román

„Mildo, ty znáš Simonu Monyovou?“ zeptala se mě manželka jednoho večera. Velkoryse jsem přešel oslovení Mildo, jež bytostně nesnáším, a rychle uvažoval, která z mých bývalek se jmenovala Simona Kdovíjak. / „Neznám,“ řekl jsem s jistotou. Byla tam Věra, Lenka a Šárka. Šárka především. Simona ovšem žádná. „A to má být jako kdo?“ zvědavost mi nedala. / „Přece ta spisovatelka…“ zavrtěla hlavou Jolana a znovu se ponořila do knihy. / „Tak tu teda neznám stopr…

Více
  • 13. 5. 2023

Poslední pacientkou toho dne (přesněji TOHO dne) byla Vilma Šedová. Pohledná, subtilní třicátnice, trpící komplexy méněcennosti, všudypřítomným strachem a úzkostmi, depresemi a rovněž mírnou agorafóbií. Měl jsem ji už tehdy docela rád a objednával ji takřka pravidelně na závěr ordinačních hodin. Ne snad z důvodu to nejlepší na konec, tolik rád jsem ji zase neměl, ale čistě prozaicky proto, že potřebovala pro svoje vyprávění mnohem více času, než …

Více
  • 13. 5. 2023

Odpoledne jsem se opět předvedla. Roman se v pokoji oblékal, já zaštítila východ z bytu svým tělem a srdceryvně vzlykala, aby neodcházel. Samozřejmě že šel. Mít na krku další hysterku, to je poslední, po čem touží. Podobnou má doma. Pět let tvrdí, že ji pošle k vodě, ale já vím, že to neudělá. To spíš pošle k vodě mě. / Tuším, že se dnes zase opiju. Nic jiného na práci nemám. Je neděle. Měla bych péct bábovku, koupat děti, přesazovat kvítka, látat p…

Více
  • 13. 5. 2023

Přišlo to na mě zase. Opět jsem nedokázala odolat masochistické potřebě prohlédnout si svoje stárnoucí, neudržované tělo v zrcadle. Samozřejmě, že ne zálibně, nýbrž pro výstrahu. Minulý měsíc jsem totiž objevila (jistěže náhodou!) ve Vladanově nočním stolku štůsek erotických časopisů. To byla těla! Pokud si dobře vzpomínám, takhle štíhlá jsem kdysi taky bývala (někdy v páté třídě na základní škole). / Zamkla jsem dveře ložnice. Moje soukromá chvilka…

Více
  • 13. 5. 2023

Věnováno všem matkám, které obdobně jako já, zhltaly kdejakou příručku o výchově dětí, a přitom nadále zůstaly pouhými amatérkami. / Příručky na správnou výchovu dětí jsem si pořídila dříve než těhotenské šaty, pleny nebo kojenecké láhve. A než se první syn narodil, několikrát jsem je všechny prostudovala. / Vyzbrojena informacemi, jak zvládnout úmyslné rozbíjení hraček, noční můry nebo pomočování dítěte předškolního věku, jsem nabyla jistoty, že výcho…

Více
  • 13. 5. 2023

Arnošta jsem poprvé spatřila přesně před dvěma lety, jedenácti měsíci, třemi týdny a čtyřmi dny. Seděly jsme s Tanou na betonových dlaždičkách rozpálených červencovým sluncem a šlapky si máchaly v chladné, silně chlorované vodě bazénu. Ještě teď si přesně vybavuji tu dráždivou štiplavou vůni, když někdo postříkal vodou zaprášené dlaždice sálající horkem. / Bylo nám dobře. Upíjely jsme z papírových kalíšků zteplalé pivo a skoro nevnímaly monotónní vř…

Více
  • 13. 5. 2023

Zřejmě to bude znít poněkud podezřele, ale skutečně až dnes ráno jsem si uvědomila, že v posledních pěti týdnech trávím pozorováním stropu ložnice průměrně deset až dvanáct hodin denně. A to podotýkám, že nespávám v katedrále svatého Víta! Zde se tedy přímo nabízí otázka: Co na tom stropě proboha vidím?! Abych byla upřímná, nic zvláštního. Několik prasklinek, zpuchřelých bublinek v omítce a v rohu u okna žlutý flek ve tvaru podkovy. Musí tam být …

Více
  • 13. 5. 2023

Na začátku února r. 187* přijel z Brna do Ostrovačic hezký, mladý hoch, jménem Ríša. Jmenoval se vlastně Richard Gregor, ale od let nikde mu jinak neřekli než Ríša, Ríšo. Otec jeho býval v Ostrovačicích na hospodě, velebníček ostrovačické fary byl mu strýcem; ani ten mu jinak neříkal, než Ríšo. A jméno to mu už zůstalo. / V tu dobu, kdy dojel, byl v Ostrovačicích bál. Ríša patrně o něm věděl: černé šaty přivezl s sebou v kufříčku a bílou kravatu měl…

Více
  • 13. 5. 2023

Korekce se vězňové bojí více než bití a hladu. Je to cela jako kterákoli jiná, není v ní jen nábytek. A je v ní tma. Ta naplní místnost ihned, jakmile se zvenčí zavřou dobře přilehající okenice. Tato tma nemá nic společného s nedostatkem či přítomností slunečních paprsků, je na známých přírodních zákonech nezávislá, není ničím jiném než sama sebou, to jest tmou. A té se vězňové bojí víc než bití a hladu. Lidé s nitry prázdnými či naplněnými pocit…

Více
  • 13. 5. 2023

Seděli v Královské oboře pod prolamovaným klenutím lípy, která se rozvíjela bledě zelenými pupeny. Oslněnou pěšinou kráčela sedmnáctiletá holčička, ještě v krátkých sukničkách, svěží a jarní. Neviděla oba muže, a když se zastavila deset kroků před nimi a pozdvihla paže, aby si upravila na slaměném kloboučku s kvítím jehlici, narýsoval pohyb v lehké halence tvary dívčích ňader. Jan se do dívky vpil očima. / „Jaj!“ vybuchl. „To jsou …

Více
  • 13. 5. 2023

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali / bylo to překrásné a bylo toho dost / Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali / možná že nepřijdem že přijde jiný host / Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec / Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám / Polibek kapesník siréna lodní zvonec / tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám / Sbohem a kdybychom si neřekli už více / ať po nás zůstane maličká památka / vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice / a trochu mámivá jak vůně pozlátka / A je…

Více
  • 13. 5. 2023

Řekněte si jasně, co pro vás znamená štěstí! / Odpovězte si na jednoduchou otázku : Kdo jsem? A kým bych chtěl být? / Snažte se udělat radost spíš sobě než jiným! / Abyste věděli, co vlastně chcete v životě prožít, neomezujte svou fantazii. Poslouchejte ji! / Prožívejte každý den jako poslední a nevěřte tomu, že zítra to bude lepší! / Buďte v klidu! / Napište si seznam důležitých úkolů! / Nevláčejte s sebou problémy! / Nebojte se změny! / Žádná pravda o životě neexistuje! / Ž…

Více
  • 13. 5. 2023

Byl rok 1968. Naše třída stávkovala a natřela lavice kanárkovou žlutí. Byla to měkká barva, hroty propisovaček se do ní bořily a domů jsem chodila celá poprášená kanárkově žlutými žmolky. Taky jsme jednou zůstali po škole a hráli jsme hru na pravdu. Neměla jsem co skrývat, ale dala jsem fant. Pak jsem se za „trest“ musela líbat s Michalem Šipkou. Byl malý, hezký a omezený. (Teď je z něj lékař, gynekolog, a na třídním srazu po dvaceti letech byl n…

Více
  • 13. 5. 2023

„Tati, kdy přijde maminka?“ fňukala Arka znovu. / „Brzy,“ opakoval zmučený Šarlík snad už posté. / „A kdy je brzy?“ začínala už zas Anka. / Pražská babička se přestěhovala ze své garsonky o tři patra níže do bytu Libichových a tiše pečuje o dvojčátka, která se však vytrvale ptají dál: / „Tati, a proč nám maminku odvezli?“ / Neptají se kam, ale PROČ? Šarlík vzdychl a zas už telefonoval do bytu náměstka Navary, který navázal s Bezpečností pravidelné spojení. / „Pořá…

Více
  • 13. 5. 2023

Jean-Paul Sartre (21. 6. 1905 – 15. 4. 1980) byl francouzský spisovatel, dramatik, politický aktivista a představitel filosofie existencialismu s úzkými (a často spletitými) vztahy k modernímu marxismu. V roce 1964 mu byla za knihu Le Mots udělena Nobelovu cenu za literaturu, ale odmítl ji převzít. / Pod názvem Uragán nad cukrem vydalo r. 1961 SNKLU v Praze v knižním souboru překlady 16 reportáží, které v roce 1960 pos…

Více
  • 13. 5. 2023