Literární směry: Absurdní drama

Absurdní drama je směr avantgardního divadla, který se objevuje po druhé světové válce a zaměřuje se na absurdnost lidské existence, komunikace a života jako takového. Tento směr je spojen s díly autorů jako Samuel Beckett, Eugène Ionesco a Harold Pinter, u nás pak Václav Havel, kteří se snaží vyjádřit beznaděj a frustraci moderního člověka.

Charakteristika směru

Absurdní drama se vyznačuje nelogickými a absurdními situacemi, které odhalují bezvýchodnost lidského života. Postavy se často ocitají v komických, ale zároveň tragických situacích, které ukazují, jak je obtížné najít smysl v chaotickém světě. Důraz je kladen na izolaci jednotlivce a frustraci z nemožnosti komunikace.

Jazyk a stylistické prostředky

Jazyk absurdního dramatu je často paradoxní a absurdní, přičemž se používají opakování a nonsensové prvky. Dialogy postav mohou být fragmentované a bez smyslu, což reflektuje nemožnost efektivní komunikace. Styl se může pohybovat od tragédie po komedii, přičemž často zanechává diváka v pocitech zmatku a bezradnosti.

Etymologie pojmu

Termín „absurdní drama“ odkazuje na absurdní povahu lidské existence a životních situací, které jsou ztvárněny na jevišti. Tento pojem zdůrazňuje paradox a bezvýchodnost, které jsou ústředními tématy tohoto směru. Samotný termín „absurdní“ má původ v latinském slově „absurdus“ = nesmyslný, nejasný; původně pochází z hudebního kontextu, který znamenal „mimo harmonii“, „sluchu nepříjemný“.

Zpět na přehled Literárních směrů, epoch, skupin a hnutí

Kompletní knihy z tohoto lit. směru ke stažení (ePub, PDF, MOBI):