Záludné vlny (James Patterson)

Kapitola 117

„DOKÁŽEŠ SI PŘEDSTAVIT, jak je těžké sehnat tady skutečný?“ ozval se náhle za mnou Elliin hlas.

Otočil jsem se. Stála tam, hezky opálená, v džínové sukni a růžovém tričku. Tak trochu mžourala do slunce, které zapadlo za mnou. Srdce se mi rozběhlo jako motor závodního auta, když se přidá plyn.

„Když jsem se naposledy cítil takhle,“ řekl jsem, „celej život se mi rozpadnul na kusy.“

„Můj taky,“ přitakala Ellie.

„Tys nepřišla,“ řekl jsem a předstíral, že se zlobím.

„Povídala jsem, že musím odjet ze země,“ opáčila Ellie. „A tady jsem.“ Popošla směrem ke mně.

„Musel jsem jet dvě hodiny do Palm Beach s Champem, kterej se snažil závodit s dvacet let starým cadillacem. Víš, jaký to bylo utrpení? Horší než v base.“

Udělala další krok. „Ty můj chudáčku.“

Položil jsem si malý minivan na dlaň. „Hezká hračka,“ ocenil jsem. „Jenom nikam nedojede.“

„Ale ano, Nede,“ ujistila mě Ellie a položila si dlaně na srdce. „Dojede přímo sem.“

„Bože, Ellie.“ Už jsem to nevydržel. Přiskočil jsem k ní, objal ji a stiskl tak silně, jak jen jsem dokázal. Srdce jí tlouklo jako ptáčeti. Sklonil jsem se a políbil ji.

„Tohle by se FBI nelíbilo,“ řekl jsem, když jsem ji pustil.

„Kašli na FBI,“ opáčila Ellie. „Dala jsem výpověď.“

Znovu jsem ji políbil. Pohladil jsem ji po vlasech a přitiskl si její hlavu k hrudi. Chtěl jsem jí povědět o Solovi. O tom, co jsem viděl v jeho domě. O jeho mistrovských dílech. O pohřešovaném Gachetovi. Pokud byl na světě někdo, kdo si to zasloužil vědět, byla to Ellie.

Ale jak říkal Sol, vždycky jsem dal na jeho rady.

„A co budeme dělat teď?“ zeptal jsem se. „Zít z mýho univerzitního titulu?“

„No, teď se projdeme po pláži a já doufám, že uděláš něco romantického, jako třeba že se mě zeptáš, jestli si tě nechci náhodu vzít.“

„Chceš si mě vzít, Ellie?“

„Tady ne. Venku. A pak si možná promluvíme o tom, jak prožijeme zbytek života. Na rovinu, Nede.“

Šli jsme se tedy projít po pláži. A já ji požádal o ruku. Souhlasila. Pak jsme dlouho neřekli ani slovo. Jen jsme se brouzdali příbojem a dívali se, jak v ráji zapadá slunce.

A do hlavy se mi vkradla myšlenka, že je to vlastně docela legrační, když si chlap jako já vezme bývalou agentku FBI…

Ale to samé si samozřejmě mohla říkat Ellie o Nedu Kelly m… psanci.

Epilog