IV.
Vešla do lázně ve chvíli, kdy seděl na nízké stoličce a poléval se vodou ze džberu. Zakašlal a stydlivě se k ní otočil zády.
”Nenech se rušit,” oslovila ho, házejíc na věšák náruč oblečení. ”Při pohledu na nahého chlapa neomdlévám. Moje přítelkyně Triss Ranuncul tvrdí, že když viděla jednoho, viděla všechny.”
Vstal s ručníkem ovázaným kolem beder. ”Pěkná jizva,” usmála se Yennefer při pohledu na jeho hrud. ”Co to bylo? Spadls na pile pod katr?”
Neodpověděl. Čarodějka si ho bez rozpaků prohlížela dál, koketně naklánějíc hlavu k rameni.
”První zaklinač, kterého si mohu prohlédnout zblízka a dokonce nahý jako prst. Oho!” předklonila se a nastavila ucho. ”Slyším tvoje srdce. Jak pomalý tep. Dokážeš kontrolovat vylučování adrenalinu? Ach, promiň mi odbornou zvědavost. Jak se zdá, jsi podivně přecitlivělý, co se týče mimořádných vlastností tvého organizmu. Zvykl sis je označovat názvy, které nesnáším a to s patetickým sarkasmem, který nesnáším ještě víc.”
Neodpověděl.
”No, dost toho. Moje koupel vychladne.” Yennefer učinila pohyb, jakoby chtěla shodit plášť z ramen, ale zarazila se. ”Budu se koupat, ty budeš vyprávět. Ušetříme čas. Ale… Nechci tě uvádět do rozpaků, skoro se neznáme. Takže, s ohledem na mravnost…”
”Otočím se,” navrhl nejistě.
”Ne. Musím vidět do očí toho, s kým hovořím. Mám lepší nápad.”
Zaslechl vyslovit zaklínadlo, ucítil záchvěv medailonu a spatřil černý plášť, zvolna klesající na podlahu. A pak uslyšel zašplouchání vody.
Teď zase já nevidím tvé oči, Yennefer,” řekl. ”Škoda.”
Neviditelná čarodějka vyprskla smíchem a začvachtala v kádi jako ryba.
”Tak vyprávěj.”
Geralt dokončil zápas s kalhotami, které se snažil pod ručníkem natáhnout na tělo, a usedl na lavici. Obouvaje si boty, líčil příhodu u řeky, nezabíhaje do přílišných podrobností neslavného souboje se sumcem. Yennefer nevypadala jako někdo, kdo by se zajímal o rybaření.
Když se ve svém vyprávění dostal k okamžiku, kdy byl tvor-dým vypuštěn ze džbánu, mořská houba mydlící neviditelno se zastavila.
”No ne,” uslyšel. ”Jak zajímavé. Džin uvězněný v láhvi.”
”Jaký džin?” namítl. ”Byla to nějaká obměna šarlatové mlhy. Nějaký nový, neznámý druh.”
”Nový a neznámý druh zasluhuje, aby byl nějak pojmenován,” prohlásila neviditelná Yennefer. ”Džin není o nic horší název než kterýkoliv jiný. Pokračuj, prosím.”
Poslechl ji. Během jeho dalšího vyprávění mydliny v kádi pěnily a voda cákala přes okraj. Náhle něco upoutalo jeho pozornost. Podíval se důkladněji a rozpoznal obrysy a tvary, jak je odhalilo mýdlo, pokrývající neviditelno. Ty obrysy a tvary ho zaujaly natolik, že se na chvíli odmlčel.
”Mluv!” vyrušil ho hlas, ozývající se z prázdnoty, nad mýdlovými obrysy: ”Co bylo dál?”
”To je všechno,” domluvil. ”Zahnal jsem toho, jak říkáš, džina.”
”Jak se ti to podařilo?”
Do povětří se vznesl čerpák a vylil vodu. Spláchla mýdlo a s mýdlem i obrysy. Geralt si povzdechl.
”Zaklínadlem,” odvětil. ”Přesněji řečeno exorcismem.”
”Jakým?”
Čerpák znovu vylil vodu. Zaklínač si začal jeho činnosti všímat pozorněji, poněvadž stékající voda, byť jen nakrátko, rovněž ledacos ukázala. Vyslovil formuli, jíž použil proti džinovi. V souladu s pravidly magie nahradil hlásku ”e” nádechem. Doufal, že touto znalostí získá u čarodějky na vážnosti, proto ho překvapilo, když z kádě uslyšel šílený smích.
”Co je na tom směšného?” zeptal se dotčeně.
”Ten tvůj exorcismus…” Z háčku sklouzl ručník a začal energicky utírat poslední zbytky mokrých tvarů. ”Triss se bude válet smíchy, až jí o tom povím. Kdo tě to, propánakrále, naučil, zaklínači? To… zaklínadlo?”
”Jedna kněžka ze svatyně Guldry. Je to tajný chrámový jazyk…”
”Tajný, jistě, jak pro koho.” Vlhký ručník pleskl o okraj kádě, voda vyšplíchla na zem a stopy bosých nohou prozradily pohyb čarodějky. ”To není hezké zaklínadlo, Geralte. Neradila bych ti opakovat ta slova v jiných chrámech.”
”Jestli to není magická formule, co to tedy je?” vyptával se. Zatím se dvě černé punčochy, jedna po druhé, ve vzduchu napjal…
