Útok Warrena Esposita slízl Hawes. Útok byl snad zasloužený, se stejným rozhořčením by se byl Hawes setkal v každém větším městě na světě, Peking a Moskvu nevyjímaje. Bez ohledu na politiku národa je fakt, že když je zavražděna známá osobnost, věnuje policie této vraždě větší péči než vraždě nějakého ožraly nebo ucourané děvky. Marion Espositová nebyla ani opilec ani prostitutka, byla ve skutečnosti sekretářkou u firmy specializované na zásilkový prodej dárkových předmětů. Beze všech pochyb byla však o něco méně důležitá než Gregory Craig, autor nejprodávanějšího románu. Když její manžel Warren přecházel po služebně a zuřil, uvažoval Hawes o tom, jestli by věnovali stejnou pozornost jejímu případu jako Craigovu, kdyby s devatenácti bodnými ranami byla nalezena ona a před budovou ležel s jedinou ranou Craig. Usoudil, že na prvním místě by byl zase Craig, významná osobnost, kdežto Marian Espositová by zase byla jen další mrtvola v městě; kde se to mrtvolami hemží jako houbami po dešti.
"Tak co krucinál děláte?" řval Esposito. Byl to velký, statný chlap s hustými černými vlasy a pronikavýma hnědýma očima. Ten pátek odpoledne měl na sobě modré džíny, rolák a rozepnutý kabát s kožešinou uvnitř, který za ním pleskal při chůzi. "Ještě za mnou nepřišel ani jeden policajt, pro kristapána! Musel jsem šestkrát volat, než jsem zjistil, kam ji odvezli. Takhle to tady u nás vypadá? Ženskou někdo ubodá k smrti před domem, kde bydlí, a policie ji někam zašantročí, jako by se po ní zem slehla!"
"Souvisí to ještě s jedním případem," řekl Hawes chabě.
"Na případy, který s tím souvisí, vám kašlu!" hulákal Esposito.
"Chci vědět, jak hledáte vraha mý ženy."
"Myslíme si..."
"Myslíte!" řekl Esposito.
"To je všechno, co děláte? Myslíte?"
"Domníváme se...
"Aha, tak teď se zas domníváte!"
"Pane Esposito," řekl Hawes, "myslíme, že člověk, který zabil Gregoryho Craiga, zabil vaši ženu jen náhodou. Myslíme si, že mohl..."
"Náhodou? To je náhoda, když někdo vrazí ženský do srdce nůž? Kristepane!"
"Použil jsem asi nevhodný slovo," řekl Hawes.
"Asi," řekl Esposito ledově.
"Moje žena je mrtvá. Někdo ji zamordoval. Nemáte žádnej důvod věřit, že ji zabil ten samej člověk, co zabil toho spisovatele ve druhým poschodí. Žádnej pádnej důvod. Ale on je slavnej, že jo? Takže soustředíte všechny síly na jeho případ, a ten, kdo zabil Marian, se špacíruje na svobodě," řekl, otočil se na podpatku a ukázal na okno, pak se zase bleskurychle otočil k Hawesovi.
"A já ani nemůžu zjistit, kde je, abych zařídil pohřeb."
"Je v nemocnici Buena Vista, v márnici," řekl Hawes. "Pitva už skončila. Můžete..."
"Ano, já vím, kde je. Ted už to vím, po šesti telefonátech a potom, co jsem lítal po všech čertech. Na policii. Kdo tady bere telefony? Idioti? Při prvních dvou telefonech nikdo neměl ani páru, že má žena existovala! Marian Espositová, pane? Kdo je to, pane? Chcete oznámit nějaký trestný čin, pane? Člověk by myslel, že nějakýmu blbci ukradli bicykl a ne..."
"Většina telefonátů jde přes ústřednu," řekl Hawes.
"Já chápu, že se zlobíte, pane Esposito, ale opravdu nemůžete žádat od dispečera, který přijímá každou hodinu stovky telefonů, aby znal nejpodrobnější detaily . . ."
"Dobrá, a kdo teda zná ty nejpodrobnější detaily?" řekl Esposito.
"Znáte je vy? Dole mi řekli, že vy jste detektiv, kterej má na starosti případ mý ženy. Prosím, dobrá! Tak co teda..."
"Já a můj kolega, ano," řekl Hawes.
"Tak co sakra děláte?" řekl Esposito.
"Zavraždili ji včera. Máte nějaký stopy, víte aspoň, kde začít?"
"Začínáme vždycky stejně," řekl Hawes.
"Začínáme tak, jak byste začal i vy, pane Esposito. Máme mrtvolu - v tomto případě dvě mrtvoly - nevíme, kdo z nich ty mrtvoly udělal, a snažíme se to vypátrat. Není to jako ve filmu nebo v televizi. Neklademe lidem záludný otázky a neosvěcuje nás duch svatej. Obcházíme kdekoho, snažíme se zjistit všechno, co můžeme, i když se to zdá úplně zbytečný, a snažíme se vypátrat, proč k vraždě došlo. Ne kdo, pane Esposito, my nejsme…
