II
Zem, jíž vládne Babylón, je nazývána mnohými jmény, podle rozličných národů, které ji obývaly. Ale já ji nazývám Babylónií, ježto tak každý jasně ví, o kterou zemi jde. Je to země úrodná a pole jsou brázděna zavodňovacími strouhami a půda je plochá, kam až oko dohlédne, ale jiná než v Egyptě, kde je vše odlišné, již i v tom, že egyptské ženy melou obilí vkleče a točí kulatým kamenem, kdežto babylónské stojí a otáčejí dvěma kameny proti sobě, což je přirozeně mnohem namáhavější.
A v této zemi nerostou stromy a je jich tak maličko, že je považováno za zločin vůči lidem i vůči bohům, porazí-li někdo strom, i je podle zákona potrestán. Avšak vsadí-li kdo stromy, přivolává na sebe přízeň bohů. V Babylónii jsou lidé otylejší a tučnější než kdekoli jinde, a mnoho se smějí po způsobu otylých lidí. Jedí tučná moučná jídla a viděl jsem u nich ptáka, kterému říkají slepice a který neumí létat, nýbrž bydlí s nimi a snáší jim darem denně jedno vajíčko, které je skoro tak velké jako vejce krokodýlí, ačkoliv vím, že mi nikdo neuvěří, až to uslyší. Nabídli mi také tato vajíčka, která Babyloňané považují za velikou pochoutku. Ale neodvážil jsem se jich dotknout, neboť jistota je jistota, nýbrž spokojil jsem se pokrmy, které jsem znal a o nichž jsem věděl, jak byly připraveny.
Obyvatelé té země říkali, že Babylón je nejstarší a největší město na světě, ale já jsem jim nevěřil, vždyť jsem věděl, že ze všech měst nejstarší a největší je Veset. A opakuji znovu, že není na světě města podobného Vesetu, musím však uznat, že mne Babylón překvapil svou mocí i svým bohatstvím, neboť již hradby města byly vysoké jako hory a strašlivé na pohled a věž, kterou postavili svým bohům, čněla až k nebi. Domy stavěli o čtyřech až pěti poschodích, takže lidé bydleli a žili svůj život nad sebou a pod sebou, a nikde, ani ve Vesetu, jsem neviděl tak bohaté a přepychové obchody a takové množství zboží jako v obchodních domech chrámových v Babylóně.
Jejich velkým bohem je Marduk a Ištaře postavili bránu, která je větší než vstupní brána Amonova chrámu, a pokryli ji barevnými polévanými cihlami, jejichž složité obrazy oslňovaly oči v slunečním jasu. Od této brány vedla široká cesta k Mardukově věži a věž byla postavena v poschodích, podél nichž vedla cesta až na vrchol a byla tak mírná a tak široká, že několik vozů mohlo po ní jet vedle sebe. Na vrcholku věže bydleli hvězdopravci, kteří znali vše o tělesech nebeských a počítali jejich dráhu a oznamovali šťastné a nešťastné dny, takže každý si podle toho mohl zařídit život. Říkalo se o nich, že mohou také předpovídat budoucnost, ale k tomu potřebují znát den a hodinu narození, takže já jsem jejich umění vyzkoušet nemohl, neboť jsem neznal přesnou dobu svého zrození.
Mohl jsem si vzít za své tabulky z chrámové pokladnice tolik zlata, co jsem jen chtěl, a proto jsem se ubytoval u Ištařiny brány ve velkém domě pro cizince, který měl několik poschodí a na jehož střeše rostly ovocné stromy a myrtové keře, a tekly tam také potůčky a v rybníčku se honily ryby. V této hospodě bydleli též velmožové, kteří přicházeli ze svých venkovských sídel, jestliže neměli vlastní dům ve městě, ba i vyslanci cizích zemí, a komnaty byly plny tlustých koberců a lůžka byla vystlána kožešinami zvířat a na stěnách byly sestaveny z polévaných cihel barevné obrazy, veselé a lehkomyslné. Jméno toho domu bylo Ištařin dům radovánek a patřil Věži bohově, jakož i vše ostatní, co bylo v Babylóně pozoruhodného. Kdyby se spočítaly všecky komnaty a všichni obyvatelé a služebnictvo, myslím, že by se objevilo, že v tomto jediném domě bylo tolik lidí jako v celé čtvrti Vesetu, ačkoliv tomu nikdo neuvěří, kdo v něm sám nebydlel.
Nikde jinde na světě není vidět tolik rozličných lidí jako v Babylóně a nikde není slyšet na ulicích tolik rozličných jazyků jako tam a Babyloňané sami říkají, že všecky cesty vedou do jejich města, které je středem světa. Tvrdí totiž, že jejich země není na jeho pokraji, jak se myslí v Egyptě, ale že na východě za horam…
