Anatole France

Anatole France, narozený v roce 1844 v Paříži, pocházel z rodiny kupce a antikváře. Svou výchovu a vzdělání absolvoval na Collége Stanislas, kde získal důkladné klasické vzdělání. V letech 1876–1890 pracoval jako pomocný knihovník v pařížském Senátu. Během svého života prošel několika osobními změnami, včetně rozvodu s manželkou v roce 1892 a následného vztahu s paní Armand de Caillavet, která hrála zásadní roli v jeho umělecké kariéře. Kromě toho mu umožnila navštěvovat významné literární salony, což mu usnadnilo přijetí do Francouzské akademie v roce 1896.

France začínal svou literární dráhu jako parnasistní básník, přičemž se věnoval vědeckému pohledu na svět a vděčně čerpal z antických motivů a témat. Postupně se však jeho přístup změnil a začal se zajímat o současnou společnost, politiku a morální otázky. Jeho pozdější tvorba byla výrazně ovlivněna impresionismem, a v jeho spisech se objevovalo kritické zaměření na dogmatické systémy, kolonialismus a sociální problémy. Jeho jazyková dokonalost, ironie a vtip ho postupně učinily známým spisovatelem, jehož pohled na svět byl plný laskavosti a humanismu.

V roce 1898 se podílel na rehabilitaci Alfreda Dreyfuse, francouzského důstojníka neprávem obviněného z velezrady. Po první světové válce se France stal stále více zklamaným nacionalismem a přiklonil se k radikálním politickým tendencím, což ho vedlo k sympatiím k komunismu. Jeho pozdější dílo bylo katolickou církví zařazeno na Index zakázaných knih. Za svou rozsáhlou literární činnost, charakterizovanou velkorysou humanitou a ušlechtilým stylem, obdržel v roce 1921 Nobelovu cenu za literaturu.

Anatole France zemřel téhož roku, v La Béchellerie, a jeho literární odkaz zůstává neoddělitelnou součástí francouzského a světového kulturního dědictví.

Řekne-li padesát miliónů lidí něco hloupého, zůstává to pořád jenom hloupé.

Tělo ženy se živí pohlazením jako včela nektarem květů.

Sliby jsou lacinější než dary a mají větší cenu.

Ostatní ženy ministrů se opravdu nenarodily, aby okouzlovaly na pohled.

Láska kvete jen v bolesti. Čím jsou vyznání milenců, ne-li výkřikem úzkosti?

Optimismus je nejpříjemnější forma odvahy.

Nikdy nepůjčuj knihy, protože nikdo ti je nikdy nevrátí. Jediné knihy v mé knihovně jsou ty, které mi půjčili jiní.

Slovník je celý vesmír v abecedním pořádku.

Inteligence proniká celým stvořením.

Ve vzpomínkách si udělejte občas úklid: vymeťte zbytečné, spalte chmurné, oprašte příjemné a vyleštěte radostné zážitky své minulosti.

Od té doby, co není král, který by rozděloval přízeň, bere každý, co může, a protože loupí každý, je lup velmi malý.

Vyčítáme lidem, že mluví jen o sobě, to je však předmět, který ovládají nejlépe.

Žena bez poprsí, to je jako postel bez peřin.

Když milujeme, býváme pověrčiví.

Žena nejhoroucněji milovaná bude vždy nejkrásnější.

Věda je blahodárná. Brání lidem myslit.

Mám raději omyly nadšence, než lhostejnost mudrce

Zkušenost je nepřenosná.

Knihy, které každý chválí, jsou ty, které nikdo nečte.

Pravé tajemství života je hledání krásna.

Pořádní lidé říkáme obvykle těm, kteří jednají jako ostatní.

Jen tehdy milujeme doopravdy, když milujeme bez příčiny.

Umělci mají ukazovat, jak krásný je život. Bez jejich tvorby bychom mohli mít velké pochybnosti.

Mé knihy, to jsem já!

Život by byl nesnesitelný, kdybychom nikdy nesnili. To nejlepší na životě je, že v nás vzbuzuje představu čehosi, co v něm vůbec není.

Každá změna, i ta vytoužená, po sobě zanechá smutek, neboť se přitom vždy vzdáváme něčeho ze sebe. Musíme v jednom životě zemřít, abychom mohli vstoupit do jiného.

Jen ženy a lékaři vědí, jak velmi potřebná a milosrdná je lež.

Je právě v přirozenosti lidské rozumně myslet a nelogicky jednat.

Nic není tak zodpovědné za staré dobré časy jako špatná paměť.

Básník nerozezpívá svoje pocity, ale naše.

Člověk by se nikdy neměl stydět přiznat, že byl v neprávu, což je jen jinými slovy prohlášení, že dnes je moudřejší, než byl včera.

Utrhá se ďáblu na cti. Nebyl to on, kdo svedl Evu. Eva svedla, žena začala. Lucifer šel kolem klidně. Spatřil ženu a stal se z něho satan.

Žít znamená jednat.

To, co v sobě nemá žádné tajemství, nemá už ani žádné kouzlo.

Anatole France