Neznámá pravidla (David Morrell)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

3

Když se vrátil ke stolu, profesorka Grahamova seděla se sklopenou hlavou. Vzhlédla s ustaraným pohledem. „Co vaše ruka?“ zeptal se.

Frank vylovil z kapsy BlackBerry. „Umyl jsem ji, ale infekce vypadá ještě hůř.“ Snažil se o co nejklidnější tón. „Měla jste pravdu. Jen co spolu domluvíme, zajedu do nemocnice.“

Zadíval se na moderní přístroj. Měl stříbrné pouzdro s kovově šedou čelní stěnou a větší displej než běžný mobilní telefon. Kromě alfanumerické klávesnice byl vybaven tlačítkem úplně nahoře. Další tlačítko a kolečko se nacházely na pravém boku. S jistotou věděl, že nechybí ani odposlouchávací zařízení. Možná i polohový maják jako záloha k mikročipu, který měl zavedený pod kůží na předloktí.

„Jak se to zapíná?“

Stiskl horní knoflík a obrazovka se okamžitě rozzářila. Ikony na displeji rozeznával v jasu zářivek pod stropem kavárny jen nezřetelně, ale když přístroj naklonil, obraz nabyl výrazný kontrast. V pravé horní části obrazovky blikala červená šipka. Za několik vteřin se rozblikalo zelené světélko.

„Zdá se, že přijímám signál.“

BlackBerry zazvonil.

Balenger ztuhl napětím. Dvě tlačítka byla označena ikonou telefonního sluchátka, jedno červenou, druhé zelenou. Zelená znamená zapnout, pomyslel si a stiskl.

„Kde je Amanda?“ zeptal se důrazně.

„Víte, co je avatar?“ odpověděl otázkou hlas, znělý, jako kdyby promluvil televizní hlasatel.

Balenger se dusil vztekem. Po překonání mnoha překážek konečně mluvil s mužem, který unesl Amandu a způsobil tolik bolesti a strachu. Vzpomněl si na Ortegu, na krev, která mu vytékala z mrtvých úst. Nejraději by toho sadistu zahrnul přívalem nadávek a přísahal mu tu nejkrutější pomstu. Vojenský a policejní výcvik mu však napovídal, že pokud se neovládne, může všechno ztratit.

„Avatar?“ zopakoval mrazivě. „To bohužel nevím.“

„Amanda ten termín zná.“

Balenger zachoval klid. „Je zraněná?“

Hlas se odmlčel na tak dlouho, až se Frank bál, že se spojení přerušilo. „Ne.“

„Kde je?“

„To musíte zjistit.“

„Abych zvítězil ve hře? Pak ji propustíte?“

„Abyste ve hře zvítězil, musíte toho dokázat víc než jen najít Amandu.“

Balenger si se zachvěním uvědomil, že profesorka Grahamova by mohla hlas identifikovat a potvrdit, že patří Jonathanu Creedovi. Odtáhl telefon od ucha a podržel jej mezi nimi.

„Zmínil jste se o avataru,“ řekl nahlas. „Povězte mi, co to je.“

„Bůh v tělesné formě.“

Profesorka Grahamova poslouchala.

„Vy jste můj avatar,“ prohlásil hlas.

„Znamená to, že jste bůh?“

„Jsem Pán hry.“

Balenger cítil bušení v hlavě.

„Scavengerthegame-tečka-com,“ řekl Pán hry.

„Co to znamená?“

„Víte, že BlackBerry se umí připojit na internet? Pomocí kolečka na pravé straně se přesuňte na ikonu, která vypadá jako globus. Potom kolečko stiskněte a dostanete se na síť. Váš přístroj je vybaven vysokorychlostním připojením. Na příslušnou webovou stránku se napojíte během několika okamžiků.“

„Internet? Webová stránka? O čem to mluvíte? Co tam najdu?“

Na druhé straně se rozhostilo ticho. Nyní se spojení skutečně přerušilo a Balenger stiskl červené tlačítko ukončení hovoru.

„To nebyl Jonathanův hlas,“ řekla profesorka Grahamova.

„To není možné. Musí to být on. Všechno ukazuje na…“

„Už jsem vám řekla, že Jonathan měl tenký, křehký hlas. To, co jsme slyšeli, připomínalo hlasatele televizních zpráv.“

Frank nemohl uvěřit, že se mýlil. „Třeba byl zkreslený. Zesilovače a filtry dokážou lidský hlas k nepoznání změnit.“

Balenger se pomocí instrukcí, které obdržel od Pána hry, připojil na internet. Několik frustrujících minut mu trvalo, než se podrobněji seznámil s ovládáním. BlackBerry používal – podobně jako operační systém Windows – symbol přesýpacích hodin k označení okamžiků, kdy zpracovával zadané informace. Balenger si vzpomněl na přesýpací hodiny, z nichž na obálce hry Scavenger vytékala krev.

Nyní se ten obal objevil na displeji. Přesýpací hodiny se náhle změnily na sérii fotografií, na nichž Amanda běžela za jinou ženou. Balengerovi naběhly zrychleným pulzem žíly. Dosud nikdy v životě nehleděl na něco upřeněji.

Amanda měla na sobě modrou kombinézu a baseballovou čapku. Druhá žena byla celá v šedém. Snímky byly pořízeny ve volném terénu s horami v pozadí. Amanda měla otevřená ústa, jako kdyby zoufale křičela.

Obrazovku zaplnila červená skvrna, Balengerovi chvíli trvalo, než s úděsem pochopil, že záběr zachycuje explozi. Vzduchem letěly útržky tkání i lidské končetiny. Ruka. Kus lebky. Krev. Efekt byl o to neskutečnější, že chyběl zvuk.

Srdce jako by mu sevřela ledová pěst. Bože můj, snad to není fotografie Amandy roztrhané výbuchem! blesklo mu hlavou. Na dalším snímku ji spatřil, jak s otevřenými ústy zírá na explozi. Zalila ho vlna úlevy, ačkoliv se na něj přenesla hrůza patrná z jejího obličeje.

Na co se to dívám? pomyslel si.

Otřesný snímek nahradila prázdná obrazovka, na níž se o vteřinu později objevilo hlášení TATO STRÁNKA JE NADÁLE NEPŘÍSTUPNÁ.

Balenger svíral mobilní telefon tak silně, že ho rozbolely prsty.

„Co se stalo?“ ptala se profesorka Grahamova. „Co jste viděl?“

„Peklo.“

BlackBerry zazvonil.

Stiskl zelené tlačítko. Více než kdy jindy si přál vyjádřit svůj vztek, ale přinutil se mlčet.

„Obrázky webové kamery jste mohl sledovat díky technologii nazývané Surveillance LIVE, sledování v přímém přenosu. Byly pořízeny před několika hodinami.“

Balengerovi se nedostávalo dechu. „Před několika hodinami? Nemám tedy žádnou záruku, že Amanda ještě žije.“

„Žije.“

„Co když lžete?“

„Tím bych narušil hru. Její pravidla mají absolutní platnost. Jedním z nich je, že nesmím lhát ani podvádět. Seznámím vás s dalším velmi důležitým pravidlem. Od tohoto okamžiku žádná policie. Je vám to jasné?“

Chvíli trvalo, než ze sebe Balenger vypravil odpověď. „Ano.“

„Žádná FBI, žádná bezpečnostní služba, nic takového. Na počátku bylo docela samozřejmé, že se obrátíte na policii. V této fázi už ne. Postoupili jsme na vyšší úroveň. Teď musíte spoléhat pouze sám na sebe. Potvrďte, že rozumíte.“

Balengerovi se stáhlo hrdlo. „Rozumím.“

„Jste můj avatar. Vaším prostřednictvím se zapojím do akce. Fandím vám. Přeji si, abyste zvítězil.“

„Kecy!“

„Opravdu, věřte mi. Chci, abyste zachránil unesenou dívku a probojoval se na nejvyšší úroveň, kde naleznete tajemství.“

„Hrobku světských tužeb?“

„A vše, co reprezentuje. Nepřeháním, když tvrdím, že ukrývá smysl života. Jestli zachráníte dívku a objevíte Hrobku, jste hoden poznat tajemství. Já je již znám, ale chci si prožít jeho objev ještě jednou. Vaším prostřednictvím.“

„Domníval jsem se, že hra skončila. Myslel jsem, že trvala čtyřicet hodin a byla ukončena dnes v pět odpoledne.“

„Ne. Pro vás začal Scavenger dnes ráno. Zbývá vám necelých jedenatřicet hodin.“

„Scavenger.“ To slovo přinášelo ledový závan smrti. „Co se stane, když ve zbývajícím čase nezachráním Amandu a neobjevím tajemství?“

Spojení se přerušilo.

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024