Kapitola čtvrtá
Seděli jsme vedle sebe na pohovce, objímal jsem ji paží a její hlava mi spočívala na rameni. Poddajná měkkost jejího těla, které se ke mně tisklo, mi řekla víc než co jiného, jak moc ji miluji. Svírala mi ruku v dlaních. Její rusé vlasy přilínaly k mizející modřině, co jsem měl na tváři.
Hluk dopravy, který doléhal oknem, zvuk Jebsonovy televize z poschodí pode mnou, kvílení zdviže, jak popojížděla mezi patry, vytvářely zvukovou kulisu, kterou jsem sotva vnímal.
Stiskla mi ruku ještě víc.
„Cítím se tak strašně!“ řekla. „Jak jsem mohla vědět, že najdu někoho, jako jsi ty! Ach Larry, mě to tak mrzí.“ Pozvedla obličej a vzala mě kolem krku. Přitiskla mi rty pevně na ústa a jazyk jí jen kmital. Klaus se mi vykouřil z hlavy, prsty jsem nahmatal pas jejích přiléhavých kalhot a zatáhl. Stáhl jsem jí je. Přidušeně zasténala.
Skulili jsme se z pohovky na podlahu. Podebral jsem ji rukama.
Vypjala tělo, přijala mě, a když se ke mně přitiskla, můj svět explodoval.
Po dlouhé době, alespoň mi to tak připadalo, jsem si začal uvědomovat, že hodiny na kostele odbíjejí desátou. Byly to temné zvučné údery.
Pak mě pohladila po tváři, odkulila se ode mne, zvedla se a nechala mě tam ležet, uspokojeného a naprosto uvolněného. Nyní jsem si uvědomoval jenom pach prachu z koberce.
Dolehl ke mně zvuk tekoucí vody z koupelny. Přinutil jsem se vstát, natáhl si kalhoty, a vtom vyšla z koupelny a zvolna kráčela k pohovce.
„Něco k pití, Larry,“ požádala mě. „A pořádnou sklenici.“
Připravil jsem dvě velké whisky, s ledem jsem se neobtěžoval, a šel jsem se posadit vedle ní. Obrátila do sebe čistou whisky na dva loky, pak upustila sklenici na koberec.
„Larry, miláčku!“ Obrátila se a upřela na mne pohled, velké oči se jí leskly. „Miluju tě! Věř mi to, prosím!“ Zvedla ruku. „Ještě nic neříkej… jenom mě vyslechni. Přísahám ti, že kdybych měla ponětí, co ten ďábel plánuje, neudělala bych to, co jsem udělala! Přísahám! Vyslechni mě, prosím tě! Nech mě to vysvětlit!“ Přikryl jsem jí dlaní ruku.
„Jsi ve stejné pasti jako já. Takže je to v pořádku, ne?“
„Ach ano, ale je to úplně jiná past.“ Opřela se a zavřela oči. „Jsem nula, Larry. Nikdy jsem nic neznamenala. Nebudu ti vyprávět o své minulosti. Bože! Byla hnusná. Není na to jiné slovo. Utekla jsem od rodičů. Za deset let jsem vystřídala spousty zaměstnání a všechna končila v nějaké odporné ložnici, kde jsem zápasila s mužem, který mě zaměstnával. Před rokem jsem dostala práci v jednom motelu. To byla práce! Tam jsem poznala Alexe. Měl peníze. Měl cadillac. Když mi nabídl manželství, skočila jsem po tom… hlavně se zbavit roznášení laciných jídel a šmátravých rukou. Síleným, agresivním způsobem mě miloval. Pro mě byl poukázkou na jídlo, ničím víc. Jel ve velkých obchodech, prodával kradená auta. Bylo mi to jedno. Protloukala jsem se dost dlouho, aby mi nezáleželo na tom, na které straně zákona stojím. Chtěla jsem jedině mít kam složit hlavu. Alex byl blázen do golfu. Učil mě hrát. Hráli jsme každý den. Měli jsme pěkný bungalov. Když pracoval, jenom jsem se tak poflakovala. Na úklid jsme měli barevnou posluhovačku. Potom jednoho dne přišel domů brzy a vypadal, jako by ho přejel náklaďák. Byl strašně zřízený. Měl nateklý obličej, na očích modřiny, na saku zaschlou krev. Dostal nakládačku. Veškerá odvaha, a měl jí na rozdávání, ho opustila. Řekl mi, že spolu musíme pracovat pro Klause. Nevěděla jsem, o čem mluví, ale pohled na něho mě vyděsil. Říkal, že Klaus za ním byl v garáži a že řekl, že si přeje, abychom Alex a já pro něho něco udělali. Alex mu řekl, ať se jde bodnout. Načež přišli tři muži a málem Alexe zabili. Ztloukli ho, až ho zlomili. Připravili ho o kuráž, tak jako když chirurg vyoperuje slepé střevo. Stal se z něho tlustý, ufňukaný slaboch, který mi naháněl hrůzu. Prohlásila jsem, že mi nikdo nebude nařizovat, co mám dělat, a chystala jsem se ho opustit. Vtom vešli dovnitř Benny a Joe. Zatímco tam Alex seděl a brečel, dali mi roubík a vytloukli ze mě všechnu odvahu řemene…
