Jacinto Benavente

Jacinto Benavente, narozený v roce 1866 v Madridu, pocházel z rodiny známého dětského lékaře. Po studiu práv, které nedokončil, se po otcově smrti vydal na cesty do Francie, Anglie a Ruska, což zásadně ovlivnilo jeho budoucí zaměření na literaturu a divadlo. Po návratu do Španělska v roce 1899 se stal redaktorem několika novin a časopisů. Jeho literární dráha začala sbírkou her Teatro fantástico (1892), následovanou básnickou sbírkou Versos (1893) a povídkovými knihami Vilanos a Cartas de mujeres. Již v roce 1894 byla uvedena jeho první divadelní hra El nido ajeno (Cizí hnízdo), a od té doby napsal Benavente přes 170 dalších her, čímž se stal jedním z nejproduktivnějších španělských dramatiků.

Benavente byl klíčovou postavou “Generace 1898”, skupiny intelektuálů, kteří reagovali na úpadek Španělska po porážce v americko-španělské válce. Snažil se modernizovat španělské divadlo, přičemž si zachoval kontinuitu s národní tradicí. Jeho vynikající jazyková a dramatická technika mu zajistila uznání doma i v zahraničí, a to i po boku velikánů jako Luigi Pirandello nebo G. B. Shaw. V roce 1922 obdržel Nobelovu cenu za literaturu za „talent, jímž pokračuje ve slavných tradicích španělského dramatu“.

Benaventeho dílo se zaměřovalo především na mravoličné komedie kritizující měšťanskou společnost, přičemž jeho satira často působila spíše mírně než tvrdě. I přesto se zabýval i vážnějšími tématy, včetně realistických, fantastických a pohádkových námětů. Byl také vynikajícím překladatelem Shakespeara, Moliera a Alexandra Dumase staršího. V průběhu španělské občanské války podporoval republikány, ale po vítězství Franka zůstal ve Španělsku, kde byl krátce držen v domácím vězení. Později se smířil s režimem a přijal několik ocenění.

Jacinto Benavente zemřel v roce 1954. Jeho dílo, sebrané v jedenácti svazcích, i nadále vyvolává rozporné názory: někteří ho považují za národního génia, jiní ho odmítají.

• Fantastické divadlo (Teatro fantástico, 1892)
• Cizí hnízdo (El nido ajeno, 1894)
• Známí lidé (Gente conocida, 1896)
• Farandola (La Farándula, 1897)
• Angorská kočka (La gata de Anfora, 1900)
• Směšnost (Lo cursi, 1901)
• Bratranec Roman (El primo Román, 1901)
• Guvernérova žena (La Gobernadora, 1901)
• Popelka (La Cenicienta, 1902)
• Sobotní noc (La noce del sábado, 1903)
• Ohnivý drak (El dragón del fuegp, 1904)
• Podzimní růže (Rosas de otoňo, 1905)
• Princezna Bebé (La princesa Bebé, 1906)
• Vzbuzené zájmy (Los incredes creados, 1907)
• Panímáma (Seňora ama, 1908)
• Princ, který se všemu naučil v knihách (EL principe qu todo lo aprendió en libros, 1909)
• Škola princezen (La escuela de las princesas, 1909)
• Sluha dona Juana (El criado de don Juan, 1911)
• Nemilovaná (La marquemida, 1913)
• Pravda (La verdad, 1915)
• Město veselí a lehkomyslnosti (La ciudad alegre y confiada, 1916)
• Mefistofela (La Mefistófela, 1918)
• Čest mužů (La honra de los hombres, 1919)
• Podezřelá ctnost (La virtud sospechosa, 1924)
• Z velice dobré rodiny (De muy buena familia, 1931)
• Svatá Rus (Santa Rusia, 1932)
• Sněhová nevěsta (La novia de nieve, 1934)
• Sněhové kuličky (Bolitas de nieve, 1935)
• Neuveřitelné (Lo increible, 1940)
• Šlechtična (La infanzona, 1945)
• Abdikace (Abdicación, 1948)
• Špendlík v ústech (El alfiler en la boca, 1954)
• Synové, otci a jejich rodiče (Hijos, padres de sus padres, 1954)

Záminka pro všechny války: uzavření míru.

Každý si myslí, že mít talent je otázkou štěstí, nikdo si nemyslí, že by štěstí mohlo být otázkou talentu.

Knihy jsou jako přátelé; ne vždy máme nejraději toho nejlepšího.

Ve věcech lásky mají nejvíce zkušeností blázni. Na lásku se nikdy neptejte příčetných; příčetní milují příčetně, což je, jako by nikdy nemilovali.

Kdyby lidé mohli slyšet naše myšlenky, málokdo z nás by unikl tomu, aby ho zavřeli jako blázna.

Kdo žárlí, nikdy nežárlí na to, co vidíš, s tím, co si představuje, si vystačí.

Blahoslavení ti, kdo nás napodobují, neboť jejich chyby budou mými chybami.

Budeme mít tak malý domeček, že to málo štěstí, které do něj vstoupí, ho celý zaplní.

Lidi spojuje více sdílení stejné nenávisti než stejné lásky.

Kultura je dobrá výchova k porozumění.

Jacinto Benavente