KAPITOLA 55
Erika oknem z vyšetřovací kanceláře sledovala Joela Michaelse, který ze stanice odcházel jako svobodný muž. Přešel silnici a zastavil se na chodníku před vlakovou zastávkou. Otočil se a upřeně sledoval její okno. Odolala nutkání od okna uhnout a jeho pohled mu oplatila. Michaels se ušklíbl, otočil se a zmizel v davu. Eriku zajímalo, kam má namířeno. Jede navštívit Marksmana do nemocnice?
„Pořád si myslíte, že to udělal?“ zeptala se Mossová, která se k ní připojila.
„To je ten problém. Nejsem si tím jistá,“ odpověděla Erika.
Zbytek odpoledne Erika strávila v kanceláři a snažila se soustředit. Snažila se případ pochopit a vyznat se v něm. Jestli tedy ještě vůbec případ měla. V půl šesté, poté, co několik hodin netečně procházela složky případu ve svém počítači, si vzala kabát a kancelář opustila.
Erika se přistihla, že jede směrem na Hayes, takže nakonec zabočila na Avondale Road. Ulice byla tichá, nikde nikdo, jen několik zaparkovaných aut. Zastavila před domem číslo 7. Zamkla auto a po svažující se příjezdové cestě se vydala k domu. U vchodových dveří viděla nevysokou ženu s kulatým obličejem a šedovlasého muže s fotoaparátem zavěšeným na krku. Tlumený hlas z domu je žádal, aby odešli.
„Tohle je soukromý majetek. Kdo jste?“ zeptala se Erika a vytáhla svůj odznak.
Oba se otočili. „Eva Castleová, Daily Mail,“ představila se žena a pohledem Eriku přejela od hlavy k patě. „Chceme získat názor její matky na to, co se stalo…“
Dveře se otevřely na mezeru několika centimetrů a zasekly se o řetízek. „Moje matka tady není! Je v nemocnici,“ řekl hlas, podle kterého Erika poznala, že se jedná o Lauru.
„Na veřejnosti pobodala místního pedofila nožem,“ řekla novinářka a naklonila se ke dveřím. „Kde je? V blázinci? Tohle je šance vyprávět celý příběh z vašeho úhlu pohledu. A zaplatíme vám za to.“
„Vypadněte,“ vyzvala je Erika a zvedla ruku, aby je případně k odchodu donutila.
Fotograf zvedl aparát a začal cvakat spouští. Erika se natáhla a sklopila objektiv jeho fotoaparátu.
„To je policejní brutalita!“ řekl muž a v očích se mu zablesklo. Mluvil chraplavým a vysokým hlasem.
„Oba dva vás můžu zatknout za obtěžování. Jste na soukromém pozemku,“ opáčila Erika a rukou stále zakrývala objektiv. „A můžu se postarat o to, abyste si to u nás užili… Odběry vzorků DNA, papírování. Taky vám zabavím fotoaparát. Kvůli té nekonečné byrokracii ho zřejmě nějakou dobu neuvidíte.“
„Tak pojď, Dave,“ vyzvala ho Eva a ušklíbla se. Vytáhla navštívenku a prostrčila ji mezerou ve dveřích. „Kdybyste změnila názor, Lauro, tak mi zavolejte.“
Erika je sledovala, dokud nezmizeli z příjezdové cesty, a pak se otočila ke dveřím. Ze škvíry pootevřených dveří se na ni dívala Lauřina tvář.
„Můžu jít dál? Chtěla bych si s vámi promluvit,“ řekla Erika.
Laura sundala řetízek a otevřela dveře. „O čem?“ V obličeji se jí usadil ustrašený výraz. Na sobě měla úzké modré džíny a bílou halenku v pase zastrčenou dovnitř, takže odhalovala záviděníhodnou postavu. Obličej nenesl stopy make-upu a Eriku šokovalo, jak staře bez líčení vypadá.
„O vaší matce a o tom, co se stalo před stanicí.“
„Už jsem na policii vypovídala.“
„Lauro, prosím. Mohlo by nám to pomoct s případem. Právě jsem musela pustit Joela Michaelse.“
„Dobře,“ řekla Laura a ustoupila na stranu.
Erika si otřela boty a vešla do domu.
Laura ji chodbou vedla do kuchyně. „Dáte si čaj?“ Erika přikývla. Laura naplnila konvici vodou a ruce se jí chvěly. „Co se stane s mamkou?“
„Obvinili ji z pokusu o vraždu, ale jak víte, na základě zákona o duševním zdraví je hospitalizovaná v nemocnici v Lewishamu. Její stav posoudí lékaři. Nemá žádné předchozí záznamy v trestním rejstříku, takže by mohla být souzená za ublížení na zdraví nebo za zranění. Myslím, že soud prokáže určitou shovívavost. Je to opravdu politováníhodná situace.“
Laura pokračovala v přípravě čaje.
„Kde je zbytek vaší rodiny?“
„Táta a jeho přítelkyně s dětmi bydlí u nás v severním Londýně. Přijela jsem jen uklidit po pohřební hos…
