Kapitola 17.
Víkend strávený doma byl pro ně pro oba těžký. Cassie dělala co mohla, aby se Nickovi vyhnula, ale pořád na sebe naráželi.
Setkávali se doma, na letišti a dokonce i v obchodě s potravinami, kam šla nakoupit pro matku. Nick se k ní snažil chovat zdrženlivě, alespoň v jejím zájmu, když už ne v Desmondově, ale bylo to nemožné. Poslední večer před jejím odletem si zase skončili v objetí. Cassii bylo právě dvaadvacet let. Povečeřela s Nickem a se svou rodinou. Během večeře je to k sobě neodolatelně přitahovalo, byli jako dva magnety. Věděli, že je to poslední večer, kdy jsou spolu, a možná už se nikdy v životě neuvidí.
Ta představa v nich vyvolávala paniku.
Toužebně se líbali, ale ona mu pak řekla: „Tohle nemůžeme dělat. Nicku. Slíbila jsem tátovi, že to nebudu dělat. A ani kvůli sobě… nebo Desmondovi.“ A navíc ji stále všude sledovali novináři a skandál by bylo to poslední, co mohla potřebovat. I dnes se snažili vyfotografovat všechny lidi, které na letišti zastihli, ale Nick zmizel ve své chatě a nevystrčil nos dokud fotografové neodešli. Cassie mu za to byla vděčná. Věděla, že Desmondovi by velice vadilo, kdyby na snímcích uviděl Nicka. Když mu telefonovala, o Nickově přítomnosti se nezmínila.
„Já vím, Cassie… já vím.“ Nick se s ní nepřel. Nechtěl jí ničím ublížit. Seděli pak na verandě a povídali si spolu. Její rodiče šli spát už před hodinou, ale nijak nekomentovali, že Nick tady ještě s Cassií zůstává. Zítra odjížděla a tohle byly poslední okamžiky, které mohli spolu strávit.
„Jsi si jistá, žes na tu cestu dobře připravená? Billy říká, že máte pořádně nabitý program.“
„Dokážu to.“
Tentokrát se s ní o to nehádal. „Je ta trasa bezpečná?“
„To předpokládám. Desmond na tom pracuje každý večer až do půlnoci.“
„To se musíš tedy dobře bavit,“ poznamenal a pak se na ni smutně usmál. „Zatracený blázne. Mohla ses vdát za Bobbyho Stronga a prodávat cibuli, a co místo toho uděláš? Vezmeš si největšího magnáta v Americe. To nemůžeš udělat aspoň něco normálně, Cassie?“ žertoval a ona se zasmála. Nebylo tu vlastně nic k smíchu, ale kdyby se nesmáli, museli by plakat. Během těch několika dní, které tu strávili spolu, jim oběma začalo být jasné, že se budou navzájem milovat po celý život a že tato láska na nich ulpívá jako nějaké prokletí. Pokaždé, když se setkali nebo si vzájemně pohlédli do očí, pocítili, jak nesmírně jsou si blízcí a jak moc se vzájemně přitahují. Nebylo před tím úniku. A Cassie si teď uvědomila, že na tomhle čas nic nezmění. Ona a Nick k sobě patří jako dvě poloviny jediné bytosti. A vždycky to tak bude. Už se to nedalo popírat. Nikdy v životě nemilovala Nicka víc, ale teď ji čekal život, kdy se bude trápit tím, že miluje Nicka a přitom nechce zradit Desmonda.
Tento poslední večer ale oba věděli, že je to jejich jediná a možná poslední šance být spolu. Nick se vracel do války, kde bude znovu a znovu riskovat život, a Cassie podstupovala stejně veliké riziko svým přeletem Tichého oceánu. Teď už bylo příliš pozdě na to, aby spolu hráli jakékoli hry, nebo se na sebe zlobili.
Budou muset nějak žít dál s tím, co udělali. Oba se zachovali jako blázni a teď si to uvědomovali.
„Co budeme dělat, Cass?“ ptal se jí nešťastně, když spolu pozorovali měsíc v úplňku na obloze poseté hvězdami. Byla to dokonalá noc pro zamilované, ale jejich příběh už tak jednoduchý nebyl. Oba toužebně vzpomínali na uplynulé časy, kdy spolu trávili dlouhé hodiny na malém opuštěném letišti. Tehdy mohli dělat cokoli. A místo toho se rozhodli oba tak hloupě, on šel bojovat do další války a ona si vzala muže, kterého má sice ráda, ale nemiluje ho. Věděla až příliš dobře, že i když cítí vůči Desmondovi oddanost, jediným mužem, kterého kdy milovala a bude milovat, je Nick. Možná že se to jednoho dne změní, ale zatím si to nedovedla představit. Když se vdala za Desmonda, snažila se sama sobě namluvit něco jiného. Teď, když se znova setkala s Nickem, to věděla s jistotou.
„Kéž bych mohla s tebou odjet do Anglie,“ řekla mu smutně.…
