7.
Následující tři měsíce s Peterem byly svým způsobem pozoruhodné.
Děti si na něho opět zvykly, i když se chvílemi ještě podivovaly nad tím, proč se po těch dvou týdnech poolobláznovství a senzačního oblékání zase změnil. Nakonec se s těmi značkovými mokasíny přece jen smířily a já také.
Trávila jsem s Peterem spoustu času a po jeho boku jsem prožívala štěstí, jaké jsem až dosud nepoznala. Chodili jsme do kina, do divadla. Seznámila jsem se se všemi jeho přáteli a většinou mi byli moc sympatičtí. Kdykoliv děti trávily víkend u svého otce, nastěhoval se ke mně do bytu. A já jsem si tu a tam sehnala hlídání a přespala v jeho bytě a v šest ráno jsem se vracela domů, abych pořád ještě celá usměvavá ze vzpomínek na Petera přichystala snídani.
Každým dnem jsem byla do něho zamilovanější, i když tu a tam se choval odtažitě, protože se užíral pochybnostmi, zda vztah ke mně je pro něho to pravé. Tahle nejistota pocházela zřejmě z těch dlouhých let nezávislosti, kdy žil sám. Podle jeho tvrzení jsem byla jeho první vážná známost po kolika letech. Osobní svoboda byla pro něho velmi důležitá. Po pravdě, lišil se od Paula jako den od noci. Paul zřejmě moc svobody nepotřeboval, ale Peter měl naprosto odlišnou povahu. Dlouho žil sám a podle svého a já měla podezření, že závazný vztah je pro něho v nejednom směru nesmírně namáhavý.
Navzdory tomu se však zdálo, že naši lásku žádné pochyby neohrozí. Na Peterovi mi velmi záleželo a bylo zřejmé, že Peterovi záleží zase na mně. Ten vztah byl smysluplný a přínosný, jak jsem ještě nepoznala, a to včetně, a možná dokonce hlavně, vztahu s Rogerem. Tohle bylo skutečné, jak jen skutečnost může být, chvíli štěstí a chvíli smutek, smích občas prostřídaný slzami, tajemství a spiklenecké hovory, jimiž jsme projevovali důvěru tomu druhému, vzájemná opora a spolehlivost. A třebaže jsem o Peterovi trochu pochybovala kvůli tomu, že za mnou poslal klona, nakonec jsem dospěla k názoru, že Peter je možná maličko netypický, ale jinak skrznaskrz normální a velice příčetný. Klon představoval pouze jeho doplněk. A samozřejmě, jako všichni muži, mi musel čas od času připomenout, že jsou jisté stránky jeho povahy a života, které ještě neznám, a další, které možná nikdy ani nepoznám. V jeho vlastních očích mu to dodávalo oparu tajemna, jenž zřejmě považoval za velmi důležitý. Ve skutečnosti jsem dobře věděla, jaký je a kdo vlastně je a že má předem mnou méně tajností, než by byl ochotný uvěřit. Ochotně jsem uvěřila, že jistě existují nějaká malá, temná akrytá místečka, která si nechává pro sebe, ale neděsila jsem se jich. Já viděla a cítila a znala laskavého, velkorysého, citlivého, inteligentního milujícího člověka. Tohle všechno mi potvrdil nejmíň tisíckrát.
K mým dětem se vždycky choval trpělivě a láskyplně. Vůči Samovi pak ještě projevoval něhu a schopnost vcítění. Snášel a chápal i Charlottino střídání nálad a vrtochy i fakt, že některé dny se k němu chovala úžasně mile a jindy se neobtěžovala ani pozdravit.
Když se chovala nezdvořile, vždycky jsem jí vynadala, ale hned nato jsem pravidelně schytala pokárání od Petera za svůj nedostatek porozumění. Pokaždé mi přísně vysvětlil, proč je ta situace pro ni nesnadná, a já že se musím držet chvíli v pozadí, aby měla dost času ho pořádně poznat.
Nejvíc dojatá jsem však byla jeho přístupem k Samovi na konci října. Byl Halloween a já pro Sama chystala kostým Batmana. Roger slíbil, že ho doprovodí na večírek. Já s ním jít nemohla, protože mě si jako gardedámu zamluvila Charlotte na školní taneční zábavu. Bylo pro ni životně důležité, abych ji doprovázela, protože když se nesejde dostatečné množství gardedám, taneční zábava se zruší, a právě moje nepřítomnost by se mohla stát tím rozhodujícím kamínkem na vážkách, protože většině rodičů se tam zřejmě nechtělo. Přísahala jsem tedy, že ať se děje co se děje, s Charlottou opravdu půjdu. Na poslední chvíli však zavolal Roger, že Heleně je špatně, takže on se nebude moct pro Sama zastavit.
Vysvětlovala jsem mu, že p…
