2
Závan větru zvedl obláček prachu – jediný pohyb za velmi dlouhou dobu.
Viv, stále na kolenou, dloubla do manžela, ale Derrick nereagoval. Čapku měl prosáklou krví, oči a nos rozdrcené.
„No tak, miláčku. Probuď se.“ Hlasitě vzlykla.
Ray odvrávoral k plechovce broskví. Ležela na boku v prachu, kam ji odhodil, když na něj Derrick zaútočil. Trochu šťávy se vylilo. Zvedl konzervu, setřel špínu kolem otvoru, přiložil ji ke rtům, zvedl dnem vzhůru a vypil obsah do poslední kapky. Pak vložil plechovku do gumové rukavice, rozhlédl se, sebral další kámen a tak dlouho do konzervy bušil, až ji otevřel.
„Probuď se,“ šeptala Viv Derrickovi do zakrváceného ucha.
Ray vytáhl z konzervy půlku broskve a vložil si ji do úst. Žvýkal a podíval se na Amandu s němou výzvou, ať mu v tom zkusí zabránit.
„Budeš v pořádku, jen co se probudíš,“ mumlala Viv.
Ray vylovil z plechovky další broskev a nacpal si ji do pusy. Tentokrát ji sotva rozkousal, než ovoce polkl. „Není to moje chyba. Napadl mě.“
„Vyprovokoval jste ho,“ utrousila Amanda.
„Neměl mi co rozkazovat.“ Ray vyhrábl z konzervy poslední broskev a snědl ji. Po bradě mu stékala šťáva.
„Vzpomínáte, jak Ray namítal, že není žádný hrdina?“ zeptal se hlas nečekaně a vylekal Amandu. „Nelhal.“
Viv se pomalu otočila k pilotovi a upřela na něj uslzený pohled.
„Ano, jeho letoun byl skutečně sestřelen, jak jsem popsal,“ řekl Pán hry. „A opravdu přežil deset dní, kdy se živil hmyzem a pil zkaženou vodu z kaluží, zatímco po něm pátrali iráčtí vzbouřenci. Ale důvodem, proč nepoužil nouzové naváděcí zařízení, nebyla obava, aby nevlákal zachránce do léčky. Kdepak. Nepoužil je proto, že se při havárii rozbilo. Pravda je taková, že by udělal cokoliv, jen aby přežil.“
„Přesně to jsem taky dokázal!“ zvolal Ray k obloze. „Přežil jsem.“
„Dva měsíce po své záchraně a po návratu do Spojených států se Ray zapletl do hospodské rvačky. Nebyl to první podobný incident, ale tehdy poprvé zabil člověka mimo plnění služebních povinností vojenského pilota. Ošklivá povaha, tenhle Ray. Existovalo však dost důkazů, které potvrzovaly, že oběť byla opilá a při běžné rvačce prostě spadla a rozbila si hlavu. K události došlo na vojenské základně. Armáda se rozhodla, že Raye nepostaví před soud, a propustila ho ze zdravotních důvodů. Jeho prchlivost se stala problémem civilního světa.“
Vivianin výraz ztvrdl.
„Ne že by Amanda a Viv také nezabíjely,“ pokračoval hlas.
„Cože?“ Ray se na ně překvapeně zadíval.
„Amanda musela zabíjet, aby přežila peklo v hotelu Paragon,“ vysvětlil Pán hry. „Pokud se týká Viv a Derricka, už jsem mluvil o jejich hrdinství na Everestu, avšak opomněl jsem dodat, proč tak usilovali o záchranu svých společníků. Při předchozí expedici vedli výpravu přes ledovec. Všichni byli přivázaní na jediném laně a postupovali husím pochodem. Vtom se v ledu otevřela puklina. Zadní člen výpravy do ní spadl a stahoval ostatní za sebou. Všechno se seběhlo tak rychle, že nikdo neměl čas zaseknout cepín do stěny propasti a pád zastavit. Trhlina se rozšiřovala. Lezci do ní klouzali a jejich tíha strhávala do hloubky další, kteří byli uvázáni na stejném laně. Viv a Derrick ujížděli po ledu a zoufale se snažili zadržet pád. Nakonec zůstali jen oni dva. V posledním okamžiku přeřízla Viv lano – nebo to udělal Derrick? Ostatní horolezci spadli do tisíc metrů hluboké propasti a všichni se zabili. Vyšetřování neodhalilo žádné pochybení. Od Viv a Derricka přece nemohl nikdo čekat, že se nechají strhnout do hlubiny a zemřou, aniž by podnikli vše pro svou záchranu. Když jde o přežití, člověk musí občas učinit obtížné rozhodnutí a učinit je rychle. Nemá to nic společného s hrdinstvím. Vyjádřil jsem se správně, Viv?“
„Ano.“ Vivian propalovala Raye očima. „Nic společného s hrdinstvím.“
Ray zvedl konzervu s hruškami.
„Dej od ní ty své špinavé pracky pryč!“ varovala ho Viv. „Když budeme muset, ukamenujeme tě, ale obsahu té plechovky se ani nedotkneš.“
Ray ji okázale ignoroval. Převracel konzervu v ruce a prohlížel si ji. Když se podíval na dno, něco upoutalo jeho pozornost. Bez váhání vytáhl navigační přístroj a naprogramoval do něj údaj. Pohrdavě se ušklíbl na Viv a odhodil plechovku. Pak zvedl prázdnou konzervu od broskví, podíval se na její dno, zadal do přijímače GPS další souřadnici a vydal se ulicí zarostlou křovím a plevelem.
Amanda se rozběhla k plechovkám a obrátila je dnem vzhůru. Na obou uviděla tři dvojice číslic, jednu označenou LG, druhou LT. „Další souřadnice.“
Viv zírala za Rayem, který odcházel ulicí.
„Pomozte mi,“ požádala Amanda. „Pořád se ještě učím, jak ten přístroj používat. Neumím do něj zadat údaje o zeměpisné šířce a délce.“
Viv ani nemrkla. Stále upřeně sledovala vraha svého manžela, který se podíval na displej navigátoru a odbočil doleva do boční uličky mezi zřícenými domy. Když pak konečně mrkla, stekly jí po tvářích dvě slzy.
„Musíte mi pomoct,“ naléhala Amanda. „Potřebuju rozbít tu plechovku, ale nemůžu to udělat, dokud nezadáme do přístrojů ty souřadnice, protože bych je mohla zničit.“
Viv se otočila k Derrickovi a pohladila ho po paži. „Je mi to líto, lásko.“
„Pomozte mi!“ Amanda zvýšila hlas. „Copak nechcete vyrovnat účet?“
Viv se vzteklým pohledem adresovaným Rayovi vstala a šourala se k ní. Pomsta je ten nejlepší motiv, pomyslela si Amanda a uvědomila si, že sama touží vyrovnat účet nejen s Rayem, ale i s někým jiným. S Pánem hry.
„Tak jo, údaje jsou naprogramované.“ Viv hleděla za Rayovou mizející postavou.
Amanda vložila konzervu s hruškami do gumové rukavice, sebrala dva kameny a udeřila do víka. Ještě jednou. Silněji. Víko se prolomilo.
„Vy první,“ oslovila Viv.
„Nemám hlad.“
„V tom případě nebudete mít dost síly oplatit tomu darebákovi, co vám způsobil.“
Viv s očima podlitýma krví rozhodně přikývla, popadla plechovku a napila se. „Polkla jsem dva hlty.“
„Fajn.“ Amanda zvedla konzervu a ochutnala teplou sladkou hruškovou šťávu.
Střídaly se, až dopily poslední kapku. Potom Amanda vrátila konzervu do rukavice a dvěma kameny ji otevřela. Čtyři hrušky. Každá si vzala dvě.
„Jezte pomalu,“ radila Viv zničeným hlasem.
Amanda pochopila. Kdyby spolykala ovoce příliš rychle, mohlo by se jí udělat zle.
Viv se otočila k mrtvému manželovi.
Vítr zesílil. Hory na západě zahalila mračna, jejichž stín postupoval údolím.
