to vědět nemůžu. Tohle jste chtěl slyšet, ne?“

„Zní to logicky,“ odpověděl jsem s úsměvem.

Neobměkčitelná se neobměkčila.

„Tuhle židli mám jak vidíte přímo u cisterny,“ vysvětlovala pečlivě. „Sedím tady a hlídám. Nemyslím si… opakuju, nevěřím, že by někdo mohl něco provést s vodou.“

„No ale přeptat stájníků byste se mohla, ne? Kdyby třeba náhodou viděli něco, co se jim nezdá.“ Snažil jsem se mluvit chlácholivě.

Chystala se zavrtět hlavou, ale pak si to rozmyslela a pokrčila rameny. „Tak já se jich teda zeptám, ale určitě nic neviděli.“

„Nicméně pro každý případ, kdyby se přece jenom ukázalo, že těm koním někdo něco dal, myslím, že by bylo dobře, abychom odebrali vzorek vody z cisterny a vzorky ze džberů. Proti tomu doufám nic nemáte, paní Brownová?“

Neochotně řekla, že nic nenamítá. George se uvolil, že zajde pro něco, co by posloužilo místo zkumavek. Za chvíli se vrátil s dary od čínského kuchaře z kombinovaného vozu. Přinesl čtyři vymyté lahvičky od rajského protlaku, které vylovil z odpadků.

George a Leslie Brownová vzali vzorek vody z cisterny (na radudračice z dolního kohoutku, ze kterého se plnily džbery). Pak jsem navštívil Voting Righta, Laurentide Ice a Upper Gumtree. Všichni tři mi milostivě dovolili odebrat vzorek svého pití. Perem Leslie Brownové jsme pak na každou lahvičku napsali, odkud voda pochází, a všechno jsme dali do igelitového sáčku, který paní Brownová měla náhodou po ruce.

Poděkoval jsem jí za laskavost a za to, že s námi měla trpělivost a pomohla nám. Vzal jsem svou kořist a společně s Georgem jsme odešli.

„Tak co si myslíte?“ řekl, když jsme vykročili nazpět vlakem.

„Řekl bych, že už si není tak úplně vším jistá.“

Zasmál se. „Bude o to líp hlídat.“

„Pokud ovšem už není pozdě.“

Tvářil se náramně pobaveně. „Taky byste mohli celou cisternu vypustit a ve Winnipegu znova napustit,“ řekl.

„Na to už je pozdě. Pokud v té cisterně něco je, tak už to v ní bylo před Thunder Bayem a koně už se napili. Někteří koně pijí hodně… ale jsou vybíraví. Netknou se vody, když se jim nezdá, jako třeba když v ní jsou stopy mýdla nebo oleje. Kdyby jim do vody někdo něco přidal, napili by se, jenom kdyby jim to nesmrdělo.“

„Víte toho o nich hodně,“ poznamenal George.

„Strávil jsem skoro celý život poblíž koní, ať tak či onak.“

Došli jsme k němu do kanceláře. Prohlásil, že musí chvíli úřadovat, aby byl včas hotový, protože co nevidět zastavíme na deset minut v Kenoře. Máme tam údajně dojet v pět dvacet, asi o půl hodiny za Kanaďanem. Byly stanice, kde jsme stavět nemuseli, jak mi vysvětlil, ale stavěli jsme, abychom udržovali stejné tempo jako Kanaďan. Stavět jinak musíme jedině tam, kde se nabírá voda, vyhazuje smetí a čerpají pohonné hmoty.

Ani cestou ke koním ani cestou zpátky jsem hubeného nezahlédl. George mně někoho ukázal v lehátkovém vagónu, ale nebyl to ten pravý. Byl sice šedovlasý a hubený, ale příliš starý. Člověk, jehož jsem hledal, mohl být tak kolem padesátky, možná i míň, ale pořád ještě v plné síle.

Svým způsobem připomínal Derryho Welframa. Nebyl tak statný ani nevypadal tak uhlazeně, ale typ byl stejný. Filmer zřejmě takové lidi vy…

Informace

Bibliografické údaje

  • 21. 3. 2024