20.
„Ty ses úplně zbláznil! Jsi neuvěřitelný osel!“ Rozzuřená Kay vrazila do Alexovy kanceláře krátce po jeho příchodu.
„Ale, ale, ty jsi dnes ráno nějak roztomilá.“ Neměl na sestru náladu a obzvlášť ne na divadlo, které mu předváděla před psacím stolem. „Smím se zeptat, o čem mluvíš?“
„O té vdané ženské, s kterou ses zapletl, Alexi. O ní mluvím.“
„Řekl bych, že mi tady předkládáš trochu příliš troufalé závěry, ne?“ Tvářil se chladně, ale hněvivě, a sledoval, jak lítá po místnosti jako zběsilá, až se konečně zastavila a podívala se na něj přes stůl.
„Je to pravda, co? Můžeš mi snad říct, že to nebyla včera večer paní Phillipsová? A že ses s ní nezapletl?“
„Nemusím ti říkat vůbec nic.“ Ohromilo ho však, jak přesně je sestra informovaná.
„Nemusíš? A jejímu manželovi taky ne?“
„Do ní, do jejího manžela a do mě ti, Kay, vůbec nic není. Jestli ti do někoho vůbec něco je, pak je to jen tvá dcera!“ Vstal a chystal se jí postavit. Věděl však, že posledně prohrála a bude to chtít vyrovnat. Musela mu nechat dceru, a možná navždy, a vyhrožoval jí, že veřejně odhalí všechny její slabosti a nedostatky. Tím si její přátelství nezískal. Bylo mu to však úplně jedno. O její přátelství nestál. Chtěl však vědět, co je jí známo o Raphaelle a jak na to všechno přišla. „Rád bych jen věděl, nač tady narážíš?“
„Dcera mi řekla, že v tvém životě je nějaká žena, která má podle jejích slov `desetkrát větší cenu než já', a pak zjistím, že je to žena jiného muže. Mám právo vědět, s kým se má dcera stýká, Alexi. Ať si myslíš, co chceš, jsem její matka. A George se taky nesmíří s tím, že bys ji tu měl napořád, zvlášť když máš tenhle poměr. Je to i jeho dcera.“
„Překvapilo by mě, že si to pamatuje.“
„Sakra, přestaň s tím už. Nech si ty farizejské poznámky. Je moc snadné přijít k hotovému. Ty ses o ni sedmnáct let nestaral.“
„Ty taky ne.“
„Nekecej. Jde samozřejmě o to, do jaké společnosti jsi ji přivedl. To jsem chtěla vědět, když jsem sem přišla.“
„A pro tebe je paní Phillipsová nevhodná společnost?“
Skoro se zasmál sestře do obličeje.
„O to tady zrovna nejde. Jde o to, můj milý, že spíš se ženou jednoho z nejvlivnějších mužů v téhle zemi, a jestli na to někdo přijde, bude to konec mé politické kariéry. Ne protože jsem sama něco provedla, ale kvůli tobě a tvému zatracenému skandálnímu poměru. Poněvadž jsem tvá sestra. A já nemám v úmyslu nechat se politicky zničit kvůli nějaké zatracené děvce.“
To už bylo na Alexe trochu moc. Rázem vzplanul, natáhl se přes stůl a popadl ji za paži: „A teď poslouchej, ty odpornej politickej šmejde. Ta žena má ne desetkrát, ale tisíckrát větší cenu než ty. Je to dáma až po konečky prstů, a co s ní mám, do toho ti zatraceně nic není. A pokud jde o tvé dítě, chová se k Amandě báječně, a pokud jde o mě, dělám si zatraceně, co chci. Do toho ti, ksakru nic, není. Na tvou politickou kariéru srdečně kašlu, nikdy mě nezajímala. Vím, že by se ti mnohem víc líbilo, kdybych se s Rachel nerozvedl a s takovým příbuzenstvem ti pomohl. Máš ale zatracenou smůlu, milá sestřičko, zatracenou smůlu. Nezůstal jsem s ní a nikdy se k ní nevrátím, je skoro tak velká mrcha jako ty, má milá. Ale žena, s kterou teď žiju, je skvělý člověk, je provdaná za chorého starce upoutaného na lůžko, kterému je, ksakru, hnedle osmdesát. Může kdykoli umřít a pak se s tou ženou, kterou jsi včera viděla, ožením, a jestli se ti to, má zlatá, nebude líbit, můžeš mi vlizt, víš kam!“
„Žasnu nad tvými vybranými výrazy a tou znamenitou výřečností, Alexi.“ Snažila se mu vyškubnout, ale držel ji pevně.
Jen jí ruku ještě víc zmáčkl a oči mu ztvrdly. „Jenže, můj milý, starý pán není ještě mrtvý, a jestli na to někdo přijde, bude to největší skandál v zemi.“
„O tom pochybuju. A je mi to, Kay, ostatně jedno, mrzelo by mě to jen kvůli Raphaelle.“
„Tak se nad tím radši rychle zamysli.“ Oči se jí zlobně zaleskly. „Já se totiž o to můžu postarat sama.“
„A spáchat politickou sebevraždu?“ hořce se jí zasmál, pustil její paži a šel kolem stolu k ní. „To mi s…
