PADESÁT OSM
Když David vstoupil do malé garáže za domem, který si pronajímal, nebylo ještě sedm ráno. Uvnitř stála bílá dodávka Ford bez oken na zadních místech. David veškeré své pochůzky vyřizoval bez dodávky. Ačkoli si byl jistý, že ta bomba neexploduje, dokud ji neodjistí, dával přednost opatrnému postupu a držel ji pod zámkem v garáži. Když zasouval klíč do zapalování, přistihl se při obavách, jestli nastartováním motoru nepřivede své plány k předčasnému konci.
Ty obavy byly hloupé. Četl si příručky až do zblbnutí. O výbušninách existovala spousta materiálů, když člověk věděl, co chce, a kromě toho, jeho lidé se za poslední dvě desetiletí stali experty na bomby. Náročnějším rysem plánu bylo získat potřebné množství výbušnin a pak je dostat do Spojených států. Zesnulý generál Hamza byl dostatečně laskavý, že mu dodal tři jednotlivé dodávky semtexu irácké výroby, velmi silné plastické trhaviny, a pak s pomocí řady exportních společností odeslal velký nákladní kontejner z Jordánska přes Indonésii až do rušného přístavu Los Angeles.
Odtud kontejner putoval na východ, do Richmondu ve Virginii, kde čekal ve skladišti dlouhé měsíce, zatímco David zjišťoval, zda ho nikdo nesleduje. Dvanáct dvacetikilových bloků jílovitého semtexu leželo v zadní části dodávky pod plachtou na zakrytí podlahy při malování. Pod plachtou byla změť detonačních kabelů a zápalnic, které zajistí takřka simultánní detonaci dvou set čtyřiceti kil výbušnin.
David pomalu couval až na ulici, pak zamířil na jih. Díky všem vládním zaměstnancům nebylo v D.C. mnoho lidí, kteří by vstávali moc brzy a doprava ještě poměrně ušla. Přejel přes ulici a zatočil na Georgia Avenue. O chvíli později minul Howardovu univerzitu, pak zatočil na 7. ulici. Už byl jen něco málo přes kilometr od Bílého domu. Když zastavil na červené, zatočil doprava na Rhode Island, pokračoval v pravém pruhu a vyhýbal se výmolům, jak jen to šlo.
Byl teď nervóznější, než když zabil Aliho. D.C. mělo něco do sebe. Všechny ty kamery a nejrůznější policejní agentury představovaly riziko dopadení. Davidovi připadalo opravdu neuvěřitelné, že ve městě s tak velkým počtem policistů může být tak vysoké procento zavražděných, ale to byla Amerika.
Snažil se nepřemýšlet o svých šancích na úspěch příliš optimisticky. Pečlivě zakryl stopy a každou hodinu studoval webovou stránku FBI, jestli na ní neuvidí svou fotografii, ale zatím se tak nestalo. Neměli ponětí, kdo je, a pokud se dalo věřit novinám, celý svět, včetně Ameriky, soudil, že za atentát na velvyslance Aliho je zodpovědný Izrael. Všechno postupovalo podle plánu. Teď už zbývalo, jen aby učinil poslední velké prohlášení. Čin čistého násilí, který přinutí Izrael k ústupku.
Zatočil na silnici necelého půl kilometru od Bílého domu a zpomalil, protože před ním náhle vyrazilo nějaké auto. Pokračoval další dva bloky severně a hledal optimální místo k zaparkování. Velká část uznání za tenhle poslední neohrožený krok padala na hlavu prince Omara. Přesvědčil Davida, že nejlepším způsobem, jak přinutit Izrael usednout ke stolu, je rozzuřit Ameriku. Prolij krev na jejich půdě a uvidíš, že přestanou mít s Izraelem trpělivost.
David byl teď víc než kdy jindy přesvědčen, že by to mohlo vyjít. Francouzský velvyslanec u OSN měl předložit Radě bezpečnosti návrh na zřízení Palestinského státu dnes v jedenáct dopoledne. Všichni byli zatím pro, kromě Spojených států, ale to naneštěstí nestačilo. Americký velvyslanec jako stálý člen Rady měl právo veta. Momentálně ještě Američané nebyli připraveni podpořit francouzskou rezoluci, ale to se brzy změní. Až David dnes dopoledne skončí, hlasování bude nejspíš odloženo, ale jeho šance na schválení se výrazně zvýší.
David opatrně zaparkoval a pak nasypal do automatu dostatek čtvrťáků, aby to vydrželo až do odpoledne. Když stál vedle automatu, naposledy se podíval na dodávku a ujistil se, že všechno udělal. Značky byly aktuální, automat zaplacený a bomba nebyla přes čelní okno vidět. Otočil se co nejklidněj…
