Kapitola 14
Zkáza zasnoubení
Grey byl hrubě vytažen z postele jen těsně po svítání, aby zjistil, že na prahu stojí desátník Jowett se špatnými zprávami.
„Ptáčkové uletěli, pane,“ řekl Jowett a podal mu vzkaz od Malcolma Stubbse ve stejném duchu. „Nadporučík Stubbs a já jsme tam přišli s pár vojáky, společně s tím chlápkem Magruderem a dvěma strážníky, a mysleli jsme, že ty Scanlonovy chytíme nepřipravené, dokud je ještě tma.“ Jowett i v nejlepších časech vypadal jako vyzáblý buldok. Teď byla jeho tvář zcela surová. „Našli jsme dveře zamčené a vyrazili jsme je – jen abychom zjistili, že je to místo prázdné jako zatracený hrob ráno na Velikonoce.“
Nejenže se sami Scanlonovi vytratili. Všechny zásoby apatykářova obchodu byly pryč, zbyly jen prázdné láhve a kusy rozházených odpadků.
„Byli varováni, he?“ řekl Jowett. „Někdo jim dal tip – ale kdo?“
„Nevím,“ řekl zasmušile Grey a zavazoval si pásek županu. „Mluvili jste se sousedy?“
Jowett frkl.
„A k čemu to bylo. Irové, všichni, a rodilí lháři. Magruder pár z nich zatknul, ale k ničemu to nebude – to šlo vidět.“
„Řekli aspoň, kdy Scanlonovi zmizeli?“
„Většina řekla, že nemá nejmenší tušení – ale našli jsme jednu starou babču na konci ulice a ta řekla, že odtamtud viděla lidi odnášet krabice v úterý.“
„Dobře. S Magruderem promluvím později.“ Grey vrhl letmý pohled z okna. Pršelo a ulice venku měla bezútěšnou šedou barvu, ale viděl domy na druhé straně – slunce už vyšlo. „Dáte si něco k snídani, Jowette? Aspoň šálek čaje.“
Jowettovy krví podlité oči se mírně rozjasnily.
„Neřeknu ne, majore,“ svolil, „byla to rušná noc.“
Grey poslal desátníka do kuchyně za doprovodu zívajícího sluhy a sám stál, oknem sledoval venkovní průtrž mračen a přemítal, co si z toho k čertu vyvodit.
Vzato z té dobré stránky, tohle spěšné zmizení Scanlonovy jasně usvědčovalo – ale z čeho? Měli motiv pro O’Connellovu smrt, a přesto jednoduše popřeli jakoukoli účast, a Scanlon při tom vypadal chladně jako talíř nakrájených okurek. Od té doby se nestalo nic, co by je v tom ohledu mohlo znepokojit. Proč by teď utíkali?
Co se stalo, bylo objevení mrtvého muže v zelených sametových šatech – ale co s tím mohli mít Scanlonovi společného?
Přesto se zdálo velmi pravděpodobné, že ten muž byl zabit někdy v úterý – a zdálo se, že úterý bylo dnem, kdy Scanlonovi uprchli. Grey si rukou projel vlasy ve snaze stimulovat své myšlenkové pochody. Dobře. Tohle je příliš velká náhoda na to, aby to byla náhoda, pomyslel si. Což znamená… co?
Že Scanlonovi – nebo aspoň Finbar Scanlon – byli nějakým způsobem zapleteni do smrti muže v zeleném sametu. A kdo byl k čertu ten? Gentleman – nebo někdo podobně domýšlivý, pomyslel si. Tělo nepatřilo nikomu pracujícímu, to bylo jisté.
„M’lorde?“ Tom Byrd vstoupil s podnosem. Ještě si neumyl tvář a konečky vlasů mu trčely, ale zdálo se, že je zcela vzhůru. „Slyšel jsem vás vstát. Chcete čaj?“
„Kriste, ano.“ Sevřel kouřící hrnek a vdechl jeho voňavou páru. Žár porcelánu byl pro jeho zkřehlé ruce něco úžasného.
Voda tekla z okapů proudem. Kdy odjeli? říkal si. Byli Scanlon a jeho žena v tomhle počasí venku, nebo byli v bezpečí nějakého útočiště? Bylo pravděpodobné, že odjeli okamžitě po smrti muže v zeleném sametu – a přesto se zdržovali balením, odstraněním cenných zásob z obchodu… To zajisté nebyly zpanikařené činy vrahů?
Samozřejmě, byl nucen sám sobě přiznat, s mnoha vrahy do styku nepřišel – pokud… Myslí mu proletěla vzpomínka, jak se to sem tam stalo, na to, co mu Harry Quarry řekl o Jamiem Fraserovi a smrti seržanta Murchisona v Ardsmuiru. Pokud to byla pravda – a ani Quarry si nebyl jistý – pak Fraser také zůstal chladný a nepanikařil, a v důsledku mu ten zločin prošel. Co když měl Scanlon podobnou povahu a srovnatelné schopnosti?
Netrpělivě zavrtěl hlavou a tu myšlenku potlačil. Fraser nebyl vrah, cokoli jiného mohl být. A Scanlon? Grey se ani za nic nedokázal rozhodnout.
„Což je důvod, proč máme trestní soudy, předpokládám,“ řekl nahlas a otočil do sebe zbyt…
