V pasti (David Morrell)

„Mikrofon má vzadu špendlík,“ vysvětloval Andrej. „Připnul jsem vám ho pod klopu kabátu. Je nastaven tak, aby stále vysílal. Uslyším všechno, co řeknete, a většinu toho, co zazní kolem vás. Občas vám napovím, co máte dělat, prostřednictvím tohoto sluchátka.“

Andrej vložil zařízení Brodymu do levého ucha.

„Co když si toho ten zločinec všimne?“ strachoval se Brody a hlas se mu klepal nejen zimou.

„Nechte si klapky na uších, co nejdéle to půjde. Nakonec si čepici budete muset sundat, ale sluchátko je malé a tělové barvy. I za denního světla si ho těžko někdo všimne a v domě je tma. Můžu vám zaručit, že zločinec nerozsvítí.“

„Zhasl dokonce vánoční stromek a televizor/’ upozornil Michail ze svého úkrytu za kmenem jedle.

„Mikrofon a sluchátko jsou napájeny malými bateriemi,“ vysvětlil Andrej Brodymu. „Při normálním použití čerpají energii z kombinovaného vysílače a přijímače upevněného na opasku. Ovšem kdyby vás podezřelý prohledal – což, jak předpokládám, udělá určitě by přístroj našel i ve tmě. Je totiž velký asi jako balíček karet. Zjistil by tak, že pracujete pro nás, a to nemůžeme riskovat.

Naštěstí nebudete daleko a moje vysílačka tu vzdálenost svým rozsahem pokryje. Instrukce, které vám občas dám, určitě uslyšíte, stejně jako já uslyším, co vám řekne ten uprchlík. Nastavím vaše zařízení na zvláštní kanál, takže vás nebude rušit komunikace s policejním velitelstvím. Teď se přesvědčíme, jestli všechno funguje, jak má. Detektive Grante, odejděte prosím kousek dál a řekněte něco do mikrofonu.“

Jakov zamířil uličkou od domu a vzápětí Andrej uslyšel hlas, který ovšem nepatřil jeho kolegovi.

Ostrý tón pachanův.

„Naši klienti se domnívají, že jsem převzal peníze, aniž bych měl v úmyslu doručit balíček! Tvrdí, že jsem je obelhal! Obviňují mě z úmyslu prodat to dítě někomu jinému!“

V pozadí zazněl třesk a pak zařval muž s arabským přízvukem: „Chceš, abych ti uřezal prsty? Nebo uši?“

„Nebo koule!“ vyhrožoval jiný arabský hlas. „Donutíme tě je sežrat! To děláme těm, kteří nás podvedou!“

Andrej hleděl na Brodyho, avšak nedal v nejmen– ším najevo, co slyší.

„Promiňte, musím převzít jiný hovor.“

Brody o mikrofonu věděl, takže Andrej nemusel předstírat, že mluví do mobilního telefonu, jak k tomu byl nucen na rušné Canyon Road. Nyní však měl jiný důvod, proč mobil použít.

Vylovil ho z kapsy a otevřel. A pak přístroj jakoby náhodou upustil do sněhu.

„Zatraceně.“

Pokračoval v představení a rozhrnoval rukou napadaný sníh. Tenká kožená rukavice poskytovala jen chabou ochranu proti chladu. Když telefon našel, byl pokrytý velkými vločkami. Andrej je smetl, namátkou stiskl tlačítko a zamračil se na displej.

„Je porouchaný.“

„Nefunguje vám mobil?“ zajímal se Brody.

„Nejspíš se dovnitř dostala vlhkost. Můžete mi půjčit svůj?“

Když mu ho Brody podal, Andrej vymačkal číslo a o několik kroků se vzdálil. Potom předstíral, že mluví do mobilu, ale ve skutečnosti směřoval slova do mikrofonu upevněného na lyžařské bundě.

„Nevolali jste mi před chvilkou?“

„Co to má znamenat?“ hulákal pachan vztekle ve sluchátku.

„Musel jsem něco zařídit. Vysvětlím vám to později.“

„Slyšel jsi, co jsem říkal? Naši klienti jsou přesvědčeni, že jsem je podvedl! Ale já si nevezmu na triko něco, co jsi podělal tyl Postarám se, aby věděli, kde hledat viníka, kterého mají potrestat!“

Andrej musel zmobilizovat vůli, aby udržel na uzdě vztek, který jím cloumal. „Povězte jim, že dostanou balíček ještě před půlnocí.“

„Ručíš za to?“

„Až ho dodáme, vyžádejte si prémii.“

„Odpověz! Zaručuješ dodávku?“

Andrej v chladu zimní noci cítil, jak mu hoří tváře. S vypětím všech sil se ovládl a zachoval klidný tón.

Téměř. „Zatraceně, ano. A teď mě nechte dělat mou práci.“

S těmito slovy zaklapl mobilní telefon.

„Co se stalo?“ chtěl vědět Brody.

„Máte rodinné problémy. Já taky.“

Andrej zaslechl, jak Jakov o kus dál mluví do mikrofonu. „Zkouška. Jedna, dvě, tři, čtyři.“

Brody přitiskl prst na levé ucho. „Slyším ho.“

Když se Jakov vrátil, Andrej se ho zeptal: „Detektive Grante, zkontroloval jste, jestli funguje mikrofon pana Brodyho? Slyšel jste ve sluchátku jeho hlas?“

„Zřetelně.“

„Výborně.“ Andrej využil Brodyho chvilkové nepozornosti a schoval si jeho mobil do kapsy. Majitel telefonu si toho nevšiml.

„Fajn,“ řekl Andrej. „Teď si nacvičíme, co uděláte, až budete uvnitř.“

* * *