DOSLOV
(ZÁVĚREČNÉ SLOVO TOMA NOLANA)
… čtení detektivních románů je jenom určitý druh zlozvyku, který se hloupostí a pramalou škodlivostí řadí někam mezi kouření a luštění křížovek… Vzhledem k obrovskému počtu knih, které stojí za přečtení, a velikému množství materiálů, které bychom měli prostudovat a znát, není třeba se nudit s takovým brakem.
·
Napsal Edmund Wilson v článku „Koho zajímá, kdo zabil Rogera Ackroyda?“ otištěném v The New Yorker, 20. 1. 1945.
·
Nastal čas, kdy se musím přiznat, že od té doby, co jsem se vloni na podzim začal zabývat touto tématikou, jsem se já sám stal závislým, a že si před spaním čítám Sherlocka Holmese… rád bych však ospravedlnil tuto svoji libůstku… podle mého názoru je Sherlock Holmes skutečná literatura… díky výtečné fabulaci a stylu.
·
Doznal Edmund Wilson 17. února 1945 v The New Yorker v článku „Pane Holmesi, našly se stopy hrozného padoucha“.
·
Literární kritikové jako Edmund Wilson cítili v roce 1945 potřebu omlouvat se za zájem o detektivní žánr, ale Ensign Kenneth Millar, jenž se připravoval na doktorát z anglického kriticismu a kvůli službě u amerického námořnictva za druhé světové války opustil michiganskou univerzitu, neměl takové kulturní skrupule.
Millar četl rád detektivky od dětství – stejně tak jako klasickou i současnou literaturu, poezii, literaturu faktu, psychologická i filozofická díla. Ken Millar, díky svému intelektu a demokratickému přístupu k estetickému cítění dokázal vychutnat a porozumět nejrůznějším žánrům od Kierkegaarda* až po němé grotesky.
[* S. Kierkegaard (1813-1855), dánský teolog. (Pozn. překl.) ]
Ještě v Michiganu, coby nadprůměrný student (hodnocen A+), přestal pracovat na své disertační práci o psychologickém kriticizmu Samuela Taylora Coleridge, a za jediný měsíc napsal špionážní thriller The Dark Tunnel (Temný tunel), který prodal nakladatelství Dodd, Mead. Kritika, zveřejněná v Saturday Review v roce 1944, o tomto příběhu napsala, že je jedním z těch, které „dokázaly pozvednout naše hlavy v dobách temna“ a nazvala jej „nejlépe utkaným předivem napětí toho roku“.
Ensign Millar, jehož ‚Tunel‘ vyšel v době, kdy nastoupil do služby u námořnictva, se nehodlal po válce vrátit na univerzitu. Chtěl se živit psaním jako spisovatel na volné noze, k čemuž ho nabádala i jeho žena Margaret Millarová. Ona sama měla už na svém kontě v roce 1945 šest úspěšných románů, na kterých velkou měrou spolupracoval i její manžel.
Za třicet let od té doby, co napsal ‚Temný tunel‘, se Kenneth Millar, jenž vystřídal postupně tři pseudonymy, stal mezinárodně proslulým coby Ross Macdonald, autor osmnácti detektivních románů, v nichž hlavním protagonistou je soukromý detektiv Lew Archer. Jeho dílo označil New York Times jako „nejlepší soubor detektivních románů, jaké byly kdy napsány Američanem“. Během těch let Macdonald publikoval i devět krátkých příběhů, většinou povídek o 10 000-15 000 slovech, v nichž také vystupuje Lew Archer, a které byly obvykle napsány na objednávku různých periodik. „Většina z nich byla napsána ve spěchu, horkou jehlou,“ řekl o nich později autor. „Žádná z nich nepatří k mým vyzrálým dílům.“ Nicméně kritikové tohoto žánru řadí jeho krátké povídky mezi nejlepší díla drsné detektivní školy.
Autor se sice správně domníval, že nejsou po umělecké stránce na stejné úrovni jako jeho romány, za to si ale dodnes získávají čtenáře svojí svěžestí.
Právě v těchto krátkých povídkách Millar poprvé vložil vyprávění celého příběhu do úst soukromého detektiva, kterému pak roli vypravěče ponechal téměř ve všech svých románech.
V tomto vydání vycházejí poprvé tři dosud nepublikované příběhy Millara/Macdonalda: „Death by Water“ napsal Kenneth Millar v roce 1945 (druhý a taky poslední případ Joea Rogerse, soukromého detektiva). „Strangers in Town“, povídku, v níž vystupuje Lew Archer, napsal pod pseudonymem John Ross Macdonald v roce 1950 a „The Angry Man“, rovněž s Archerem, napsal v roce 1955 jako Ross Macdonald.
Všechny jsou bezesporu stejně d…
