25
Druhý den to oznámil dětem, které byly nadšením bez sebe.
Oliver zabědoval, když chtěl Sam hned vědět, jestli ho s sebou vezmou na svatební cestu. Charlotta požádala Melku, jestli by jí nechtěla jít na svatbu za družičku. Mělo to být až za osm měsíců, ale když se o tom bavili, chovali se všichni jako vzrušené děti.
Oliver si příští den zajel pro Charlottu do ateliéru. Když k němu přistoupila do auta, čekala na ni na sedadle malá čtvercová krabička, zabalená v tyrkysovém papíru a převázaná bílou saténovou stužkou. Charlotta ji otvírala roztřesenýma rukama, a když uviděla zářit na černém sametovém podkladu krabičky prsten, zajíkla se překvapením, Byl to překrásný diamant broušený jako smaragd a Charlottě se zaleskly v očích slzy, když k Oliverovi natáhla ruku, aby jí ho navlékl.
„Ten je nádherný, Ollie.“
„Však ty taky,“ políbil ji a přivinul si ji k sobě. Charlie se k němu tulila na celé zpáteční cestě domů k dětem.
Tisk se této novinky zmocnil během několika dnů, čehož producenti Charlottina programu plně využívali. Oddělení pro styk s veřejností ve studiu nedalo Charlottě pokoj, neustále požadovali její fotografie s Oliverem a s dětmi. Volali z časopisů People a US, a oznámení o jejich zasnoubení se objevila v Newsweeku a v Time, novináři nedali pokoj dokonce ani dětem. Charlottu to strašně zlobilo a Oliver taky nebyl právě nadšený, když objevil několikrát před domem smečku fotografů.
„Jak to vůbec sneseš?“ ptal se často Charlotty. Nakonec se kvůli tomu rozhodli strávit raději letní prázdniny ve vypůjčené vile v Trancasu, kde měli klid.
Příštích několik dalších týdnů nebylo k přežití, dokud se situace pomalu neuklidnila. Oliverovi blahopřála dokonce i Sarah. Dozvěděla se tu novinu od Sama, ale taky se o tom dočetla v tisku.
„Děti jsou do ní zřejmě blázni, Ollie, jsem ráda a moc ti to přeju.“
„Já taky. Jen ti novináři, kdyby tolik neotravovali.“
„Na to si zvykneš. Takový už je Hollywood!“ škádlila ho, ale měla zřejmě za něho upřímnou radost a Margareta s otcem byli také nadšeni. Byla to šťastná doba, přestože jak Oliver, tak Charlie měli plné ruce práce, než mohli odjet s dětmi na letní prázdniny do Trancasu.
Charlotta konečně dotočila poslední pásek v této sezóně, děti skončily školu a Oliver opustil kancelář, aby si vybral čtyřtýdenní dovolenou. Potom se vydali v pěti do Trancasu.
Strávili tam na pláži božský měsíc a Melka se Samem potom odletěli na východ navštívit matku.
Charlie se chystala natočit několik dalších reklam, Oliver musel zpátky do práce a Ben se měl koncem září pustit do studia na Kalifornské univerzitě.
Těsně před tím jednou pozdě odpoledne zazvonil telefon právě ve chvíli, kdy se vrátil Benjamin domů, aby se převlékl, že půjde s Charlie a s otcem na večeři. Benjamin si myslel, že ho volá otec z kanceláře. Ale ke svému údivu uslyšel hlas Sandřiny matky, která s ním chtěla mluvit. Srdce se mu úlekem málem zastavilo, když jí uslyšel.
„Stalo se něco, paní Carterová?… Je Alex…“
„Ten je, myslím, v pořádku.“ Znělo to divně. Sandřina matka o tomto rozhovoru dlouho uvažovala. Snažila se přijít na to, jak by z nastalé situace pro sebe něco vyzískala, ale nakonec se rozhodla, že mu to řekne. Má právo se to dozvědět a není to špatný kluk. A do malého je blázen. Snad bude lepší, když jim prokáže laskavost. Právě to se jí honilo hlavou, když vytáčela jejich číslo. „Sandra dala včera ráno malého do útulku. Nabídla ho k adopci. Myslela jsem si, že byste to možná měl vědět.“
„Kam že ho dala?“ Benjamin měl srdce až v krku. „To nemůže udělat. Je to přece taky můj syn. Kde je? Nedopustím, aby to udělala, paní Carterová. Postarám se o něho sám. Navrhoval jsem jí to, už když jsem byli v Purchase.“
„Myslela jsem si, že to budete takhle brát, proto volám. Říkala jsem jí, aby vás zavolala. Jenže ona ho tam jen odložila a utekla. Odjela dnes ráno někam na Havaj.“
„Děkuji vám… děkuji… vyřiďte jim, že si pro něho hned jedu… nebo vlastně… já jim zavolám sám.“ Ale když zavolal do útulku, který mu udala, sdě…
