Kapitola 3
Ach, jak zamotanou síť to předeme
Nezbývalo než tu záležitost ohlásit. Najít někoho, komu ji ohlásit, bylo složitější. V regimentu probíhalo zásobování a úklid pro nové nasazení. Pořád někdo přicházel a odcházel. Obvyklé nástupy byly dočasně zrušeny a nikdo nebyl tam, kde měl být. Bylo právě po západu slunce následujícího dne, když Grey v kuřárně „Bifteku“ konečně dohonil Quarryho.
„Říkali pravdu, myslíš?“ Quarry našpulil rty a vyfoukl zamyšlený kroužek dýmu. „Scanlon a ta žena?“
Grey zavrtěl hlavou a soustředil se na to, aby přiměl svůj čerstvý doutník táhnout. Jakmile se zdál dobře podpálený, odtáhl ho od rtů na tak dlouho, aby mohl odpovědět.
„Ona ano – převážně. On ne.“
Quarryho obočí se pozvedla. Pak v zamračení klesla.
„Jsi si tím jistý? Říkal jsi, že byl nervózní. Mohlo to být jen kvůli tomu, že nechtěl, abyste objevili paní O’Connellovou, a tím jeho vztahy s ní?“
„Ano,“ řekl Grey. „Ale i poté, co jsme s ní mluvili… Nedokážu říct přesně, co to bylo, o čem lhal – nebo ani to, že lhal, abych byl přesný. Ale pokud nevěděl o O’Connellově smrti něco, co neřekl přímo, tak jsem Holanďan.“
Quarry v odpověď na to zabručel, opřel se v křesle, divoce kouřil a soustředěně se mračil na strop. Povahou přirozeně lhostejný Harry Quarry neměl rád přemýšlení, ale dokázal ho provozovat, když k tomu byl donucen.
Z úcty k vyžadované námaze neříkal Grey nic a občas si potáhl ze španělského doutníku. Vnutil mu ho Quarry, který měl v tom exotickém listí zalíbení. On sám obvykle požíval tabákový kouř pouze lékařsky, když trpěl těžkým zahleněním, ale kuřárna „Bifteku“ nabízela v tuto denní dobu nejlepší šanci na soukromou konverzaci, když byla většina členů na večeři.
Greyův žaludek při pomyšlení na večeři zakručel, ale on ho ignoroval. Času na jídlo bude dost později.
Quarry si odtáhl doutník od úst na dost dlouho, aby řekl: „K čertu s tvým bratrem.“ Poté ho znovu přiložil a pokračoval ve svém hloubání nad pastoriálním skotačením odehrávajícím se na šepsovém stropu nad nimi.
Grey ve vážném souhlasu s tímto názorem přikývl. Hal byl plukovník regimentu, stejně jako hlava Greyovy rodiny. Hal byl momentálně ve Francii – byl tam už měsíc – a tato jeho dočasná nepřítomnost kladla nepohodlné břemeno na ty, po kterých se žádalo nést na ramenou ty povinnosti, které byly právem jeho. Nedalo se s tím ale nic dělat. Povinnost byla povinnost.
V době Halovy nepřítomnosti bylo vedení regimentu převedeno na jeho dva řadové plukovníky, Harryho Quarryho a Bernarda Sydella. Grey ani lehounce nezaváhal při výběru, komu své hlášení podat. Sydell byl postarší muž, mrzoutský a přísný, s malým povědomím o svých jednotkách a ještě menším zájmem o ně.
Když zpozoroval probíhající inferno, vykročil jeden z neustále bdělých sluhů tiše vpřed, aby na Quarryho hrudník položil malý porcelánový talířek. Jen pro případ, že by mu kouřící popel z doutníku podpálil vestu. Quarry to ignoroval, rytmicky dýmal a příležitostně mezi zuby tiše zabručel.
Greyův doutník dohořel dřív, než si Quarry sundal z hrudníku porcelánový talířek a vytáhl z úst promočené zbytky svého vlastního kuřiva.
„Nedá se nic dělat,“ řekl. „Budeš se to muset dozvědět.“
„Dozvědět co?“
„Myslíme, že O’Connell byl špeh.“
V Greyově hrudi se o místo přetahovalo ohromení a zděšení s jistým pocitem zadostiučinění. Věděl, že na té situaci v Brewster’s Alley něco smrdí – a nebyla to treska.
„Špeh pro koho?“ Byli sami. Všudypřítomný sluha na okamžik zmizel, ale Grey se stejně rozhlédl kolem sebe a ztlumil hlas.
„Nevíme.“ Quarry zamáčkl nedopalek cigarety o talířek a ten položil stranou. „To je důvod, proč se tvůj bratr rozhodl ho chvíli nechat být, když jsme ho začali podezírat – v naději, že najdeme toho, kdo mu platí, až bude regiment zpět v Londýně.“
To dávalo smysl. I kdyby O’Connell třeba v terénu sesbíral užitečné vojenské informace, shledal by nekonečně jednodušším předat je v hemžícím se mraveništi Londýna – kde se muži každé světové národnosti denně mísili v obchodní…
