Prázdné zrcadlo (Allen Ginsberg)

Divoký sirotek

Matka ho jemně
vodí po procházkách
kolem tratí a u řeky
- je to syn ufrnklého
bourákového anděla?
a fantazíruje o auťácích
a řídí je ve snách,

tak osaměle vyrůstá mezi
vysněnými automobily
a mrtvými dušemi Tarrytownu,

aby vytvořil
z vlastní představivosti
krásu svých divokých
předků? mytologii,
kterou nemůže zdědit.

Bude mít později halucinace
svých bohů? Bdít
mezi záhadami se
šíleným třpytem
vzpomínky?

Poznání
v jeho duší něco
tak vzácného,
že se stím setkal jen ve snách
- nostalgie
jiného života.

Problém duše.
A uražení,
kteří se zbavují urážky
ve své nevinnosti
- ocas, kříž,
znamenitost lásky.

A otec se trápí
propletenci
paměti v noclehárně
tisíc mil
odtud a neví nic
o nečekaném
mladém cizinci,
který vandruje k jeho dveřím.

— 1 —

Netypický případ

- Je to dost dávno, abych vzpomínal na dívku,
která mi nabídla lásku pod neónovým
světlem dragstóru na Park Avenue
(zatímco její kamarádky se pochichtávaly
a kráčely do noci), která s tak neuvěřitelnou
jasnozřivostí nahlédla do mé 
odmítavosti, spojené s něčím, co mi připadalo
jako nespolehlivý charakter,

a která zemřela o pár měsíců později,
snad měsíc poté, co jsem na ni
přestal myslet, na nepředvídaný nádor
na mozku. Při pohledu zpátky
jsem měl zjistit, že jenom stav
podobný smrtelnosti je s to odhalit
v dívce z těch míst tak zářivou
otevřenost. Mrzí mě, že jsem nebyl vlídnější.
Ten pohled zpátky je koneckonců
pravým opakem víry, že ani
tváří v tvář smrti člověk nedokáže
být něčím víc než obyčejným člověkem.

— 2 —

Jablko noci

Včera v noci se mi zdálo
o někom, koho jsem miloval
sedm dlouhých let,
ale neviděl jsem tvář,
jen tu známou přítomnost těla;
pot, kůže, oči,
výkaly, moč, sperma, 
sliny - všechny týž pach,
táž pachuť smrti.

— 3 —

Příběh Gregory Corsa

Prvně jsem se dostal
na venkov do New Hampshire
asi v osmi letech,
byla tam dívka
a já pádloval překližkovým veslem.

Milovali jsme se tak,
že tu poslední noc tam
jsme se při měsíčku vysvlékli
a ukazovali si navzájem svá těla;
pak jsme zpívali a běželi zpátky k domu.

— 4 —

Dva chlapci šli do pohádkové restaurace

a snědli toho tolik, že účet dělal pět dolarů;
neměli však představu,
do čeho se to dostali,
a tak házeli lopatou

v průjezdu na náklaďák odpadky,
aby si jídlo odpracovali.
Asi po pěti minutách chtěli vědět,
jak dlouho se za tu cenu

budou muset namáhat, a zeptali se proto
majitele restaurace, kdy už
budou s tím trestem či placením hotovi.
Dal se do smíchu.

Sotva si uměli představit - byli
tak nevinní -
že dospělý dělník pracuje
za takové peníze půl dne.

— 5 —