Kapitola 4
Lowellova akademie
„Milá mami a tati,
nezavolal jsem vám hned po příjezdu ve středu večer, protože jsme vlastně přijeli až ve čtvrtek ráno. Když jsem pak zkoušel telefon, spojovatelka mi řekla, že Deimos už nad Jižní kolonií zašel, takže jsem hned věděl, že to bude trvat asi tři dny, než vám budu moci zavolat přes Deimos a dopis se k vám dostane dřív a ušetří vám čtyři a půl kreditu za hovor na účet volaného. Teď mě napadlo, že se mi tento dopis nepovede asi odeslat hned, a tak vám nejspíše dojde později, než bych vám mohl zavolat, kdybych volal, ale neumíte si představit, jak nás tu ve škole honí a jak málo času tu člověk má, stejně už jste asi slyšeli od Frankovy mámy, že jsme dojeli v pořádku, a koneckonců jsem vám stejně ušetřil čtyři a půl kreditu za hovor.
Už slyším Phyllis, jak říká, že se snažím naznačit, že bych měl ty ušetřené peníze dostat, ale to není pravda, já bych něco takového neudělal a navíc mám ještě pořád něco z kapesného na cestu a z peněz od narozenin a když budu šetřit, nebudu ani žádné extra peníze potřebovat, než se tu objevíte během Stěhování, i když jsou tu věci dražší než doma. Frank říká, že to je kvůli turistům, ať je trochu vyždímají, ale teď tu žádní nejsou a ani nebudou, dokud příští týden nepřistane Albert Einstein. Tak jako tak, kdybyste se o to ušetřené se mnou rozdělili půl napůl, stejně vyděláte dva a čtvrt kreditu.
Důvod proč jsme nepřijeli ve středu večer je, že řidič se bál, že by nás led nemusel udržet, a tak jsme přes den zůstali ve stanici Cynia a jen jsme se tak s Frankem poflakovali až do soumraku.
Nechali nás tady bydlet pohromadě a máme skvělý pokoj. Původně byl jednolůžkový a tak má jen jeden pracovní stůl, ale většinou berem to samé, takže můžeme používat prohlížečku dohromady. Tenhle dopis namlouvám do záznamníku v pracovním stole, protože dnes večer má Frank službu v kuchyni a já mám akorát trochu opakování z dějepisu a nechávám si ho na později, až tu bude i Frank. Profesor Steuben říká, že neví, co budou dělat, jestli jim takhle budou přibývat studenti bez nových prostor, možná věšet na věšáky, ale to asi žertuje. Dělá vtipy hodně a všichni ho mají rádi a bude nám smutno, až odletí Albertem Einsteinem a nastoupí nový ředitel.
To je zatím všechno, Frank se zrovna vrátil a musíme se začít šprtat, protože zítra máme písemku z dějepisu.
Váš milující syn,
James Madison Marlowe ml.
P.S. Frank mi zrovna řekl, že ještě taky nepsal domů a jestli byste nemohli zavolat jeho mámě, že je v pořádku a ať mu rychle pošle jeho foťák, zapomněl si ho doma.
P.P.S. Willis posílá pozdravy, zrovna jsem se ho ptal.
P.P.P.S. Řekněte Phyllis, že si tady holky barví vlasy do pruhů. Myslím, že vypadají jako šašci.
JIM
Kdyby profesor Otto Steuben, doktor věd, neodešel do důchodu, Jimova léta v Akademii by vypadala jinak. Ale on do důchodu odešel a odletěl si užívat bohatě zaslouženého odpočinku zpět do údolí San Fernando. Celá škola se s ním přišla rozloučit do Marsportu. Potřásl si se všemi rukou, trochu zaslzel, a pak je poprosil, ať se dobře postarají o Marquise Howea, který zrovna přiletěl ze Země a převezme Akademii po něm.
Když se Jim s Frankem vrátili z kosmoportu, uviděli, jak se ti, kdo přišli první, shlukují kolem nástěnky. Protlačili se dopředu a přečetli si papír, který vzbudil takový zájem:
MIMOŘÁDNÉ OZNÁMENÍ
Všichni studenti jsou povinni udržovat sebe i své pokoje ve spořádaném stavu po celý den. Dozor studentskými vedoucími se ukázal jako neúčinný, proto se jednou týdně bude konat oficiální prohlídka ředitelem. První proběhne v sobotu 7. dne měsíce ceres v deset hodin.
Podepsán M. Howe, ředitel.
„No teda!“ vyhrkl Frank, „co na to říkáš, Jime?“
Jim naštvaně hleděl na oznámení. „Myslím, že dnes je šestého.“
„Jo, a co to má být? Myslí si snad, že tohle je polepšovna?“ Frank se otočil na jednoho staršího studenta, který byl vedoucím jejich patra.
„Andersene, co si o tom myslíš? Má na tohle právo?“
„Já?“ Mladík se napřed zamyslel …
