Malířské kousky brouka Pytlíka (Ondřej Sekora)

JAK SE CHLUPÁČEK PTAL, CHROBÁK LHAL A PYTLÍK NEMALOVAL

Tak si dal Chlupáček zavázat oči, na šátek si posadil monokl, a Chrobák ho vedl ke břehu potoka. Tam už na něho čekal Pytlík u bedny, ve které byla zavřena moucha bzučalka; kolem stáli komáři, broučci, kobylky a mnoho nejrůznější havěti.

„Sláááávááá!“ volali, když se objevil Chlupáček.

„Nejvznešenější pán se dává malovat, slávááá!“

“Náš nejvzácnější hoste!“ oslovil Chlupáčka pohnutým hlasem Pytlík, „poctil jste nejen mne, ale celé malířské umění, když jste ráčil projeviti přání, že byste se rád dal vymalovati. Vymaluji vás nejen nejjasnějšími barvami, ale také po vzoru nejslavnějších malířů, kteří dávali při svém malování hrávati hudbě, aby se malovaný příjemněji tvářil, a aby se obraz lépe podařil. Prosím – hudbo – hraj!“

Na to dal Pytlík znamení a několik broučků počalo do taktu bubnovat do bedny s mouchou bzučalkou. Bzučalka hned, jak to má ve zvyku, spustila bzukot, právě tak, jako hraje chycena v dětské pěstičce, bylo to krásné troubení, vypadalo to jako by hrála celá kapela. Báječná hudba to byla.

Teď asi začne Pytlík malovat. Ale ne, uklonil se před nejkrásnější můrou Vřetenuškou a vyzval ji k tanci. Co? Jak to? K tanci? Místo malování? Jak vidíte, ano. Také jiní broučci se šli poklonit svým tanečnicím a počali se podle hudby točit.

“Jaký je to podivný šum?“ ptal se Chlupáček, který tu seděl se zavázanýma očima. „To se všichni diví, jak mistr Pytlík načrtl vaši podobu“, šeptal mu Chrobák.

Někteří brouci si začali do tance podupávat. „Jaké je to dupání?“ ptal se Chlupáček. „To mistr Pytlík začíná malovat váš monokl“, sděloval mu důvěrně Chrobák.

Tanec se stával divočejším a divočejším, brouci své tanečnice vyhazovali do povětří a tanečnice začaly výskat a pištět.

„Kdo to tu výská a piští?“ ptal se Chlupáček. „To jsou brouci a broučice, škvoři a ploštice, jásají a výskají nad tím, jak se Pytlíkovi báječně zdařila vaše podobizna“, vysvětloval mu do ucha Chrobák.

Najednou hudba ustala, tanečníci se zastavili a Pytlík zvolal: „Tak, už je to hotovo!“

Jak to? Vždyť Pytlík přece nic nenamaloval! „Už můžete váženému hostu odvázat pásku s očí!“ Jak to? Vždyť nic neuvidí!