Zahrada Rámova (Arthur C. Clarke)

8. března 2208

Patrick Erion O'Toole, po všech stránkách perfektně zdravé dítě, se narodil včera ve 14.15. Právě teď ho drží pyšný usmívající se otec, zatímco mé prsty kmitají po klávesnici mého elektronického zápisníku.

Je pozdní noc. Simone jako každý večer v devět uložila Benjyho a potom šla spát. Byla velmi unavená. Starala se o Benjyho bez jakékoliv pomoci během mých překvapivě dlouhých předporodních bolestí. Pokaždé když jsem zakřičela, začal Benjy plakat a Simone se ho snažila utišit.

Katie už prohlásila Patricka za svého bratříčka. Chová se naprosto logicky. Když Benjy patří Simone, pak Patrick musí být její. Aspoň jeví nějaký zájem o jiného člena rodiny.

Patrick nebyl plánován, ale Michael i já jsme nadšeni, že se v naší rodině objevil. K jeho zplození došlo loni pozdě na jaře, asi v prvním měsíci poté, co jsme s Michaelem začali sdílet v noci jeho ložnici. Byl to můj nápad, abychom spali spolu, jsem si však jista, že Michael na to také myslel.

V tu noc, kdy byl Richard přesně dva roky pryč, jsem nemohla vůbec usnout. Cítila jsem se osamělá, jako obvykle. Snažila jsem se představit si, že budu do konce života spát sama, a začala jsem si zoufat. Těsně po půlnoci jsem šla do Michaelova pokoje.

Michael i já jsme byli tentokrát od počátku uvolnění a nenucení. Myslím, že jsme byli oba připraveni. Po narození Benjyho mi Michael velice pomáhal se všemi dětmi. Během tohoto období trochu polevil ve svém náboženském zanícení a stal se přístupnějším k nám všem, včetně mne. Nakonec se opět prosadila naše přirozená shoda. Zbývá jen, abychom oba uznali, že se Richard už nevrátí.

Pohoda. To je nejlepší slovo, jak popsat náš vztah s Michaelem. S Henrym to byla extáze. S Richardem to byla vášeň a vzrušení, divoká jízda na horské dráze v životě i v posteli. Michael mi dodává pohodu. Spíme a držíme se za ruce, perfektní symbol našeho vztahu. Milujeme se zřídka, ale stačí to.

Udělala jsem nějaké ústupky. Dokonce se občas modlím, protože to Michaela dělá šťastným. On se zase stal tolerantnějším vůči seznamování dětí s myšlenkami a systémy hodnot, které jsou v rozporu s jeho katolicizmem.

Shodli jsme se, že hledáme ve svém vzájemném rodičovství harmonii a důslednost.

Je nás teď šest, jediná rodina lidských stvoření blíž několika jiným hvězdám než planetě a hvězdám svého zrození. Pořád ještě nevíme, zda tento obrovský válec fičící prostorem opravdu někam směřuje. Někdy se zdá. že na tom nezáleží. Vytvořili jsme si zde v Rámovi svůj vlastní svět. I když je omezený, myslím, že jsme šťastni.