19
To byla samozřejmě nedělní noc z jednadvacátého na dvaadvacátého června. V pondělí ráno se Annie rychle osprchovala a oblékla – musela se vrátit ke svým povinnostem v hotelu.
Zatřásla mnou, abych se probudil, a odešla do palubní kuchyňky, aby připravila topinky a párky. Zatímco tak činila, poslouchala malé kombirádio Sony, jež mi věnovala. Obsahovalo AM, FM, vějíř na kazety a malou černobílou obrazovku. Naladila v televizi pořad Dobré ráno, Ameriko! a po malé chvilce přiběhla za mnou, ať se jdu podívat. Než jsem se stačil nasoukat do županu, valná část zpráv odezněla. Zkusil jsem CBC a NBC a podařilo se mi během pár minut chytit celou relaci. Nebo alespoň její větší část, prezentovanou těmi po ránu optimistickými hlasateli, kteří s entusiasmem pomrkávají a dávají najevo svou ranní rozjařenou veselost, přičemž jim ani tolik nevadí, že mluví o nejrůznějších hrůzách.
„Záhadou zůstává zmizení Jean Normanově z rehabilitačního střediska pro drogově závislé. Brunetka Jean Normanova létala s balóny a její výpověd měla být rozhodující pro obžalobu Desmina Grizzela alias Boba Prasáka. Jmenovaný po incidentech na lokalitě ve státě Iowa, k nimž tam došlo v souvislosti s natáčením filmu Volný pád, je stále ještě na svobodě. Připomínáme, že zatímco režisér Kesner tam produkoval svůj ztracený epos, souběžně se ve stejných místech natáčely pornografické filmy.
Jean Normanova, která měla v ústavu povolen zcela volný pohyb, měla být za necelé dva týdny propuštěna do péče rodičů, a to natrvalo. Nebyla však k nalezení právě včera, v době, kdy ji rodiče přišli jako obyčejně navštívit. Do pátrání byla zapojena policie, která zjistila, že Jean hovořila přes kamennou zídku asi kolem druhé hodiny odpolední s neznámým mužem vysoké postavy. V těchto místech byla nalezena krevní stopa na hraně kamene; rozborem krve bylo zjištěno, že je stejné krevní skupiny, jakou měla slečna Normanova. Po předložení fotografií pacientovi, který byl svědkem rozhovoru Jean s neznámým, se tomuto nepodařilo na fotografiích identifikovat Desmina Grizzela.“
„Ten Meyer je jasnovidec,“ řekla Annie. „Zavolej Lysu Deanovou.“
„Teď je u ní půl čtvrté ráno. Zavolám jí později.“
„Okay. Tedy později. Ale nezapomeň zavolat laskavě i mně a říct mi, zda jsi ji dostal k telefonu, ano?“
„Máš mé slovo.“
„Chceš černou topinku, nebo zuhelnatělou? Co koukáš tak nabručeně, Travé? Jsou na světě horší věci. Tahle měla být moje. S tvou začnu, až se vrátíš zpod sprchy.“
Krátce po třetí hodině jsem znovu zkusil vytočit číslo Lysy Deanové. Vzala to po druhém zazvonění.
„Ahoj, to jsem já – McGee.“
„Ty hnusný nevděčný darebáku! Zapomněls rychle, že jsem tě ke Kesnerovi dostala já, co? Klidně jsi mě nechal v’nevědomosti. Netušila jsem, zda tě zabili nebo spálili… nebo jestli se ti podařilo pláchnout v balónu. Kde jsi, k čertu?“
„Fort Lauderdale.“
„Když všechny ty pomyje vyplavaly na hladinu, byls v Iowě?“
„Jistěže. Hodně pozornosti mi věnoval tisk. Byl jsem toho názoru, že tebe nebude moc zajímat, jak to všechno navazovalo. Jinak ovšem tvůj nápad, jak do toho prokličkovat, byl skvělý, přijmi dodatečně poděkování.“
„Měls být vděčný a moc teda nebyls.“
„Myslel jsem, že jsem ti dodatečně pěkně poděkoval.“
„Jistě.“
„Dovol, abych ti svěřil, proč tě volám. Máš momentík čas?“
„Mluv!“
„O. K. Bob Prasák je stále na svobodě a vypadá to, že se nejen dohmátl skutečnosti, že Norma má proti němu svědčit, ale že si zjistil, kde je, a už ji asi stačil i odklidit. Nebudu zabíhat do zbytečných detailů. Ten chlap má, nebo si alespoň myslí, že má velice nutkavé důvody, aby vyhledal mou maličkost a prorazil mi lebku. Jediná cesta, jak se může ke mně dostat, vede podle všeho přes tebe, tedy pro něho. Viděl totiž ten tvůj dopis Kesnerovi. Zhodnotil bych to zatím tak, že doposud koncentroval síly a nyní je už zase v akci. Podle všeho tě poctí návštěvou.“
„A?“
„Lee… je pravděpodobné, že se ti pokusí klást otázky naprosto nevybíravými způsoby, neboť mu půjde o to, aby odpovědi dostal za každou c…
