Jasunari Kawabata

Jasunari Kawabata byl jedním z nejvýznamnějších japonských prozaiků 20. století, který se proslavil svou lyrickou, smyslovou a tajemnou literaturou. Debutoval ve 20. letech jako člen skupiny neosenzualistů, kteří kladli důraz na smyslové vnímání skutečnosti. Tento přístup k literárnímu umění se odrazil ve všech jeho dílech, kde citlivě pracoval s letmými vjemy, náznaky a lyrickým stylem.

Po několika časopisecky publikovaných povídkách a autobiografickém Deníku šestnáctiletého (Džúrikusai no nikki, 1925), který vyšel v roce 1988 česky, si získal širokou pozornost lyrickým románem Sněhová země (Jukiguni, 1935), který byl přeložen do češtiny v roce 1969. Tento román, zkoumá krásu japonské přírody a lidské citové vztahy, typické pro Kawabatovo dílo.

V pozdějších letech napsal další významná díla, jako Tisíc jeřábů (Senbazuru, 1949), Hlas hory (Yama no oto, 1954) a Jezero (Mizúmi, 1954), která se zaměřují na vztah tradiční japonské kultury a rychlých změn po druhé světové válce.

V roce 1968 obdržel jako první japonský spisovatel Nobelovu cenu za literaturu. Bohužel, v roce 1972 spáchal sebevraždu. Jeho tvorba však nadále ovlivňuje japonskou literaturu a zůstává uznávanou součástí světového literárního dědictví.

• Tanečnice z Izu, 1988 (伊豆の踊子 / Izu no Odoriko, 1925)
• Deník šestnáctiletého (十六歳の日記 / Džúrokusai no nikki, 1925)
• Červený gang z Asakusy (浅草紅團 / Asakusa no kurenaidan, 1930)
• O ptácích a zvířatech (禽獣 / Kindžú, 1933)
• Stín starší sestry (夢の姉 / Jume no ane, 1933)
• Sněhová země, 1969 (雪國 / Jukiguni, 1948)
• Tisíc jeřábů (千羽鶴 / Senbazuru, 1949)
• Meidžin (名人 / Meidžin, 1954)
• Odraz měsíce na vodě (水月 / Suigecu, 1953)
• Hlas hory, 2002 (山の音 / Jama no oto, 1954)
• Jezero (みづうみ / Mizuumi, 1954)
• První sníh na Fudži (富士の初雪 / Fudži no hacujuki,, 1958)
• Dům spící krasavice (眠れる美女 / Nemureru bidžo, 1961)
• Staré hlavní město (古都 / Koto, 1962)
• Příběh z dolního města na řece, 1984 (川のある下町の話 / Kawa no aru šitamači no hanaši, 1962)
• Jedna paže (片腕 / Kataude, 1964)
• Ve světle olejové lampy (行灯 / Andon, 1964)
• Krása a smutek (美しさと哀しみと / Ucukušisa to kanašimi to, 1965)
• O existenci a objevování krásy (美の存在と発見 / Bi no sonzai to hakken, 1969)

Čas plyne pro všechny lidi stejně, ale každý člověk tím proudem proplouvá jinak.

Ta hra černé na bílé, bílé na černé má záměr a nabývá podoby tvůrčího umění. Je v ní proudění ducha a harmonie hudby.

Jasunari Kawabata