Řbitov zvířátek (Stephen King)

29

Ráno měl Gage teplotu téměř normální. Měl rozpraskané rty, ale jinak mu jasně zářily oči a byl plný energie. Zcela najednou, snad během jediného týdne, se jeho nesmyslné žvanění změnilo ve vodopády slov; dokázal napodobit téměř všechno, co ostatní řekli. Ellie ho naváděla, aby řekl „hovno“.

„Řekni hovno, Gage,“ řekla mu nad ovesnými vločkami.

„Hovno-Gage,“ opakoval Gage spokojeně nad vlastní snídaní. Louis mu vločky povolil s podmínkou, že budou jen málo oslazené. Jako obvykle se zdálo, že Gage si s vločkami spíše jen hraje, než je skutečně jí.

Ellie se zahihňala.

„Řekni prd, Gage,“ naváděla ho dál.

„Prd-Gage,“ zašklebil se Gage zpod nánosu ovesných vloček na obličeji. „Prd a hovno.“

Ellie a Louis se neudrželi a vybuchli smíchy.

Rachel tolik pobavená nebyla. „Těch sprosťáren už by mohlo být pro jedno ráno dost, ne?“ řekla a podala Louisovi míchaná vajíčka.

„Hovno-prd a hovno-prd,“ zazpíval Gage vesele a Ellie si zakryla rukama pusu. Rachel trochu našpulila rty a Louis si pomyslel, že přes únavu posledních dnů vypadá už o sto procent líp. Z velké části to bylo úlevou, domníval se Louis; Gage byl lepší a ona se vrátila domů.

„Neříkej to, Gage,“ napomenula ho Rachel.

„Pěkný,“ prohlásil Gage pro změnu a vyzvracel snědené vločky do své misky.

„Fuj, to je nechutný!“ vykřikla Ellie a utekla od stolu.

Louis se tentokrát rozchechtal na celé kolo. Nemohl si pomoci. Smál se, až brečel. Rachel s Gegem na něj zírali, jako by se zbláznil.

Ne, mohl jim říct Louis. Byl jsem blázen, ale myslím, že teď už budu normální. Vážně si to myslím.

Nevěděl, zda už to má za sebou nebo ne, ale cítil, že to z něj spadlo, že už je to pryč.

A alespoň na chvíli to bylo pryč.