Kapitola 14.
Sešel jsem dolů, vzbudil Pol a sdělil novinku Pol.
"To je skutečně štěstí," poznamenala a napila se čaje. Já osobně čaji nikdy neholdoval, ale Pol si ho oblíbila v době, kdy žila ve Vo Wacune.
"Já myslím, že je to něco víc, Pol," nesouhlasil jsem. "To mizerný počasí, co jsme museli snášet čtvrt století, byla příprava na sněhovou bouři, takže to stěží můžeme nazývat pouhým štěstím. A i kdyby, Urvon by šel těžko do pouště a pohřbil tam svou armádu, kdyby Ktačik nehrál své hry."
"Jak velká je ta poušť?"
"Velká aragská poušť? Asi jako Algarie. Urvon se odtamtud nemůže dostat, aby nás ohrozil u Vo Mimbre."
"Pokud se Torak nerozhodne zastavit a počkat na něj."
"Nemůže. Ta UDÁLOST se musí odehrát v určité chvíli."
"Stejně máme ale problém."
"Jo? Z místa, kde sedím já, to vypadá docela dobře."
"Nemluv takhle, otče. My víme, že je Urvon ze hry, ale jak přesvědčíme Ran Boruna a generála Cerrana, že se nemusí obávat, protože hrozba u jejich jižních hranic pominula? My takový vývoj věcí chápeme, ale oni ne. Ta bouře pro ně nebude dostatečnou zárukou, aby přesunuli své legie."
Polgara prostě umí udeřit hřebík na hlavičku. Chvíli jsem zamyšleně hleděl na dveře. "Měli bychom si promluvit s Rhodarem," rozhodl jsem. "Zpráva od jednoho z jeho špionů, by mohla věcem prospět."
"To by bylo příliš nápadné, otče. Ran Borune i Cerran vědí, že chceme legie u Vo Mimbre a takováto "náhlá" zpráva by vyvolala jejich podezření. Neměli bychom jim říct pravdu? Ukázat jim Mrinský kodex a doložit, kolikrát měl v minulosti pravdu?"
"Já myslím, že by to nevyšlo, Pol. Možná bychom mohli přesvědčit Ran Boruna, protože ten už si za ty roky zvykl, že se dějí i věci, které není schopen pochopit. Ale když to řekneme generálům, tak to bude pro Cerrana příliš rychlý skok, který nestráví. Věřím, že bych ho za pár měsíců přesvědčil, ale my ty měsíce nemáme. Torak pochoduje s armádou údolím řeky Arend k Vo Mimbre zrovna teď. Šereckému loďstvu bude chvíli trvat, než dopraví legie do severní Arendie. Cerran se přesvědčil, že Rhodarovi vyzvědači mají pravdu. Nejdřív bych to zkusil takhle a až potom bych přešel na něco exotičtějšího. Chci ty legie u Vo Mimbre a nechci strávit měsíce poučováním tolnedranského generálního štábu."
"Stejně to nerozhodnou armády, otče. Brand má s Torakem vybojovat zápas a to bude ta UDÁLOST. Armády a všechno ostatní jsou jenom přípravy."
"Ale nezbytné přípravy, Pol. Když nebudeme mít legie, tak nás Torak přečíslí. Nemá žádný důvod přijmout Brandovu výzvu, pokud k ní nebude donucen. Nejdřív musí dostat pořádně přes nos, aby vůbec vylezl ze svého ocelového pavilónu a utkal se s Dítětem světla. Torak je možná blázen, ale určitě není tak hloupý, aby riskoval něco takového, pokud ho k tomu nedonutíme."
"Stejně to musí schválit generál Cerran."
"Já vím. Musíme sehnat Rhodara a jít do paláce. Myslím, že s tím musíme začít"
Jak jsem víceméně očekával, Ran Borune byl ochoten přijmout verzi se zprávou od špiona a uvěřit jí. Za léta spolupráce se mnou a Pol si ověřil, že i když věcem nerozumí, dáváme mu pravdivé informace a nesnažíme se ho nějak oklamat. Nicméně generál Cerran se zasekl a nechtěl povolit. "Velmi se omlouvám, veličenstvo," obrátil se na svého vládce, "ale prostě nemohu nechat naše jižní hranice bez ochrany jenom na základě nějaké neověřené zprávy. Neber to nijak osobně, králi Rhodare, ale jistě pochopíš mou situaci. Všechno se zakládá na této šifrované zprávě od neznámého muže, kterou ani nejsem schopen přečíst. Jeho zpráva mohla být nějak upravena, nebo dokonce mohl být přinucen nepřítelem, aby ji sepsal a oklamal nás. Myslím, že by se Urvonovi velmi hodilo, kdybychom stáhli legie z jižních hranic. Jestli je ta zpráva z nějakého důvodu nepravdivá, bude se Urvon rozvalovat v ulicích Tol Borunu dřív, než znovu zaujmeme pozice."
"Jak dlouho by trvalo, kdybychom tu zprávu chtěli ověřit?" zeptal se Ran Borune.
"Aspoň dva týdny, Veličenstvo," odpověděl generál. "Mám tři legie na severním břehu řeky Borgasa v…
