DESET
Pokoj se nacházel v sedmém patře hotelu. David zasunul klíč do zámku, a když se rozsvítilo zelené světlo, opřel se loktem o kliku a otevřel dveře. Jeho setkání s generálem Hamzou dlouho netrvalo a díky vědomí, co toho iráckého netvora čeká v budoucnosti, bylo snesitelnější než obvykle. Hamza naštěstí nepřistoupil ke své obvyklé hodinové přednášce plné zastrašování a sebevychvalování. Generál velmi rád svému kontaktu připomínal postavení palestinského lidu na společenském žebříčku arabského světa. V Hamzově přepjatém vidění světa se Palestinci umisťovali jen těsně nad velbloudím trusem.
Když generál dopil a zvedl se k odchodu, David věděl, co ho přinutilo zkrátit dnešní přednášku. V pokoji na něj totiž čekalo něco, k čemu se chtěl vrátit. Právě proto měl David naspěch. Jeho špehové sledovali generálovy muže už během dne a všimli si, že zase unesli mladou dívku.
Z hotelu ani nevyšel. Pozoroval, jak generál a jeho bodyguardi odcházejí, počkal ještě pár minut a pak zamířil do haly. Setkal se s jedním ze svých lidí a vzal si zavazadla. Pak zamířil do pokoje, v němž se ubytoval už před třemi dny.
Z kapsy vytáhl latexové rukavice a dal se do práce. Před koupelnovým zrcadlem si odlepil vous a setřel si z vlasů a obočí šedou barvu. Vousy i vlhký ručník zavřel do sáčku. Pak si sundal oblek a boty, ze skříně vytáhl batoh. Oblékl si černé kalhoty, černé tenisky, tmavou košili a bundu, pak ostatní oblečení pevně smotal a všechno nacpal do batohu. Poté, co se ještě jednou prošel po pokoji, se ujistil, že po sobě nic nezanechal, zamířil k zasouvacím skleněným dveřím a otevřel je.
Než vstoupil na balkon, nakoukl doleva a doprava, jestli tu někdo není. Balkony po obou stranách byly však prázdné, takže David nenuceně vyšel ven a pokračoval ve svém sledování. Z jednoho pokoje pod sebou slyšel hlasitou hudbu ze stereo přehrávače. Davidovi plály oči nenávistí, když si pomyslel, co se tam už možná děje.
Generál Hamza byl nechutný, odporný člověk v mnoha ohledech, ale nejvíc snad kvůli své náklonnosti k mladým dívkám. Přesněji řečeno k dívkám ještě před pubertou. David odhalil tuhle generálovu zvrácenou stránku, když ho v posledních několika měsících sledoval. Věděl nejméně o dvou dalších případech, kdy generálovi bodyguardi sebrali na ulici mladé palestinské dívky a přivedli je do hotelu, aby se s nimi generál mohl potěšit. Díky kontaktům na místní jordánské úřady se Davidovi podařilo zjistit, že policie se pokoušela generála kvůli některým z unesených dívek vyslechnout. O několik dní později se však z nejvyšších míst ozvalo upozornění, že policie by neměla generála Hamzu obtěžovat. Jordánci odmítali ohrozit své vztahy s Irákem kvůli několika mladým palestinským dívkám.
Když David přivazoval lano k boční straně balkonu, soustředil se už jen na svůj úkol. Nebude to poprvé, kdy zabije, rozhodně ne naposledy. Vždycky postupoval s klidnou přesností, která ho držela mimo vztek či radost. Dnes v noci však měl větší potíže potlačit emoce spojené s daným úkolem. Arogance generála Hamzy mu to ztížila. Iráčané si pod rouškou arabského bratrství přivlastnili palestinskou otázku s jediným cílem - vyvolat rozkol mezi arabskými státy a Amerikou. Kdyby šlo jen o to, David by s tím jistě dokázal žít. Ameriku neměl dvakrát v lásce a Iráčané vlastně jen udělají, co je správné. A kdyby šlo jen o to, že Iráčané tak vehementně lhali, nevadilo by mu to. Lhaní jiným kmenům bylo součástí kultury jeho lidu. Co však přivádělo jeho krev do varu, byla skutečnost, jak se Iráčané chovali k Palestincům, když u toho nebyly kamery. Ta jejich arogance a opovržení a pak ještě to, jak své spolubojovníky a bratry šikanovali. Když jste si odmysleli všechno to chvástání a výmysly, Iráčanům šlo jen a pouze o sebe.
Davidovu vyrovnanost pokoušela ještě další vlastnost iráckého generála. Bylo to jeho totální opovržení až nenávist vůči ženám. David vyrostl v Jeruzalémě, jako jediný chlapec v rodině. Měl tři starší sestry. Jeho otec byl Palestinec, matka Jordánka. Oba…
