10.
Lansing pracoval na vidličnatě se větvícím mladém stromku, který podsekl, a upravoval z něj pro Jurgense berlu.
Pastor se zvedl z místa, kde seděl, a přihodil na oheň další dřevo.
„Kde je Brigádní Generál?“ zeptal se.
„Šel, aby sem Jurgensovi pomohl,“ odpověděla Mary.
„Proč by to dělal? Proč ho nenechá tam, kde je?“
„Protože by to nebylo správné,“ odsekla Mary. „Jurgens bude sedět zde, se všemi ostatními.“
Pastor na to neodpověděl a zase si sedl.
Sandra obešla ohniště a postavila se vedle Mary. „Něco tam v té temnotě kolem nás pofňukává,“ zašeptala. „Slyšela jsem to čenichat.“
„Nejspíš je to Brigádní Generál. Odešel, aby přivedl Jurgense.“
„Není to Brigádní Generál. Chodí to po čtyřech. Brigádní Generál nečenichá.“
„Nějaké malé zvířátko,“ usoudil Lansing a vzhlédl od práce. „Kdekoliv rozděláte táborový oheň, vždycky je nějaké poblíž. Přitahuje je zvědavost – musejí vědět, co se děje – anebo možná slídí kolem v naději, že získají něco k snědku.“
„Znervózňuje mě to,“ přiznala se Sandra.
„Všichni máme nervy více či méně napjaté,“ uklidňovala ji Mary. „Ta krychle…“
„Zapomeňme pro tuto chvíli na krychli,“ navrhl Lansing. „V ranním světle si ji prohlédneme lépe.“
„Osobně nemám v úmyslu si ji prohlédnout lépe,“ poznamenal Pastor. „Je to ďábelská věc.“
Brigádní Generál se vnořil do světelného kruhu ohně, s jednou paží ovinutou kolem potácejícího se Jurgense.
„Co to tu slyším o ďábelských věcech?“ zeptal se hromovým hlasem.
Pastor neřekl nic. Brigádní Generál pomohl Jurgensovi usednout na zem mezi Mary a Pastora.
„Stěží s námi může pokračovat,“ prohlásil Brigádní Generál. „Ta noha je prakticky k ničemu. Neexistuje způsob, jak ji lépe zpevnit?“
„V koleni je zlomená součástka a nelze ji nahradit,“ odpověděla Mary. „Zkroutila se i část kyčelního aparátu. Dokázala jsem v noze obnovit některé funkce, ale to bylo vše. Chodit mu pomůže Edwardova berla.“
Brigádní Generál se skrčil a zaujal místo vedle Lansinga.
„Přísahal bych,“ zavrčel, „že když jsem se sem blížil, zaslechl jsem někoho hovořit o ďáblech.“
„Nevšímejte si toho,“ poradil mu Lansing odměřeně. „Nechte to být.“
„Není zapotřebí, ctihodný pedagogu,“ utrousil Pastor, „abyste mezi knězem a vojákem dělal prostředníka. Můžeme si to vyřídit stejně dobře sami.“
„Když myslíte, dobrá,“ připustil Lansing, „ale až si to budete vyřizovat, chovejte se jako džentlmeni.“
„Já jsem vždycky džentlmen,“ informoval Brigádní Generál. „Mám v sobě zabudovaný takový bezděčný instinkt. Důstojníka a džentlmena. Tak to má být, ti dva ruku v ruce. Tady náš neotesaný přítel –“
„Řekl jsem pouze,“ přerušil jej Pastor, „že ta krychle je ďábelská věc. Možná je to jen můj názor, ale jsem na podobné postřehy školený, Brigádní Generál nikoliv.“
„Jak jste zjistil, že je ďábelská?“ otázal se jej Brigádní Generál.
„Snadno, už z jejího vzezření. A z výstražného písečného pásu kolem ní. Výstražný pás tam umístili lidé dobré vůle a my bychom je za to měli ctít. I ten z nás, jenž za to nezaplatil dostatečně draze.“
„Výstražný pás by to být mohl,“ přikývl Brigádní Generál, „osázený nastraženými léčkami. S jednou takovou se seznámil náš kovový přítel. Pokud si to však vykládám správně, lidé dobré vůle s tím nemají vůbec nic společného. Kdyby ti vaši lidé měli vskutku tak dobrou vůli, postavili by okolo ohradu. To, oč se tu pokoušíte, Pastore, je odstrašit nás. Skrývá-li v sobě něco hrozbu, ocejchujete to jako ďábelské a máte pak výmluvu, abyste se k tomu mohl otočit zády a odejít od toho. Já sám bych navrhoval do pásu vniknout, být velmi opatrný, využít tyče, pruty či jakékoli jiné prostředky, abych mohl nastražené léčky demaskovat a zneškodnit. Jsem si jist, že s krychlí souvisí něco, co si někdo nepřeje, abychom se dozvěděli. Možná je to nějaká skutečnost nesmírné ceny a já, sám za sebe, se k ní nemíním otočit zády.“
„To zcela odpovídá jádru vaší povahy,“ odtušil Pastor, „a já se vás vůbec nebudu snažit od vašeho úmyslu zrazovat. Cítím však, že je mou vážnou povinností vás varovat, n…
