Revoluce! (Egon Bondy)

Závěr a shrnutí

Protože čas skutečně spěchá, je potřeba vzdát se určitých starobylých představ, jako je organizace, třída, třídní boj atd. Dále je třeba zbavit se určitých iluzí, které jsou mladé generaci, aniž by si toho byli vědomi, uměle imputovány masmédii. To jest hrůza před takzvanou totalitou, horor před tím co byl Sovětský svaz. A nezpochybnitelná úcta před buržoazní demokracií, liberálními tradicemi, lidskými právy a vymoženostmi, které máme od Johna Locka.

Všechny tyto věci, které jsou jen nedomyšleně přejímanými předsudky je potřeba zvážit a uvědomit si jejich mimoracionálnost a momentální neupotřebitelnost. S takovými argumenty bychom se dnes nehnuli z fleku. Všechny je musíme pustit k vodě. Z toho co nám tradice poskytuje, musíme nyní vybrat jen to, co je nám momentálně oportunně užitečné. A pak budeme k oukat jak se dostat k situaci, která je přiměřenější a důstojnější člověka. To všechno je ovšem problém tak zvaného přechodného období, ale bez takového období se nikdy nic neobejde.

Na samém začátku jsem říkal, že by bylo nejjednodušší, kdyby globalizátoři sami došli k názoru, že to po jejich nejde. No tak co? Tak by to spravovali sami ve prospěch všech, a pomalu jim to předali. To však oni vysloveně nechtěj! A když to nechtěj, tak to musíme udělat za ně. A když si promyslíme to o čem jsme hovořili, tak asi jiná alternativa není.

Asi žádným přesvědčováním nevytvoříme třídu, žádnýma argumentama, ani náboženskými, citovými, či intelektuálními, nepřivedeme k rozumu lidi, bídou už zlblý a šílený. A ani apelem na etiku nebo hrozící katastrofu neodvrátíme dnešní mafiány od jejich plánované taktiky. Je potřeba se připravit na převzetí moci a uvážit podmínky nové technologie, nečekané technologie, která se objevila během posledních třiceti let. Strategie té revoluce, její koncept musí být nový. Nesmíme dopustit, aby se to vrátilo do toho takzvaně přirozeného stavu, že furt jsou ti bohatí a furt ti ožebračovaní. To se v liberalismu (a v praxi dnes všude okolo nás) hlásá jako stav přirozený.

My vycházíme z toho, že to je stav nepřirozený. My bychom mohli souhlasit s tím, že přirozený stav je politováníhodný v tom, že je deset procent chytrejch a devadesát procent blbejch. A těch devadesát procent blbejch z toho osvobození skutečně bude koukat jen něco vytěžit a jsou svým způsobem pro ostudu celému lidstvu. No tak ať jsou pro ostudu! Pokud vytvoříme situaci, že nejsou pro lidstvo vyslovenou přítěží, no tak nebudeme kvůli tomu panikařit, a řekneme, že to je přirozený biologický stav.

Nesmíme ale přejímat názor, že těch devadesát procent blbejch si nezaslouží, aby se s nima slušně jednalo, protože když jsou blbý, tak kdo by se o ně staral? To nesmíme připustit. To není humánní či etické kriterium, to je kriterium přísně genetické. Nesmíme dále ochuzovat lidský genofond, který už jsme během posledních pár set let hluboce poškodili. Tak jako nesmíme dál ničit planetu, která je na pokraji zhroucení.

Také ekonomika se díky technologiím dostává do vývojového stádia, kdy z nás může učinit vysloveně pasívní otroky a z našeho rozumu učinit hadr na podlahu. Náš rozum bude lítat furt za tím, co nám moderní technologie neustále tahá před nosem, jako tomu psovi buřta na provázku. Budeme propadat honbě za technologickými inovacemi a zapomeneme na to, že lidská psychika je velice složitá struktura a její podstatná část má charakter spíše hloubkový než intelektuální. Intelektuální extenze, tedy vědecké či jakékoliv jiné poznání a lidská zvídavost jsou velikým darem, ale lidská psychika je struktura složitější, už jen proto, že její kořeny jsou velice archaické. Na to absolutně nemůžeme zapomínat.

Je potřeba si uvědomit, že hloubkový rozměr lidské psychiky pracuje skutečně v nevědomí a pracuje tam pomalu. Pracuje sice stejně tak přesně, někdy dokonce přesněji než naše bdělé vědomí, avšak ono tím, že zpracovává situaci komplexněji, je pomalejší než naše intelektuální spekulace nebo naše technologická praxe. Ta komplexnost zpracování všech možných stránek skutečnosti v nevědomí je průkazná. Během 20. století to specializované vědní obory prokázaly. Naše vědomí nezpracovává skutečnost ani z desetiny tak solidně a komplexně.

Přitom existuje kromě individuálního nevědomí i kolektivní nevědomí, je dokonce ještě daleko jemnějším, citlivějším a rychleji reagujícím seismografem změn, v prvé řadě poruchových změn, ve společenské nebo vůbec globální struktuře. Bylo by to možné ukázat na celé řadě příkladů, pro které tu ale není místo. Chci jenom upozornit, že to pochopitelně nemá nic společného s Jungovskými archetypy, které jsou poměrně dost stereotypní, jsou to skutečně archetypy a ne aktuální zpracovatelská činnost kolektivního nevědomí. Tomu musíme věnovat pozornost a dát si pozor na to, aby se lidé nedostali do slepé uličky, jen proto, že se u nich bude preferovat a podporovat velmi jednostranný a úzký přístup ke skutečnosti.

Musíme dát dohromady systém idejí, který si ovšem nemůžeme vycucat z prstu, který bude drtivé většině lidí vyhovovat a musíme ho předložit všem lidem bez rozdílu. Společenská revoluce provedená tímto způsobem je možná. Z Marxových analýz vyplývá, že třídy a třídní boj jsou charakteristické po jediné revoluci, kterou je zavedení strojové výroby, a potom opět pomíjejí jak třídy tak třídní boj.

A vrací se situace jaká byla předtím. I při vysoké technologii existuje rozdělení na hrstku extrémně bohatých a ty kteří nejsou vlastníky výrobních prostředků, z nichž valná část žije v hluboké bídě.

Máme tedy jakousi předvěkou situaci. Buď se to bude řešit primitivním způsobem, klackem po hlavě, velice riskantním konfliktním způsobem. Anebo by bylo možno dosáhnout určitého rozumného řešení věci – určitého dohovoru. Pokud není možný takový dohovor se špičkami finanční oligarchie, která jakožto mafie není na dohovory čtyřikrát zvědavá, je možno dostat se do sou kolí systému, zvládnout mechanismy, naučit se know-how, poznat kde jsou neuralgické body, dostat to nějakým způsobem do rukou tak, že bude možno zaručit bezkrizový přechod k vyvlastnění vyvlastňovatelů komplet.

To jsou otázky, ke kterým já už se dnes nemohu podrobněji vyjadřovat, ale které není možno smést ze stolu tím, že se tyto představy prohlásí za utopické, dětinské, anachronické či nemoderní. Tyto problémy zůstanou otevřeny, eventuálně se budou stále jasněji obnažovat.