6. OCEAN VIEW
První dva týdny poté, co Homer Wells opustil St. Cloud's, se Wilburu Larchovi na stole hromadila pošta, na kterou neodpovídal, sestra Angela zápasila se stále delšími a hutnějšími souvětími Charlese Dickense (což zvláštním způsobem ovlivňovalo pozornost chlapců viseli jí na rtech, naslouchali každému slovu a čekali, kdy zase udělá chybu) a paní Groganová trpěla při Melonině bezduchém předčítání románu Charlotty Brontěové. Ke konci sedmadvacáté kapitoly paní Groganová zaznamenala v Melonině hlase nepatrný odstín "nezlomného" ducha Jany Eyrové.
"Dokážu se o sebe postarat," četla Melony. "Čím jsem osamělejší, čím méně mám přátel, čím víc musím spoléhat jen sama na sebe, tím víc si sama sebe vážím."
Hodné děvče, pomyslela si paní Groganová, prosím, buď hodné děvče. Dr. Larchovi se svěřila, že ač ji Melonino předčítání deprimuje, bylo by dobře Melony povzbudit měla by mít víc povinností.
Sestra Angela se nabídla, že se Dickense s radostí vzdá. Dr. Larch všechny překvapil. V době, kdy byl Homer Wells pryč už tři týdny, se dr. Larch nechal slyšet, že prý je mu ukradené, kdo, co a komu bude předčítat. Úplně se také přestal starat o požehnání před spaním, a tak sestra Edna - jakkoliv si na to nikdy úplně nezvykla - vytrvale pokračovala ve večerních zdravicích k imaginárním princům z Maine a "hodným maličkým králům Nové Anglie".
Paní Groganovou Melonin hlas při předčítání doslova hypnotizoval začala doprovázet Melony do chlapeckého oddělení, kde spolu s nervózními hochy naslouchala, jak Melony předčítá Dickense. Melony podávala Dickense příliš monotónně prokousávala se jím - nikdy neudělala chybu, ale také se nikdy nepokusila o změnu intonace. Cetla-li o rušném reji a zářícím slunci, používala téhož těžkopádného tónu, jako když byla řeč o šeru a mlze. Z jejího nepřístupného výrazu paní Groganová vyrozuměla, že se Melony snaží analyzovat obsah čteného textu - avšak předmětem analýzy pro ni nebyl Charles Dickens Melony na stránkách jeho díla pátrala po specifických, charakteristických vlastnostech, jež si v mysli spojovala s Homerem Wellsem. Občas její tvář vyzařovala zvlášť intenzivní soustředění, když se Melony zazdálo, že se jí podařilo odhalit cosi o místech, kde by se Homer Wells mohl zdržovat v Anglii minulého století. (Dr. Larch Melony sdělil, že stávající místo Homerova pobytu ji nemusí zajímat.)
Nezáleželo však na tom, že Melonina urputnost zavraždila všechen dickensovský vtip a její hlas zploštil bohaté, barvité popisy postav i míst do jednotvárné šedi. "To děvče nemá žádný rytmus řeči," stěžovala si sestra Edna. Na tom ale nesešlo: Chlapci měli z Melony hrůzu, a protože se jí báli, věnovali jí mnohem bedlivější pozornost, než jaké se kdy předtím dostalo Homeru Wellsovi. Zájem o literaturu někdy netkví v literatuře samé -posluchači na oddělení chlapců byli obecenstvem, jako je každé jiné: sobecké zájmy, osobní vzpomínky, utajovaná úzkost, to vše ovlivňovalo jejich vnímání příběhu, jemuž naslouchali (bez ohledu na to, co …
John Irving
Jolana –
Skvělá kniha! John Irving píše takovým syrovým, specifickým stylem, který mě stále fascinuje.
Tato knížka byla zfilmovaná, ale její literární předloha je podle mě mnohem zajímavější a obsahuje spoustu pasáží, které se do filmu nevešly.
Štepánka Klapetková –
Scénář ke stejnojmennnému filmu sice napsal Irving sám a získal za něj dokonce Oskara, ale i přesto se nemůže knize rovnat. Ta kniha je prostě skvělá!
Tonda Fuksa –
Velice silný a dojímavý příběh o chlapci Homerovi, který vyrostl v sirotčinci, a když z něj pak odešel, po nějaké době se stal shodou velmi zvláštních okolností jeho budoucím ředitelem. Mezitím však prošel velmi dlouhou a trnitou cestu za životním poznáním, na které musel mnohokrát řešit morální dilema ohledně důvodu, kvůli kterým sirotčinec opustil. Nebudu víc prozrazovat, přečtete si tuto skvělou knihu sami a uvidíte, že za přečtení rozhodně stojí.