Kapitola 11.
Když letadlo z Chicaga přistálo v Los Angeles, čekali tu na Cassii hned tři lidé -, řidič, zástupce společnosti Williams Aircraft a osobni sekretářka pana Williamse. Cassii trochu překvapilo, když je uviděla. Desmond Williams jí sice řekl, že ji někdo vyzvedne na letišti, ale neočekávala tak oficiální uvítání.
Cestou do Newport Beach jí zástupce společnosti předal program na tento týden, který zahrnoval prohlídku posledních typů jejich letadel, testovací let v každém z nich, tiskovou konferenci se všemi nejdůležitějšími místními novinami a natáčení filmového žurnálu. Sekretářka jí pak dala seznam společenských příležitostí, na které měla Cassie jít buď bez doprovodu nebo s některým z mužů, kteří byli k dispozici, aby jí dělali společnost, a na několika akcích se měla ukázat dokonce přímo s panem Williamsem. Bylo toho najednou trochu moc. Cassii ale ještě víc ohromil byt, který pro ni připravili. Byl v Newport Beach a měl ložnici, obývací pokoj a jídelnu, z nichž byl nádherný výhled na oceán. Z bytu měla také přístup na terasu. Lednice byla plná jídla, nábytek byl krásný a zásuvky byly plné povlečení a ubrusů z italského plátna. Bylo jí řečeno, že kdyby si přála přijímat hosty, bude mít k dispozici služebnou, která jí také bude denně v bytě uklízet.
„Já… Bože!“ vykřikla Cassie, když otevřela zásuvku plnou krajkových ubrusů. Její matka by za kterýkoli z nich dala život, ale Cassie nechápala, proč je tady všechny má. „Na co jsou?“
„Pan Williams si myslel, že možná budete ráda přijímat hosty,“ řekla upjatě osobní sekretářka, slečna Fitzpatricková. Byla dvakrát starší než Cassie a absolvovala školu Miss Portet's na východním pobřeží. O letadlech toho věděla velmi málo, ale zato perfektně ovládala vše, co se týkalo společenského života a správného chování.
„Já tady ale nikoho neznám,“ zasmála se Cassie, rozhlížela se kolem sebe a zkoumala svůj nový byt. Nikdy se jí ani nesnilo o něčem ani vzdáleně podobném. Toužila to hned někomu vylíčit, nebo jim to rovnou ukázat. Billymu, Nickovi… sestrám… matce… ale nikdo z nich tu nebyl. Byla zde docela sama, jen se zaměstnanci firmy, kteří ji sem doprovodili.
A když nahlédla do ložnice, našla tady spoustu nových šatů.
Bylo tu čtyři nebo pět nových kostýmů ve střízlivých tmavých barvách, k nim několik kloboučků, dlouhé černé večerní šaty a dvoje krátké. Dokonce tu objevila i boty a kabelky. Všechno odpovídalo velikosti, kterou jim předem udala. A v malé šatně nalezla i své letecké uniformy. Měly námořnicky modrou barvu a vypadaly velmi oficiálně. Byla tu dokonce i čapka, kterou k nim měla nosit, a vojenské boty. Na okamžik jí z toho pokleslo srdce. Třeba měl Nick pravdu. Možná že bude pracovat prostě jako letuška a modelka.
Všechno tu bylo připraveno tak pečlivě a důkladně, že si připadala jako v podivném snu. Bylo jí, jako by ji někdo najednou přesadil do života, který patří někomu jinému, a to včetně oblečení a bytu. Bylo těžké uvěřit, že to všechno teď náleží jí.
Na Cassii tu také čekala mladá žena. Byla úpravně oblečená v šedém kostýmu a kloboučku. Měla přátelský úsměv, živé modré oči a perfektně upravené tmavě blond vlasy, které jí sahaly po ramena. Zdálo se, že jí může být něco přes třicet.
„To je Nancy Firestonová,“ vysvětlila jí slečna Fitzpatricková.
„Bude vaší společnicí, pokud pan Williams bude toho názoru, že nějakou potřebujete. Pomůže vám s čímkoli, co budete potřebovat, poradí vám, jak se chovat k novinářům, a bude vás doprovázet na různé schůze a obědy.“ Mladá žena se Cass představila, mile se na ni usmála a prošla s ni celý byt. Společnice? Co s ní bude dělat? Odloží ji na runwayi, když bude testovat letadla?
Když to tak Cassie všechno kolem sebe viděla, začala se bát, jestli bude vůbec mít čas na létání.
„Na člověka je toho zpočátku trochu moc,“ řekla jí Nancy Firestonová soucitně. Cassie se rozhlížela a připadala si trochu ztracená, a tak jí Nancy nabídla: „Co kdybych ti pomohla vybalit věci, a pak bychom si při obědě probraly tvůj další progr…
