Valja Stýblová

Česká spisovatelka a lékařka Valja Stýblová, autorka psychologických románů a povídek pro děti, se narodila v roce 1922 v Charbinu v Číně. Otec byl zeměměřič a ruský legionář. Od roku 1925 žila rodina v Praze.

Po maturitě na reálném gymnáziu studovala Stýblová hudbu, v letech 1945-50 pak medicínu. Od promoce až do odchodu do důchodu roku 1990 pracovala na neurologické klinice Fakultní nemocnice v Praze na Vinohradech. Od roku 1973 byla Valja Stýblová vedoucí katedry neurologie a psychiatrie LF UK a později přednostkou obou klinik. V letech 1981-1990 byla také poslankyní Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Většina románů a povídek Stýblové je postavena na konfliktu, který souvisí buď se zdravotními problémy protagonistů nebo se zdravotnickým prostředím. Ve svých prózách spojuje Stýblová prvky reportáže, osobní zpovědi, vnitřní promluvy postav s etickými reflexemi. Podle vlastních próz napsala scénáře k televizním inscenacím – např. Až bude padat hvězda (1987), k filmům Sestřičky (1978), Skalpel, prosím (1985).

V roce 2007 byla Valje Stýblové udělena Medaile Josefa Hlávky.

• Mne soudila noc, 1948 (1957)
• Dům u nemocnice, 1959
• Moje velká víra, 1960
• Dopis Kláře, 1963 (anotace)
• Až bude padat hvězda, 1966 (anotace)
• Nenávidím a miluji, 1969 (anotace a ukázky)
• Můj brácha, 1973
• Na konci aleje, 1979
• Skalpel, prosím, 1981 (anotace)
• Nevěra, 1984 (anotace)
• Princ a Skřivánek, 1984
• Zlaté rybky, 1988
• Benjamin, 1992
• Eli, Oli, Al a pes Hanibal, 1995
• Most přes řeku Léthé, 1997
• Most sebevrahů, 1999
• Most aeskulapů, 2001
• Ondinino prokletí, 2003
• Lužanské mše (Vita brevis), 2005
• Lužanská mše (Ars longa), 2006