Část třetí
GARION
Kapitola 18.
Skoro každý, kdo si říká historik, zná tu podivnou rozpolcenost duše. Každý z nich vás bude svatosvatě ujišťovat, že říká naprostou pravdu o tom, co se stalo, ale když se na to podíváte blíž, zjistíte, že každý historik je také vypravěč příběhů. A mně můžete věřit, že každý vypravěč si svůj příběh trochu přikrášluje. Připočtěte k tomu fakt, že každý z nás je ovlivněn politickými a teologickými předsudky, které ovlivňují vše, co napíše, a začnete si uvědomovat, že žádná událost nemůže být popsána zcela objektivně. To, co jsem vám právě vyprávěl o bitvě u Vo Mimbre, je víceméně pravda, ale úplné oddělení pravdy od fikce nechám na vás. Tím si člověk cvičí mysl.
Když se dostanete na kořen věci, zjistíte, že dohody, které jsme ve Vo Mimbre dosáhli, byly důležitější než bitva sama. Válka s Angaraky byla vyvrcholením určité řady událostí a "vyvrcholení" znamená zároveň i "konec". Dohody z Vo Mimbre načaly novou řadu událostí, takže jim můžeme říkat začátek.
Formální shrnutí dohod, které nám na závěr konference přečetl Gorim, bylo skutečně pouhým shrnutím. Skutečná podstata věci se skrývala v určitých článcích, které mimbratští písaři nezahlédli ani koutkem oka. Za ta léta jsem viděl mnoho absurdit, které se dostaly do různých zákonů či nějakých smluv jen proto, že tam napůl spící písař zapomněl opsat větu, nebo naopak přidal pár slov. Tyto dohody byly příliš důležité, než abych riskoval něco podobného. Články, které jsme chtěli utajit, obsahovaly způsob, jakým rivanský král vyzve národy do zbraně, jakým způsobem budou reagovat různá království a další organizační záležitosti. Musím přiznat, že přítomnost Branda, který zrovna porazil Toraka a ohromil tím celý svět, mi mnohé usnadnila. Ty věci musely být v dohodách ustanoveny, ale vysvětlování, proč tam musí být, by zabralo roky.
Byla to Polgara, která nadiktovala jednotlivé podrobnosti a odmítla jakékoliv opravy nebo změny. Mergona, tolnedranského vyslance, na konci čtení div neklepla pepka a nemohu vyloučit, že totéž skutečně nepotkalo Ran Boruna.
"Tímto způsobem se bude odteďka postupovat," prohlásila a já si nebyl jist, zda je to nejlepší způsob, jak uvést jakýkoliv bod na mírové konferenci. "Od této chvíle se v budoucnu objeví tolnedranská princezna přesně v den svých šestnáctých narozenin ve svatebním úboru v sále rivanských králů. Bude tam čekat tři dny. Když se v průběhu těch tří dnů objeví rivanský král a požádá ji o ruku, bude svatba. Když ne, může se vrátit do Tolnedry, kde jí otec vybere ženicha, jakého bude chtít."
V tu chvíli začal Mergon se svými námitkami, ale Pol je všechny odmítla a Alornští králové ji podpořili a začali vyhrožovat invazí, vypálením měst, rozprášením tolnedranského obyvatelstva a dalšími extravagancemi. Rozhodl jsem se, že příští rok navštívím Ran Boruna a omluvím se mu za její chování. Přítomnost legií u Vo Mimbre v podstatě zvrátila průběh bitvy a Polgařino ultimátum vyznělo trochu neuctivě. Vím, že se řídila pokyny, ale její nediplomatický přístup takřka podsouval myšlenku, že je Tolnedra poražený nepřítel.
Když konference skončila, zamířili jsme s Pol na sever a k hranicím Ulgolandu jsme se dostali koncem léta. Tam nás už čekala skupinka do kožešin oblečených Algarů, které poslal Cho-Ram, aby nás doprovodili přes hory Ulgo. Nechtěl jsem ho urazit tím, že bych je odmítl, a tak jsme se ploužili přes hory s Algary místo toho, abychom to udělali jiným - mnohem rychlejším - způsobem. Neměli jsme moc naspěch, takže to tolik nebolelo.
Když jsme se dostali z hor na pláně Algarie, rozloučil jsem se s Pol. Ona zamířila s Algary do pevnosti a já zamířil na jih do Údolí. Cestou již dozrávalo v mé hlavě přesvědčení, že bych si po čtvrtstoletí mimo domov zasluhoval nějaké prázdniny.
Beldin měl ale jiný nápad. "Co bys řekl malému výletu do Mallorey?" zeptal se mne, když jsem dorazil domů.
"Když chceš slyšet pravdu, tak zrovna nejásám. Co je v Mallorey tak důležitého?"
"Ašabinské věštby, doufám. Myslel jsem, …
